Ford Puma sraz Boskovice 2016

... I Pumičky mají svůj den.

Je pátek večer. V celém Brně je mrtvo, tma a klid. Na ulici nepotkáte živáčka. Nahusto obydlená zatáčka mezi Prahou a Vídní žije svým vlastním životem na dálničním přivaděči. Místní jsou na tento kousek silnice náležitě hrdí a tak jí obsazují všemi svými dostupnými auty. Bohužel, máme tudy naší cestu, kterou trávíme trápením v nepohybující se koloně. Pryč odsud.

Střetávací bod letošního Ford Puma srazu je v Boskovicích u Lidlu. "Jsme tu včas a nikde žádná Puma", říká mi rozmrzele přítelkyně Péťa při příjezdu. "Podívej, támhle rolují", reaguji a neslušně ukazuji prstem na bezmála tucet stejných strojů. Jen co zaparkujeme, už slyším: "Miláčku, nejsi tady jediný plešatý mezi těmi teenagery?" Odpovídám stejným tónem: "Ne lásko, já nejsem plešatý, to mi jen rostou vlasy daleko od sebe."

Pumácký sraz je zasazený do krásné oblasti moravských krasových jeskyň. Začínám se i těšit na mnou neoblíbenou spanilou jízdu. Blokáda nákupního parkoviště končí. Jede se k mému překvapení svižně. Trasa je volená s citem. Škoda jen, že společné focení je jen na parkovišti "za" nějakým místním "no name" rybníkem namísto před vchodem do jedné z krasových jeskyň, jež by byla jistě fotogeničtější. Začíná pršet. Kazí se počasí, dobrá nálada však nikoliv. Oblékáme nepromokavé bundy a bavíme se dále. Za to cestu zpět do Boskovic jedeme o poznání pomaleji.

To je hnusný! Totiž to je hustý! Slyší servírka v gastronomickými diplomy oceněné restauraci Zlatá růže ještě než strčíme sousto do úst. Horší je, že z objektivního hlediska je to první pravda. Nu což, všechno nemůže být perfektní. Zapíjíme dobrou točenou kolou.

Příjemná klidná atmosféra pokračuje v kempu pod zříceninou hradu Boskovice. Na malém betonovém plácku je celkem tlačenka. Jak hodnotil jeden mini člen: "Puma, Puma … Puma." No prostě Puma na Pumě. Suma sumárum patnáct stejných vozidel doplnili čtyři bývalí majitelé a tři hosté.

To, co ke každému srazu neodmyslitelně patří, je tlachání o úpravách a vylepšení, které je čas od času vyrušeno soutěžemi. Nebo to bylo naopak? Blinkry mi blikají, blatník mi kvete. Chlubíme se svými stroji navzájem a každý se v mezičase zapojuje do klání o sladkou odměnu. Nejvíce stresující je soutěž Poznej díl. Kam asi hen ten bazmek patří? Jenom hlava bystrá, může dělat mistra. Od trapasu mě zachraňují kolegové inženýři, kteří doplnili komponenty anglickými popisky. Fyzicky nejnáročnější klání je Přetahovaná. Už od počátku jdu k autolanu s nedůvěrou. Souboj Davida s Goliášem hučí z obecenstva. Snažím se opřít o pevné základy. Zbytečně. Lopez, kamarád a konkurent na druhém konci lana zabírá jednou rukou. Nejdříve se za mnou objevují dvě stopy po patách v trávě a pak letím vzduchem jako pták. I believe I can fly zní mi v hlavě známý song, když bezpečně přistávám na nohy.

Na závěr vyhodnocení: No musím si na to sednout. My staří Pumáci... Vítězem se stává: … Každý kdo dorazil. Bavili jsme se až do pozdních odpoledních hodin a někteří i déle.