Autocar Day Sosnová 2010 a Nejlepší trasy v Čechách (díl 1)

Od stolu umí řídit každý blb! Aneb lamino auto nedělá. Jsem amatérský závodník tělem i duší. Kamarádi mě zvou na akci časopisu Autocar. Na jejich Autocar Day Sosnová vol.3.

 

Příprava byla jednoduchá. Vyzvednout zrenovované větrníky s nazutými Bridgestonkami ER300 na „doničení“ a den před odjezdem, tedy v pátek, je nasadit na auto. Obávám se, jestli mě cestou nechytí příslušníci policejních orgánů, protože ten vzorek je vážně úděsný. Další úkol je jako vždy nabít baterky do foťáku a kamery, trošku to vše ještě otestovat. Kontrola ukotvení přístrojů na vozidle. No, snad nebudu hledat kamerku na dráze. To by bylo nemilé.

 

Změna od zažitého stereotypu. V sobotu si dáváme spicha s dalším účastníkem Malýmmártym u Benziny na Mělníku namísto tradičního místa setkání na Argentinské ulici v Praze. Nojo, ale která to z nich je? Zastavuji u první. Márty u té třetí. Hledáme se. Cestu na okruh jedeme přes Neratovice a Mělník. Už je to takové pravidlo pro roztrénování rukou. Cíl cesty se nachází cca 70 km severně od Prahy. Cca hodinu a něco svižné jízdy.

 

Nejlepší trasy v Čechách (díl 1: Liběchov - Dubá)

 

Silniční úsek Liběchov - Dubá nemusím sáhodlouze představovat. Údajně nejoblíbenější kousek tmavého dehtu (asfaltu) v naší malé zemičce. Ležící jak je psáno výše mezi Mělníkem a Českou Lípou, v jejichž okolí se nachází závodní okruh Autodrom Sosnová, náš cíl. Silnice č.9 je členitá okreska s velkým množstvím zatáček zakroucených malebným okolím severních Čech. Jen ten provoz by mohl být výrazně nižší. Na obloze blankytně modré nebe bez mráčku. I to je důvod proč kolem nás projíždí velké množství jednostopých i dvoustopých strojů. Trochu jako na magistrále pod muzeem. Předjíždí se obtížně. Pozor si dávat především na spadlé motoráře, kteří se za hezkého počasí rojí jako houby po dešti.

 

Autocar Day Sosnová

 

Global Assistance Racing Arena Autodrom Česká Lípa se dá rozdělit na několik možných okruhů. Při ADS se jezdí na krátké asfaltové variantě (téměř motokárové). Skýtá poměrně jednoduchou trať na zapamatování s osmi zatáčkami a dvěmi zpomalovací šikanou.

 

Již cestou na místo konání bylo cítit, že dnes bude velký den. Míjí nás nejedno sportovní auto se stejným cílem, jaký máme my. Na místo proklamovaných pětašedesáti účastníků je tu poměrně prázdno, ale nedivím se. Ráno je ještě vlhká trať a spousta nadšených závodníků dorazí až v pozdějších dopoledních hodinách. Cena 600kč na celý den ježdění po okruhu naláká nejedno motoristického fandu. Jen kdyby povrch na dráze nebyl tak likvidační pro pneumatiky. Především první zatáčka je jedno velké struhadlo.

 

 

Celá akce probíhá v poklidném duchu, tak jak to komu vyhovuje. Každý si jde zajezdit dle své úvahy s ohledem na volnou dráhu. Čekání na jízdu je maximálně únosných 20minut. Přerušení jízd, bylo způsobeno jen několika karamboly pře motivovaných řidičů, snažíce stáhnout svůj nejlepší čas na minimum. Já jsem si svůj loňský čas na kolo 0:57,36 zlepšil až v poslední odjeté desetiminutovce na hodnotu 0:54,94.  Největší změna krom zase trošku větší vyježděnosti byla v podobě použití letních pneu, které měli v daných podmínkách lepší přilnavost, oproti zimním pneu použitých na podzim.

 

Pozornost naší komunity si zasloužil „finský“ jezdec HULMIHO UKOLEN. Po projetí auta s touto jmenovkou se rozběhla vášnivá debata, jestli opravdu někdo s takovým jménem existuje.

 

Na závěr dne nám organizátor připravil zpestření v podobě závodů Jaguarů. Sázeli jsme se mezi sebou, zda se celá šestice startujících automobilů vejde do první zatáčky. Vešla. Závod měl jasného vítěze. Historické kupátko, které prokazovalo velmi přesvědčivou rychlost.