Die Veterama 2017

Hm. Z dálky to vypadá jako vetešnictví. A zblízka je to tak! Německá Veterama je největší evropská auto-moto burza pořádaná na území významného Baden-Württemberského závodního okruhu Hockenheimring. Mockrát jsem si říkal, musím se tu jednou zastavit. To vždy, když jsem míjel tribuny autodromu z nedaleké dálnice A6 směřujíc směrem na Frankfurt nad Mohanem. Dlouhá motoristická minulost zaručuje skvělé zážitky říkám si, když přijímám nabídku na cestu. Mimo prodejní zajímavosti se zde sjíždí i sraz aut a prodejci zrenovovaných vozů. Drifterský zážitek měl být v jižní zatáčce tzv. "Südkurve".

Po příjezdu popíjím ředěný plzeňský welcome drink. Tahám s portmonky uškudlených 25€ za vstup do areálu a prohlížím, co kde uvidím. Neopomenu ani na vstup na dráhu.

Z nejzajímavějších strojů mohu vypíchnout pojízdnou basu piv, americký školní autobus, Fordí Hot Rod či Jaguar E-type V12, který jsme omylem nalezli na parkovišti vedle naší dodávky.

Kolem půlnoci dojídáme poslední farmu penicilinu, tedy řízky od maminky a uleháme ve spacácích na letiště v hotelu Vito. Náš "zavazadlový" pokoj byl extrémně malý, i tak jsme se do něj všichni tři vešli. Hřál nás maximálně pocit, že levněji to nešlo. A tím tak definitivně končíme I. etapu jízdy za historiky.

Motor-Sport-Museum

Cestou k parkovišti nalézáme místní Motor-Sport-Museum, od kterého vlastně nic neočekáváme. Jedna větší hala skýtala omezené možnosti. Po zaplacení lístků jsme všichni tři příjemně překvapeni. První půlka obsazeného prostoru je věnována motocyklům, druhá automobilům, jež na místní trati závodila. Vytvořené patro pak opět hostí motocykly doplněné o výstavu zmenšenin a modýlků.

V neposlední řadě se lze v muzeu dozvědět o místní trati, které je muzeum hlavně věnováno. Hockenheimring byl původně postaven v roce 1932 na lesních silnicích, čímž je jeho charakter daný. Vznikl jako náhrada za nebezpečný a zakázaný okruh Wildpark v Karlsruhe. V první řadě se okruh používal jako závodiště pro motocykly a testovací dráha pro Mercedes-Benz a Auto Union. Po rekonstrukci v roce 1965, se zvýšil divácký komfort. Radikálnější přestavba okruhu přišla po fatální smrtelné nehodě Jima Clarka, kdy přibylo několik zatáček, ale zejména započala první instalace bezpečnostních prvků.

Ze starých počítačových her mám ještě v živé paměti předchozí předlouhou a rovinatou specifikaci Hockenheimské tratě, která zažila mnoho památných bitev, nejen mých virtuálních. Pochopitelně. Tato verze byla velmi rychlá a obsahovala vysoké množství dlouhých pasáží mezi místními lesy, které bylo možno jet na plný plyn. Z původní dráhy zůstala po rekonstrukci v roce 2002 pouze technická část sekce Motodrom. Hermann Tilke, dvorní architekt královny motorsportu zaúřadoval. Nechal výrazně zkrátit celý okruh, jenž nyní vyhovuje současným normám vše pro bezpečnost. Vzniklo povedené dílo s více tribunami pro diváky, ale zároveň bohužel nezbylo místo pro Clarkovu či Sennovu šikanu. Nynější perlou okruhu je zatáčka číslo 5 nazvaná Parabolika zakončená ostrou vracečkou Hairpin, kde se brzdí do minimálních rychlostí.

Právě trénink ve virtuálním světě se mi právě hodí. Usedám do kovové konstrukce simulující vůz BMW M4 DTM Augusta Farfuse. Ruce na volant, pedály prošlápnout a už se nacházím při výjezdu z boxů. Mám 5 minut na překonání místního rekordu 1:35. První vlažné kolo projíždím v pěkném čase 1.48. Další dvě kola se nedokáži dostat do podobného tempa a tak se ani nedivím, když v zatáčce Hairpin létají plechy. Můj úvodní čas stačí pouze na 2158. místo v žebříčku virtuálních jezdců.

Ve zbytku cesty se už nic zvláštního nestalo. V sobotu odpoledne dorážíme do Sedlčan a tím završujeme náš výlet za "harampádím". Do muzea se budu chtít určitě jednou vrátit vylepšit si svou pozici ve virtuálním žebříčku ;-).

http://janhavlat.rajce.idnes.cz/Die_Veterama_Hockenheimring_D_31.3.-2.4.2017