Kurz sportovní jízdy Vysoké Mýto 2016

... jak mě učil Máca Semerád řídit.

Učit se, učit se, učit se. Pod dohledem bývalého soutěžáka Mácy Semiše Semeráda vracím se do jednoho z nejstarších a nejvýznamnějších měst Pardubického kraje, do Vysokého Mýta, kde jak již všichni tušíte, nachází se členitý motokárový okruh, který budu s modrou blechou a ostatními Fordími kumpány po celý den okupovat.

Na programu dne máme hezky strávené chvíle za volanty našich vozů. Rozdělujeme se na Áčka a Béčka podle pokročilosti závodních zkušeností. Čeká nás instruktáž o technice jízdy, čisté stopě, brzdných bodech a správném nájezdu či výjezdu ze zatáček. Prostě ty informace, které mě i ostatním můžou v budoucnu vyhrát či prohrát nejeden závod.

Po krátké teorii následuje jízda ve vláčku za CUPovou Fiestou řízenou samotným mistrem. Na cílové rovince se postupně střídám v sledování zadních brzdových světel Fiesty. Z letmého pohledu vidím, že nájezd do první táhlé zatáčky jsem tu jezdil vždy blbě. Dříve mě vždy nedotáčivé síly vynášeli namísto do navazujícího esíčka rovnou ven na příjezdovou komunikaci, jako by mi sama trať říkala: "Zmiz, ty sem nepatříš." Více jsem se znovu zapotil v pravé zákrutě přes horizont. Správné načasování zatočení je alfou a omegou v hledání apexu. O činnost navíc, brždění, přidávám v následující zatáčce. Nemusím připomínat, že se do toho snažím dohnat splašenou Fiestu v rukou světovými vavříny ověnčeného matadora, který brzdí v místě, kam já svými čtyřmi oky nedohlédnu. Pomalejší pasáž pod tribunou mám jakž, takž zmáknutou. Jen ta poslední vracečka u motokárové váhy mi dělá neustálé problémy. Né a né ji najet správně.

Že jsem těžký případ zjišťuje Máca na vlastní kůži po chvilce. Jsem automobilový samouk a samorost pevně zakořeněný. Přestože, jsem si vždy zakládal na čisté stopě, názorně zjišťuji, že se dá jet i lépe. Kvílení a pištění gum v mém podání nahrazuje Máca ladnými pohyby nohami a rukami. Modrá blecha se v Mácově rukou chovala jako baletka jemně tančící před zaplněným jevištěm. Díky za názornou ukázku, mám se pořád co učit a učit a učit.

Po chvilce oddychu s druhým instruktorem Honzou opět pilujeme brzdné body, správné nájezdy do zatáček, tak abych mohl co nejefektivněji akcelerovat a především se snažíme odstranit můj nešvar v podobě brzkého šlapání na plyn.

To jízda na pokropené kluzné fólii, naše druhá část řidičsky vzdělávacího dne, je jiný šálek kávy. Vozidlo za hranicí adheze sebou smýká a já mám plné ruce práce s jeho uřízením. Pravda snažím se na instruktora vyzrát. K jeho doporučené rychlosti obvykle přidám aspoň pětku kilometrů v hodině. Někdy i více. Být to v běžném provozu, tak mám auto na šrot, ale takhle trefuji pouze kuželky. To PaulP zažívá skutečnou krizovku. Zkouška brzd nevyšla dle očekávání. "Divák" Srandista sedící ve své Toyotě mohl mít rázem po srandě. Naštěstí, vše dobře dopadlo.

Zpestření dne, závod na dvě kola se splašenou CUPovou Fiestou, dopadá dle očekávání. Úsměvem na tváři všech zainteresovaných.

Titul nejblběji značeného města získávají: ... (chvilka napětí) ... Pardubice. Když se daří, tak se daří. PaulP se Sw3jkem se můžou potrhat smíchy. Tohle už tu přeci jednou dneska bylo. Jen teď už náš pražský potrhaný Pendolíno vláček nezachrání ani vesnice "zlé" Časy, jež je za námi.

Nezbývá než poděkovat za pěkný den plný motoristických zážitků. A brzy ahoj.

http://janhavlat.rajce.idnes.cz/Kurz_sportovni_jizdy_Vysoke_Myto_14.5.2016