Volné jízdy na okruhu Most 2015

Ještě mě nepřestal bolet zadek z team buildingu na motokárách v Praga Areně v Horních Počernicích, když si pročítám příspěvek na ford-club.cz. Volné jízdy na autodromu Most. 25minut zábavy, jízdy na limitu. Hlava mi šrotuje. Mám jet, nemám jet. Láska moje mě nechtěně nahlodává víc a víc. Měl by si míň dřepět doma a víc něco dělat. Klidně i ty tvá auta, když tě to bude bavit, říká mi. Je rozhodnuto. Jedu. Modrou blechu přivážím na týden do Prahy. A navíc si dělám radost stažením bezplatné aplikace RaceChrono 1.43 určenou pro mobilní telefony.

 

Okruh v Mostě je 4.212m dlouhá záludná technická trať. Vznikla při rekultivaci severočeského okolí na místě bývalého dolu Vrbenský. Je zde hodně prostoru pro chyby, kterých se budu chtít vyvarovat a ideálně se budu snažit navázat na Stefana Mückeho, jenž zde v Charouzově Mercedesu DTM zajel automobilový rekord tratě 1:25,610.

 

9 z 10ti ekonomů rozhodnutí jet do Mostu nedoporučuje. Přesto ve čtvrtek po šichtě, jémine panečku, společně řadíme zpátečku. Je krásné slunné letní odpoledne. Sraz s ostatním fordisty u McDonaldu v Cínovické ulici v čase 16:45 stíhám v limitu. Ufff. Vydechuji. Vracel jsem se pro peníze a pak ještě pro foťák. Sděluji ostatním. Schází se nás početný spolek pěti řidičů nabušených vozidel. Zewl, Frantík se spolujezdcem Honzou i Masak jsou připraveni na odjezd. Seznamujeme se. Osobně znám pouze Frantíka z letošního STdriveRS Fast Ford Meetingu na letišti Hodonice u Bechyně. Čekáme ještě na vousáče, Pavla alias PaulaP. Zdržel se v přelidněné městské dopravě.

 

Startujeme. Já neslyším motor! Otáčky dle ukazatele ve správném poli volnoběhu. Auto se hýbe jako obvykle. Aha! Vše přehlučil baryton pětiválce Frantíkova Focusu ST225.

 

Svižnou jízdou dojíždíme k bráně autodromu. Přijíždíme po šesté hodině večerní. Včas. Na stupních vítězů právě finišuje předchozí závod. Šampaňské stříká proudem. My hledáme administrativu. Vyplňujeme společně potřebné doklady a kupujeme kupóny. Nikdo kromě nás tu není. Rozdělujeme se do dvou skupin. První tři z nás do první jízdy, druzí dva do druhé jízdy. Volím tu druhou.

 

Snažím se vydechnout nerva. Uklidnit se. Mít čistou hlavu. Obvyklými zažitými pohyby nasazuji kuklu, helmu, pásy. Zavřít dveře, zatáhnout břicho, přitáhnout pásy, rukavice a … jedééém.

 

Oprašuji zašlou slávu volných jízd v mém podání. Naposledy jsem se zde svezl tuším někdy v roce 2011. Překonám tehdejší maximum 2:27 dosažené na zimních pneumatikách? Postarší mostecký strejda, traťový maršál, se na mě směje. Ty budeš z Prahy že? Nedočkavý? Jsi tu brzy, tvrdí mi. Nejsem a ukazuji palubní hodiny. Podávám rukou pomačkaný a trochu upocený poklad, lísteček se vstupem na trať. Nervozita vrcholí. Pokynutí na mě působí jako červená barva na mladého býčka v Toridě. Olé! Sešlapuji pedál plynu na podlahu. Vypouštím kinetickou energii modré Pumy ven.

 

Ale co to? Zewlův Focus RS Mk.2 stojí v první šikaně v kačírku. Postupně si zvykám na jízdu po Mosteckém autodromu. S fordím kolegou Masakem ve Fiestě ST si vyměňujeme pozice. Hledám ideální stopu…

 

Na téměř 800m dlouhé cílové rovince uháním přes 160km/h. To je fofr panečku. Sdružené budíky nestíhám sledovat. Vím to z naměřených hodnot nově nabyté aplikace RaceChrono.  Pevně svírám volant. Vozovka je hrbolatá a řízený automobil co chvilku nečekaně uskočí. Zužuje se mi pohled. Oči se zaměřují na značku 200m, 100m, podřazuji a brzdím. 50m, povoluji pedál a vrhám se do první šikany po hlavě. Vpravo, vlevo trefuji apex a s plným plynem odjíždím do táhlé levé rychlé zatáčky. Následuje úsek připomínající mi okruh Valencie z počítačové hry The Race. Při každém pokusu tu brzdím jinde. Blecha se překlápí ze strany na stranu. Do nejpomalejší zatáčky trati, „vracáku“, jenž projíždím šedesáti kilometrovou rychlostí na zařazený třetí rychlostní stupeň. Špagety pasáž 8, 9 a 10 nedokáži jet trvale pod plynem. Mám pocit malosti. Nechci se zastavit o tu hradbu červeno-bílých gum, která se mi zjeví vždy přede mnou. Takzvaný "ďolík" profrčím zcela zleva, aby se o pár metrů dále země naklopila. Jedu svižným tempem pod obloukem bývalé reklamy na pneu matador zpět ke středu země vynášen odstředivou silou. Hlavně z navazující levé a pak pravé zákruty mám respekt. Bojím se, že se mi auto spakuje pod pozadím. Možná mám i nevhodnou stopu. Ze zatáčky č.14, z té pod boxy, je nutné si držet rychlost a nepolevit. Najíždím ji více z vnějšku. Po krátké rovince doslova letím do posledního nebezpečného úseku, dvoj-zatáčky č.15 a 16. Asfalt na vozovce se prudce mění. Ty vago, já zapomněl brzdit! Tak tedy na předělu sešlapuji zpomalovací mechanizmus na tvrdo. Co nás nemine, to nás čeká.  ABS vrací zpětnou informaci, klepe do brzdného pedálu. Tělo ještě více zapadá do napnutých pásů. Srdce se rozbuší. To je tango panečku! To bylo těsné! Zvládám kritický moment. Točím se už zase pěkně srovnaný a ve správné rychlosti. Vyhýbám se prasklinám a viditelným hrbolům na levé straně. Protínám cílovou čáru. Motoristický orgasmus završuji v aktuálním čase 2:27,9. Vlajkový stréců na mě mává červenou vlajkou. Jízda přerušena, zastavena. Kývu, rozumím. V poklidu dojíždím do paddocku. Hledajíce zbytek fordí party.

 

 

Nacházím je. PaulP mění slušivou modrou kombinézu na letní obleček. S ohrnutými nohavicemi a v kombinaci s ponožkami vyhrnutými až po lýtka působí značně legračně. Pomáhá s ostatními členy party vysypat Zewlovi zbytky štěrkového kačírku z podběhů. Dopadli jsme zde, jak sedláci u Chlumce, hudrují. Navzájem si vyměňujeme získané zážitky. Se západem slunce si fotíme společné selfíčko, čímž ukončujeme perfektní pánské odpoledne.

 

http://janhavlat.rajce.idnes.cz/Volne_jizdy_na_autodromu_Most_25.6.2015/