FORDFAIR TRIP 2: ANGLICKÉ PATÁLIE DVAKRÁT NEVSTOUPÍŠ DO STEJNÉHO LA MANCHE, ANEB MĚLO TO BÝT REPETE PO ANGLICKU
04.-19.08.2012
Srpen, FordFairu měsíc zaslíbený. Lubor s Jirkou (největší čeští znalci FordFairu) po loňské anabázi na britských ostrovech se opět ozývají. V hlavě slyším jejich tik, tak, pomyslně odbývající čas, který ještě zbývá do odjezdu na další dobrodružství. Je to tak, po loňském tripu do Anglie na FordFair jsem se nechal opět vyhecovat k další cestě na britské ostrovy. Spolucestovatele se mi tentokráte rozhodl udělat rallyeový fanatik Martin z ford-focus fóra, byť se nechystáme navštívit Britskou Rallye ve Walesu, ale jiné motoristické svatostánky: Brands Hatch, Silverstone a Isle of Man. Plánování probíhalo od začátku letošního roku. Hektický finiš přípravám našeho výletu dal až třetí člen posádky, Tomáš, jenž se na poslední chvíli přidal. Nedbaje při tom mé připomínky, že se do Pumy již nevejde. V červenci prošel technickou kontrolou šerbel alias autíčko Modrásek (Puma) bez větších problémů. V servisu raději preventivně vyměnili pravé zadní ložisko, které se jim již nezdálo v kondici. Levé zadní bylo prý v pořádku. Ach ouvej… ale teď ještě nebudu předbíhat časoprostor. To udělám až na trajektu z Dunkirk do Doveru posunutím ručiček hodinoměru na Greenwichský čas.
V sobotu ráno vstávám brzy. Vyzvedávám ostatní členy posádky, srážíme se s "doprovodnými vozidly" a vyrážíme vstříc cestě a novému dobrodružství. Cestou přes Říši se bavíme imaginárními šachy, kdy šach mat dává střelec na D5, přestože už s koněm brázdíme A6. Držíme si směr na Norimberk, Sinsheim, Kaisrlautern, Trevír… jen za poslední rok jsem tu strávil tolik času v dopravních zácpách, že tu jezdím takřka poslepu. Kolonu tří vozidel s modrým oválem ve znaku vede Lubor "opět" s naftovým Mondeem, následovaný mnou kočírovanou Pumou. V závěsu drží tempo Jirka v nově nabyté Fiestě ST. Z řízeného umělého spánku se vzbudím pod křídly nadzvukových dopravních letadel Concord a Tu-144, exponáty Technického Muzea v Sinsheimu. Hockenheimring znovu jenom míjíme (jednou na něj přijde řada a svezu se na něm), abychom si opodál u Ruselheimu na počest konkurenčního výrobce navzájem do vysílaček zakřičeli: "Lepší tlačit zrezlý Ford, než jezdit Oplem."
Když skrze boční okénka sledujeme vinice rostoucí na svazích kolem křivolaké řeky Mosely, s Martinem nostalgicky vzpomínáme na loňskou Deutschland Rally. Z Trevíru centra této bývalé římské provincie je to již jen coby kamenem dohodil do Lucemburku, města státu s bohatou historii velmi vázanou na Čechy krásné, Čechy mé. Dostáváme zde poměrně poučnou přednášku o přidružených francouzských národech. Trávíme zde příjemné dvě hodiny, než se naše vozidla vydají a spolykají poslední dnešní dálniční kilometry, a my se konečně dostaneme do dnešního cíle, belgického hlavního města Bruselu. Oslavujeme stylově, místní specialitou, višňovým pivem na náměstí Markt kousek od "Čůrajícího chlapečka".
Mávnutím kouzelné wordovské tužky přeskočím o několik dní později. Ba né, za zmínku jistě stojí pro většinu obyčejných lidí nudná procedura ukázaní pasů (na britsko-francouzských hranicích v Dunkirk). Pro posádku mého vozidla jako obvykle nikoli. Po té, co jsme předali celníkovi naše tři pasy, vytřeštil oči, vystrčil hlavu z okénka svého budlíku a s úžasem ve tváři se nás zeptal: "To jste v tomhle přijeli ve třech?" "Až z Čech?" "Tomas, Martin, Džan…" Není nad malý modrý rozruch na konci pracovní směny.
O dvě hodiny později, vlastně o hodinu bo jsme v Anglii brázdíme již ostrovní silnice v okolí Doveru. Jako obvykle jsme se navzájem ztratili. To fakt není náhoda. S aklimatizací na levostranné řízení mi pomáhá Martin. "Vlevo". "Co vlevo?" "Vlevo je Lubor, vlevo je Tesco." vracím úder. (U Tesca jsme se měli znovu nalézt se zbytkem výpravy). "Ne, vlevo se uhni!" kontruje mi Martin a naznačuje tím hrozící srážku s britským vozidlem.
Srpen, FordFairu měsíc zaslíbený. Lubor s Jirkou (největší čeští znalci FordFairu) po loňské anabázi na britských ostrovech se opět ozývají. V hlavě slyším jejich tik, tak, pomyslně odbývající čas, který ještě zbývá do odjezdu na další dobrodružství. Je to tak, po loňském tripu do Anglie na FordFair jsem se nechal opět vyhecovat k další cestě na britské ostrovy. Spolucestovatele se mi tentokráte rozhodl udělat rallyeový fanatik Martin přezdívaný Koníku z ford-focus fóra, byť se nechystáme navštívit Britskou Rallye ve Walesu, ale jiné motoristické svatostánky: Brands Hatch, Silverstone a Isle of Man. Plánování probíhalo od začátku letošního roku. Hektický finiš přípravám našeho výletu dal až třetí člen posádky, Tomáš, jenž se na poslední chvíli přidal. Nedbaje při tom mé připomínky, že se do Pumy již nevejde. V červenci prošel technickou kontrolou šerbel alias autíčko Modrásek (Puma) bez větších problémů. V servisu raději preventivně vyměnili pravé zadní ložisko, které se jim již nezdálo v kondici. Levé zadní bylo prý v pořádku. Ach ouvej… ale teď ještě nebudu předbíhat časoprostor. To udělám až na trajektu z Dunkirk do Doveru posunutím ručiček hodinoměru na Greenwichský čas.
V sobotu ráno vstávám brzy. Vyzvedávám ostatní členy posádky, srážíme se s "doprovodnými vozidly" a vyrážíme vstříc cestě a novému dobrodružství. Cestou přes Říši se bavíme imaginárními šachy, kdy šach mat dává střelec na D5, přestože už s koněm brázdíme A6. Držíme si směr na Norimberk, Sinsheim, Kaisrlautern, Trevír… jen za poslední rok jsem tu strávil tolik času v dopravních zácpách, že tu jezdím takřka poslepu. Kolonu tří vozidel s modrým oválem ve znaku vede Lubor "opět" s naftovým Mondeem, následovaný mnou kočírovanou Pumou. V závěsu drží tempo Jirka v nově nabyté Fiestě ST. Z řízeného umělého spánku se vzbudím pod křídly nadzvukových dopravních letadel Concord a Tu-144, exponáty Technického Muzea v Sinsheimu. Hockenheimring znovu jenom míjíme (jednou na něj přijde řada a svezu se na něm), abychom si opodál u Ruselheimu na počest konkurenčního výrobce navzájem do vysílaček zakřičeli: "Lepší tlačit zrezlý Ford, než jezdit Oplem."
Když skrze boční okénka sledujeme vinice rostoucí na svazích kolem křivolaké řeky Mosely, s Martinem nostalgicky vzpomínáme na loňskou Deutschland Rally. Z Trevíru centra této bývalé římské provincie je to již jen coby kamenem dohodil do Lucemburku, města státu s bohatou historii velmi vázanou na Čechy krásné, Čechy mé. Dostáváme zde poměrně poučnou přednášku o přidružených francouzských národech. Trávíme zde příjemné dvě hodiny, než se naše vozidla vydají a spolykají poslední dnešní dálniční kilometry, a my se konečně dostaneme do dnešního cíle, belgického hlavního města Bruselu. Oslavujeme stylově, místní specialitou, višňovým pivem na náměstí Markt kousek od "Čůrajícího chlapečka".
Mávnutím kouzelné wordovské tužky přeskočím o několik dní později. Ba né, za zmínku jistě stojí pro většinu obyčejných lidí nudná procedura ukázaní pasů (na britsko-francouzských hranicích v Dunkirk). Pro posádku mého vozidla jako obvykle nikoli. Po té, co jsme předali celníkovi naše tři pasy, vytřeštil oči, vystrčil hlavu z okénka svého budlíku a s úžasem ve tváři se nás zeptal: "To jste v tomhle přijeli ve třech?" "Až z Čech?" "Tomas, Martin, Džan…" Není nad malý modrý rozruch na konci pracovní směny.
O dvě hodiny později, vlastně o hodinu bo jsme v Anglii brázdíme již ostrovní silnice v okolí Doveru. Jako obvykle jsme se navzájem ztratili. To fakt není náhoda. S aklimatizací na levostranné řízení mi pomáhá Koník. "Vlevo". "Co vlevo?" "Vlevo je Lubor, vlevo je Tesco." vracím úder. (U Tesca jsme se měli znovu nalézt se zbytkem výpravy). "Ne, vlevo se uhni!" kontruje mi Martin a naznačuje tím hrozící srážku s britským vozidlem.
DOUBLEDECKER
Jsme v Anglii, nedaleko města Londýn, kde právě vrcholí Olympijské Hry. Je libo zažít Olympijskou atmosféru? Začněme dopravou. Už tak přecpané Londýnské ulice dostávají zúžením a dopravními omezeními na frak. Perfektně propracovaný systém P+R parkovišť, jež jsme viděli už na tolika místech v Anglii, Londýnu chybí. Zajíždíme do parkovacího domu kdesi v Tottenhamu, čímž vzniká práce opět pro mého spolujezdce Koníka. Mačká červené tlačítko nekompromisního automatu, za což jsme kouzelnou bedýnkou potrestáni parkovacím lístkem. Hurá.
Máme koupenou celodenní lítačku na Londýnské MHD. Šlapeme si to snad už od Tower Bridge, když v tom kolem nás projede historický DoubleDecker linky 15. Oplácaná negřině ve vchodu se na nás usmívá. "Platí tyhle lístky i do tohohle autobusu?" Ptáme se bleskurychle. "Ano, kam si přejete jet?" "Na Trafalgar square." Tak takhle nějak jsme se do toho obstarožního, ale velmi zachovalého červeného lákadla dostali. Jízda odpovídala době vzniku. Listová pera nedosahovala komfortu dnešních vzduchových podvozků a přeci jízda v buse ze 60-70tých let naplňovala zvláštním hřejivým pocitem, že jsem zažil něco výjimečného.
FORDFAIR IN SILVERSTONE
Neděle 12. srpna 2012 je Den F. Slavný okruh Silverstone vybudovaný na zaniklém letišti RAF otvírá své dveře dokořán pro všechny nadšené majitelé Fordů. Dočkali jsme se.
Veletrh FordFair právě začíná. Nastoupená jednotka rychle vyvěšuje klubové znaky, české vlajky a elegantně parkuje všechna tři vozidla. Pro letošek Jennifer, koordinátor pro klubové stání, nevybrala tak pěkné místo jako loni, ale i tady působíme jako správná rarita. Škoda, že se neuděluje cena pro nejvzdálenější příjezd, hravě by ji pobral někdo z nás.
Už je to obehraná písnička... Focus RS, Focus RS, Focus RS... Focus RS, nový Focus ST, Cosworth, Cosworth, Cosworth, každý z nás si vybere.
Každoroční zpestření pro nás milovníky automobilové techniky a motoristických sportů zvláště je sledování ostatních jezdců a strojů na dráze Grand Prix okruhu. Zvláště “drožkař” James Nash, jinak tovární jezdec Fordu ve WTCC, předvádí moc hezkou jízdu.
Dovolená se přehoupává do druhé půlky. Loučíme se s ostatními členy Fordova českého fanklubu i s Tomášem, který se vrací po vlastní ose. Večer už přespáváme v Liverpoolu a zítra se nalodíme na další trajekt, tentokráte na proslulý ostrov Man v Irském moři.
Ty správné patálie nám začínají. Do Liverpoolu dorážíme ve vcelku brzkou hodinu, ale smluvený hotel je ze všech stran obehnán neprostupnou vysokou zdí či zamknutou bránou, nápravným opatřením proti fotbalovým hooligans. Po rozčarování z obtížného check inu ovšem nedáme na tento hotel dopustit. V Blackpoolu zažíváme noční požární cvičení a na začátku článku zmiňované ložisko se začíná notně hlásit ke slovu. Občasné hučení, skřípání, nevěstí nic dobrého. Ještě stále věřím, že si zbytek výletu užijeme a auto dojede po svých až do vlasti. Hlavní porce kilometrů na nás čeká až cestou zpět do České republiky.
ISLE OF MAN
První porce natočených kilometrů na Manské půdě trávíme v přístavním městě Douglas. To hlavní si necháme na následující dva dny. Hodláme vzdát hold místním legendám tím nejlepším způsobem. Chystáme projet slavnou Mountain course, trať motocyklového závodu Tourist Trophy.
Prostřední den Manského dobrodružství vstáváme brzy. Nejspíše levou nohou :-(. Foreca, předpověď počasí, tvrdí celodenní déšť. Naplánované máme výlety po celém ostrově a hlavně průjezd a focení na 60.8km dlouhém závodním okruhu. Stanovuji si za hustého deště, neprostupné mlhy a plného provozu osobní maximum 1hod 6min. V přepočtu je to kochacích 55km/h. Opravdu nevím, kde zde závodící borci berou odvahu na ty neuvěřitelné průjezdy a naprosto šílené rychlostní průměry kolem 200km/h.
K večeru se umoudřuje počasí, vracíme se z našeho dočasného útočiště v hotelu zpět k objevování zdejších ostrovních krás. Radost z lepšícího se počasí náš přešla vbrzku. Zlověstné zavlnění zadku vozidla a následná osmička na levém zadním kole stanovuje pro dnešek konečnou.
Posílám Lamovi do Čech nemilosrdný email: Stav nouze!!! Naznačující jisté problémy. Připrav plaťák STOP, možná pro nás pojedeš do Anglie STOP, zítra navštívíme servis STOP. Stručně, ale výstižné.
V servisu se druhý den vše vyřešilo k naší spokojenosti. Za dvě hodiny bylo na náboji namontované nové ložisko neboli bearing wheel set, podle země původu a my s Koníkem vyrážíme dál vstříc neúprosnému přírodnímu okruhu. Jízda podél moře, serpentiny, skoky. Ta trať je naprosto úchvatná. Oproti včerejšku nám nadmíru vychází i počasí. Litujeme, že zde nezůstáváme déle. Všechno zlé jsme si zřejmě vybrali předcházející den.
Podél moře zažíváme pro suchozemce nevídaný jev. Vlny bijí o skaliska, lámou se a dopadají až na asfalt. Raději zavíráme boční okna před případnou sprchou. Ta za nedlouho omývá takřka celé auto. Slušná práce rozbouřeného živlu. Doufejme, že večer neřídí plavbu kapitán Francesco Schettino, známý především potopením lodě Costa Concordia u toskánských břehů.
SILNICE N.57
Přejezd přes Anglii je úmorný. Dopravní omezení a zácpy nás brzdí co každou míli. Motivuje mne další možná motoristická lahůdka. Jízda nad mořským zálivem Severního moře. Vybrali jsme si pro to silnici N.57 vedoucí z belgického Middelburgu do nizozemského Rotterdamu. Vyzkoušejte…
Totototototo je pro dnešek vše přátelé příjemné čtení a zase někdy u tipů na motoristické zážitky na viděnou…
FOTO
- London (Jan Havlát)
- FordFair in Silverstone (Jan Havlát)
- Isle of Man (Jan Havlát)
- Stonehenge a Silnice N.57 (Jan Havlát)
