Ve stopě Rallye osvobození Kadov 2018

Vyhrocené finále Ford Puma Cupu je za námi. Překvapený vítěz je znám stejně jako ostatní premianti Pošumavského automobilového slalomu, jehož je Puma Cup už dva roky nedílnou součástí. Předbíhám v čase! Pojďme se podívat o pár hodin dříve. Zamračené říjnové ráno. Protivná zima zalézá za nehty! Teplý čaj z pojízdného kiosku na čtyřech kolech drží mou bdělost. Ale co? Chlad a nepřízeň počasí nás přeci neodradí. Jsme připraveni snést trochu té nepohody.

 

S mapou v ruce si procházím trať nacházející se na letišti mezi obcemi Tchořovice a Kadov. Poznamenávám si kritická místa. Bodla by výraznější propiska na takové špeky! Myslím, že každý si v rychlostní zkoušce najde to své. Na začátku je rytmická technická pasáž s jedním výrazným místem, kde budou závodníci dělat chyby za 20vteřin. Jako kdybych věděl, kde to později pokazím. Střed vložky je rychlá pasáž pro splašené kovové oře žijící v cylindrech motorů. Poslední třetina letiště patří těm, kdo se dokáže otočit s autem na pětníku. Rallyovým žargonem: Levý plný rejd váže pravý plný rejd.

 

Před první měřenou jízdou nervozita sílí. Někteří řidiči hledají místo, kam si jít ulevit od tlaku v konečníku. Lobing za chybějící začarovanou přenosnou plastovou latrínu? Nikoliv. Prostě kaďing.

 

Motory hřmí! Co minutu a půl vyrážejí vozidla na zteč s kuželkami. Některá se vrací označená od smývatelné barvy.

 

Když se dostává řada na mě, valím bulvy. Kdeže to jsem? Vytáhnu ze sebe vrcholný sportovní výkon. Kontroluji si kritická místa. Včetně dvou vraceček o 180°, které dělají vrásky na čele nejednomu slalomáři. V cílí je to taková ta nepopsatelná radost, jako když se Vám něco podaří.

 

Při druhé jízdě to už tak slavné není. Vynechávám tradiční rituál. Místo pohody hned od začátku jedu hot nebo trop. Než se naději, zblízka zírám na modrou kuželku. Kam teď? Vlevo, vpravo. Hlava nebere. Prostě vypnuto. Hned jak jsem ji objel zleva, věděl jsem, že je to špatně. Vynechaná branka. Pokažený nadějně rozjetý závod, jenž můžu už jen dojet.

 

Odpoledne s chvilkovým vyjasněním oblohy se i má situace lepší. Vracím se do rytmu z první jízdy. Mé snažení dokonce stačí i na 3.místo mezi Pumami. Za celý den jsem si vysloužil 4.místo.

 

A jak na tom byli ostatní? Petr Kurfirst, dosavadní lídr ročníku, chybuje v první jízdě na stejném místě jako já. Oproti tomu Aleši Dokoupilovi jízda vyloženě sedla. Vyhrává. Díky čemuž získává titul letošního šampióna. Matematika škrtání bodů je neúprosná. Mezi dva největší soky se pak vklínil Štefan Kanda, který končí na 2.místě, ale v celoročním zúčtování mu patří "až" 3.místo.