Veteráni na pláži Mlékojedy 2017

Jízda na přesnost je doménou soutěží historických vozidel. Ono asi ani dost dobře nejde jet na krev se stařičkými auty z počátku dvacátého věku. K jezdcům na letitých strojích vzhlížím s úctou. Výkony, jež předvádějí mi jsou často záhadou. My, s minimem zkušeností, se soupeřům budeme snažit vyrovnat. Zařazeni jsme do "mladší" třídy youngtimerů. 

Naše letní dumání nad správnou cestou začíná na náměstí v Neratovicích. Na sedadle navigátora sedí Koník. Za minutu výjezd. Dostáváme roadbook s tratí a úkoly. Prsty se zachvěly, sáhly po startéru. Vyjíždíme…

Hned ten první úkol plníme nadvakrát. Ruku na srdce, kdo by také hledal "opravnu" Králíků v paneláku, že jo? Další úkol nás nutí vystoupit. Zadání je jasné. Formulář odškrtáváme. Cestou míjíme spoustu startovními čísly označených aut. Asi tu povede i cesta zpět, říkám si v duchu. Nevedla! Slečna štěstěna se nás drží zuby nehty a tak se po správných silnicích kolem letecké továrny na letadla blížíme k cíli etapy v Odolené Vodě.

Vracíme výkaz a trneme. Měli jsme správně srovnané hodinky? Všechny ukazují jinak! Příjezd mimo správný čas by pro nás znamenal penalizaci a tím pádem zbytečnou ztrátu na ostatní. 

Chvilkami působíme jako sehraná dvojka. Ne však na začátku druhé etapy. Jak už jistě tušíte, ztratili jsme se! První vlevo znamená hned po výjezdu, nebo jak jedou všichni na první křižovatce? Koníkova intuice velela dobře. Držíme se za dámou v letech kočírující sajdu zaniklé značky BSA. Paní oblečená do dobového kostýmku působí věrohodně. Namísto kovaných vrat z itineráře nalézáme pouze závoru. Tady je něco špatně! Koník navrhuje vrátit se a hledat novou cestu. Paní teď působí jako záškodník partyzán. "Tam jsem byla a nic nenašla!" Myslela to s námi dobře. Samozřejmě. Společně s cestou na počáteční místo etapy si zajíždíme 8km.

Na náměstí v Odolence tedy jedeme tou druhou cestou. Původní myšlenou. Po 1km narážíme na další problém! Hlavní je vlevo nebo vpravo? Abych vysvětlil, v pravidlech je, že pokud není uvedeno jinak, jede se po hlavní silnici. My vybíráme vlevo. O pár kilometrů později nacházíme ony hledané kované vrata.

Přes vesnici Bedřicha Smetany dojíždíme k morovému sloupu. Kámen úrazu většiny posádek, která jej našla. Tak kolik hlav máme spočítat, tak aby nám to vyšlo, parafrázuji ekonoma. Nedopočítali jsme se!

Ve špajze zařazený troják, na tachometru 50km/h a v hlavě běží myšlenka "drž tu svini". Doháníme časovou ztrátu, kterou jsme nabrali na začátku náročné etapy. V koloně vozidel dojíždíme do Mělníku. Pro velký úspěch projíždíme jednosměrky v centru ještě jednou. A to to tady už za posledních pár let znám! Sakra, taková školácká chyba! V cíli fronta aut na odbavení. Koník nelení, vystupuje a běží s výkazem pro razítko. Sice tuhle vložku budeme mít s penalizací, ale aspoň minimální, jak dobře tuší Koník.

Mrzí mě, že jsem nemohl dát vědět "Štětské rodině", že budeme závodit tady. Do Mělníka to mají kousek. Navíc je tu krásné prostředí. V rámci zkrácení časového intervalu nakonec moc neotálíme. Organizátoři nás posílají do speciální řidičské vložky. Koník dostává do ruky lžičku s vajíčkem. Mávnutím ruky startuji do kratičké slalomové vložky. Dobrzďuji na vyhrazeném místě, vracíme propriety a společně s Koníkem vydechujeme. Dílčí úspěch je fajn, ale taktika je jet hlavou a nekazit.

Poslední etapa sobotního závodu je nejdelší. Končí v Beach Parku v Mlékojedech, kde bude večer i slavnostní vyhlášení. Před sebou máme něco málo přes 30km. Přepočet vzdálenosti na rychlostní průměr plus 10minut na úkoly… Když to dobře dopadne, tak za 70minut jsme v cíli.

Lenin věčně živý, jiní tvrdili, že byl věčně lživý. Podle instrukcí roadbooku je ve Střednicích. Nenacházíme! Čert ho vem, byl to chyták! Volíme volbu C, tedy žádná busta na zahradě není. Takhle nějak ztrácíme na naše soky, aniž bychom to tušili.

Málem cestou umíráme vedrem! Přesto jsme za celou rallye nevyměkli. Klimu nezapnuli. Jen propocené závodní rukavice jsem odhodil na zadní sedadla již v průběhu první etapy.

Krásnými okreskami Kokořínska dojíždíme do Liblice. Tam na nás čeká další kámen úrazu. Vedle modrého mlýna je most. Sečti hmotnosti na dopravním značení. 9 tun, dodatková tabulka: Maximálně jedno vozidlo 9 tun. 6.9 tun jedna náprava. Začíná vzrušená debata, zda pořadatelé mysleli i dodatkovou tabulku, je vůbec dodatková tabulka značka či jen upřesnění dopravní značky…

V Mlékojedech na posádku Fordu Puma čeká milé překvapení. Přítelkyně Péťa nechala na půlden učení a přišla povzbudit společně se  "Štětskou rodinou" unavené sportovce. Mávají a vítají nás.

…ale stálo to za to!

S Koníkem parkujeme modrou blechu na parkoviště závodních strojů. Nervozita opadá. Podáváme si ruce a navzájem si děkujeme za spolupráci.

Čím jsou mimo jiné veteráni na pláži výjimeční? Food festivalem. Pražská náplavka to sice není, přesto s chutí na hlavní ploše ochutnáváme výtečně teplé housky a hot dogy. O zábavu se obecenstvu starají siláci. My s Koníkem litujeme chybějících plavek. Ideální čas i prostor na svlažení v přilehlé vodní ploše.

Čas na výsledky se krátí, netrpělivě stojíme u informační desky. Práce organizátorů v tomto není nikdy jednoduchá. Nikomu totiž nechtějí uškodit a pokazit tak pěkný zážitek z prožitého dne.

Hurá, vyvěšeno! Pod vejci jsme třetí! Co to znamená? Devátí absolutně. Vykuleně koukáme na výsledky. Chyby z úkolů v poslední rychlostní zkoušce nás stojí bednu. Omlouvám se Koníkovi za své minely. Příště už mě neposlouchej, sděluji! Vyhlášení vrací nadšení! Tak my jsme třetí v youngtimerech! Radostně sklízíme aplaus od ostatních. Bravo nováčci!

 
Naše letní dumání nad správnou cestou začíná na náměstí v Neratovicích. Na sedadle navigátora sedí Koník. Za minutu výjezd. Dostáváme roadbook s tratí a úkoly. Prsty se zachvěly, sáhly po startéru. Vyjíždíme…
 
Hned ten první úkol plníme nadvakrát. Ruku na srdce, kdo by také hledal "opravnu" Králíků v paneláku, že jo? Další úkol nás nutí vystoupit. Zadání je jasné. Formulář odškrtáváme. Cestou míjíme spoustu startovními čísly označených aut. Asi tu povede i cesta zpět, říkám si v duchu. Nevedla! Slečna štěstěna se nás drží zuby nehty a tak se po správných silnicích kolem letecké továrny na letadla blížíme k cíli etapy v Odolené Vodě.
 
Vracíme výkaz a trneme. Měli jsme správně srovnané hodinky? Všechny ukazují jinak! Příjezd mimo správný čas by pro nás znamenal penalizaci a tím pádem zbytečnou ztrátu na ostatní. 
 
Chvilkami působíme jako sehraná dvojka. Ne však na začátku druhé etapy. Jak už jistě tušíte, ztratili jsme se! První vlevo znamená hned po výjezdu, nebo jak jedou všichni na první křižovatce? Koníkova intuice velela dobře. Držíme se za dámou v letech kočírující sajdu zaniklé značky BSA. Paní oblečená do dobového kostýmku působí věrohodně. Namísto kovaných vrat z itineráře nalézáme pouze závoru. Tady je něco špatně! Koník navrhuje vrátit se a hledat novou cestu. Paní teď působí jako záškodník partyzán. "Tam jsem byla a nic nenašla!" Myslela to s námi dobře. Samozřejmě. Společně s cestou na počáteční místo etapy si zajíždíme 8km.
 
Na náměstí v Odolence tedy jedeme tou druhou cestou. Původní myšlenou. Po 1km narážíme na další problém! Hlavní je vlevo nebo vpravo? Abych vysvětlil, v pravidlech je, že pokud není uvedeno jinak, jede se po hlavní silnici. My vybíráme vlevo. O pár kilometrů později nacházíme ony hledané kované vrata.
 
Přes vesnici Bedřicha Smetany dojíždíme k morovému sloupu. Kámen úrazu většiny posádek, která jej našla. Tak kolik hlav máme spočítat, tak aby nám to vyšlo, parafrázuji ekonoma. Nedopočítali jsme se!
 
Ve špajze zařazený troják, na tachometru 50km/h a v hlavě běží myšlenka "drž tu svini". Doháníme časovou ztrátu, kterou jsme nabrali na začátku náročné etapy. V koloně vozidel dojíždíme do Mělníku. Pro velký úspěch projíždíme jednosměrky v centru ještě jednou. A to to tady už za posledních pár let znám! Sakra, taková školácká chyba! V cíli fronta aut na odbavení. Koník nelení, vystupuje a běží s výkazem pro razítko. Sice tuhle vložku budeme mít s penalizací, ale aspoň minimální, jak dobře tuší Koník.
 
Mrzí mě, že jsem nemohl dát vědět "Štětské rodině", že budeme závodit tady. Do Mělníka to mají kousek. Navíc je tu krásné prostředí. V rámci zkrácení časového intervalu nakonec moc neotálíme. Organizátoři nás posílají do speciální řidičské vložky. Koník dostává do ruky lžičku s vajíčkem. Mávnutím ruky startuji do kratičké slalomové vložky. Dobrzďuji na vyhrazeném místě, vracíme propriety a společně s Koníkem vydechujeme. Dílčí úspěch je fajn, ale taktika je jet hlavou a nekazit.
 
Poslední etapa sobotního závodu je nejdelší. Končí v Beach Parku v Mlékojedech, kde bude večer i slavnostní vyhlášení. Před sebou máme něco málo přes 30km. Přepočet vzdálenosti na rychlostní průměr plus 10minut na úkoly… Když to dobře dopadne, tak za 70minut jsme v cíli.
 
Lenin věčně živý, jiní tvrdili, že byl věčně lživý. Podle instrukcí roadbooku je ve Střednicích. Nenacházíme! Čert ho vem, byl to chyták! Volíme volbu C, tedy žádná busta na zahradě není. Takhle nějak ztrácíme na naše soky, aniž bychom to tušili.
 
Málem cestou umíráme vedrem! Přesto jsme za celou rallye nevyměkli. Klimu nezapnuli. Jen propocené závodní rukavice jsem odhodil na zadní sedadla již v průběhu první etapy.
 
Krásnými okreskami Kokořínska dojíždíme do Liblice. Tam na nás čeká další kámen úrazu. Vedle modrého mlýna je most. Sečti hmotnosti na dopravním značení. 9 tun, dodatková tabulka: Maximálně jedno vozidlo 9 tun. 6.9 tun jedna náprava. Začíná vzrušená debata, zda pořadatelé mysleli i dodatkovou tabulku, je vůbec dodatková tabulka značka či jen upřesnění dopravní značky…
 
V Mlékojedech na posádku Fordu Puma čeká milé překvapení. Přítelkyně Péťa nechala na půlden učení a přišla povzbudit společně se  "Štětskou rodinou" unavené sportovce. Mávají a vítají nás.
 
…ale stálo to za to!
 
S Koníkem parkujeme modrou blechu na parkoviště závodních strojů. Nervozita opadá. Podáváme si ruce a navzájem si děkujeme za spolupráci.
 
Čím jsou mimo jiné veteráni na pláži výjimeční? Food festivalem. Pražská náplavka to sice není, přesto s chutí na hlavní ploše ochutnáváme výtečně teplé housky a hot dogy. O zábavu se obecenstvu starají siláci. My s Koníkem litujeme chybějících plavek. Ideální čas i prostor na svlažení v přilehlé vodní ploše.
 
Čas na výsledky se krátí, netrpělivě stojíme u informační desky. Práce organizátorů v tomto není nikdy jednoduchá. Nikomu totiž nechtějí uškodit a pokazit tak pěkný zážitek z prožitého dne.
 
Hurá, vyvěšeno! Pod vejci jsme třetí! Co to znamená? Devátí absolutně. Vykuleně koukáme na výsledky. Chyby z úkolů v poslední rychlostní zkoušce nás stojí bednu. Omlouvám se Koníkovi za své minely. Příště už mě neposlouchej, sděluji! Vyhlášení vrací nadšení! Tak my jsme třetí v youngtimerech! Radostně sklízíme aplaus od ostatních. Bravo nováčci!
 
https://www.facebook.com/pg/pumatrip/photos/?tab=album&album_id=491812664485667
 
PARTNEŘI FORD PUMA CUPU
 
Chtěl bych poděkovat partnerům, kteří drží přízeň s námi a podporují nás věcnými dary.