POPRVÉ V ZELENÉM PEKLE

04.-05.05.2010

Ve dvou se to lépe táhne. Poprvé do zeleného pekla vyrážím s kamarádem Zdendou. Zdenda je takový ten typický všeuměl šikovný na ruce, který si umí za všech okolností poradit. Přirozeně se jeho vlastnosti hodí, především když se nedaří, dokáže zachovat chladnou hlavu.

Popravdě se nám moc nedůvěřovalo. Posměšky házíme za hlavu. Touha navštívit Mekku všech Mekk sportovních motoristů Severní smyčku Nürburgringu byla veliká. Touristenfahrten (volné jízdy pro veřejnost) se konají na Nordschleife téměř každý den.

Noc před odjezdem nemohu usnout pln očekávání ze všeho. Věci mám již nachystané a nejraději bych rovnou vyrazil. Ráno nabírám spolujezdce Zdendu u něj doma a vyrážíme směr novým dobrodružstvím. Cestou mi bohužel sděluje nepříjemnou novinu. Ve čtvrtek ráno musí do práce. To je špatně, to nebudeme moct být ve středu na Nordschleife až do večera.

NÜRBURGRING NORDSCHLEIFE

Na samotné trase až k Eifelskému pohoří není nic zajímavého nebo alespoň já jsem si nevšiml. Prostě dálnice, ze které sjedete 20km před Adenau, což je maloměsto v blízkosti okruhu Nürburgring. Vše jde podle plánu než dojíždíme do blízkosti vesničky Kottenborn, kde máme předem zamluvené ubytování. Asi kilometr před cílem nás vede navigace do zákazu vjezdu. "Ukecaná Božena", navigace, která dosud ukazuje správný směr, zmatkuje jako lesní včelka. Náhradní navigace není o moc lepší.

"Jeďte 4.5km rovně." Křičí na mě náhradní navigace. Dívám se před sebe a konstatuji: "Je tu cesta vlevo, vpravo, ale přede mnou je štěrk, možná polňačka." Tzn. maximálně příjezd do nějakého statku, říkám si. Ač nerad, Zdenda mě přesvědčuje. Jedeme. Po cca 1.5km přestává být štěrk, pouze bahno. Za další kilometr se cesta mění už jen ve vyjeté koleje. Možnost otočit se byla nulová. Naštěstí nalézáme palouček. Otáčím se a jdu hledat další cestu pro osobní vozy. Už žádné Off-Road trasy prosím! Vracím se na asfalt, odkud jsme na polní cestu vjeli. Auto zabahněné. V hlavě slyším posměšky: "Jaký byl výlet do kačírku…"

Námi zamluvený penzion je poznat prakticky hned. Vlaje u něj česká vlajka.

Cestou na večeři si z mého pestře zbarveného trička dělá "flugplatz" místní rodinný miláček, opeřenec typu korela. Volám na Zdendu: "Sundej to ze mě!" Dostává se mi neuspokojivá odpověď: "Blázníš, vždyť to klove!" Paní majitelka mi od nového kamaráda pomáhá. Při večeři jsme prohodili pár konverzačních vět i s majiteli. Dozvídáme se, že nejsme první Češi u nich. V půlce večeře za mou Pumou parkuje nový Focus RS s pražskou SPZ, po chvíli se to začíná rojit. BMW M3 E46, BMW 325i E30, Honda Accord Type-R. Vše z Prahy respektive Středních Čech. Úterní noc tedy bylo jen české osazenstvo hostů.

Po večeři zajíždíme ještě k ring°werku to je ta budova nového Nürburgringu. Udělat pár fotek a kouknout, kde co je. Pak rychle na kutě a ráno brzo vstát. Okruh dle internetu otevírají pro veřejnost v 9:00. Není tomu tak, jak později zjišťujeme.

Ráno po snídani vyřizujeme formality. Check-out platíme slušných 54 Euro za noc pro dva lidi se snídaní.

A hned na okruh! Lehké váhání, dostávám strach. Co když to tu rozbiji? Mám vůbec jet? Rozhodnuto. Musím! Alespoň jedno čestné kolo udělám byť i výletním tempem. Přeci proto jsem tady. Další kola odjedu podle situace.

Při placení čestného kola se dozvídám, že trať bude otevřena pro veřejnost až kolem 11:00. Sakra, tak proto je tu tak "prázdno". Nicméně i tak je na co koukat. Jak na parkovišti, tak na okruhu, kde se prohání malá směsice závodních automobilů. Kolem 10:00 přijíždějí první noví pražští kamarádi. S přibývajícími hodinami, kdy se blíží hodina otevření se více a více houfují sportovní automobily s netrpělivými majiteli k turniketům pro vjezd na okruh.

Po odjetí těch přemotivovaných jdeme na řadu my. Šikovně schovat kameru, připoutat se a hurá na trať. Proč schováváme kameru? Stopky či záznamové zařízení jsou na Nordschleife zakázané z důvodu mnoha nehod. Za turnikety pouštíme kameru. V turniketech není nastaven žádný minutový interval nebo něco podobného. Hned po nás už je na trati další auto. Po objetí povinných zpomalovacích kuželů se už může dávat plný plyn. To byla instruktáž od znalejších trati. Tady na začátku na to můžeš ještě šlápnout, ať si užiješ ty "přetížení", v další části trati se budeš už bát auto popohnat. Po rovince následuje lehká levá a opět plný plyn, pak mírná šikana levá-pravá-levá. Pokračujeme do úseku Hohenrain. Za dva a davaj. Vpravo kolem starých boxů za ním následuje prudká levá a z kopce sešup dolu. Další úsek lehké pravé a po ní hned prudká pravá a to už jsme v Hatzenbachu. Každý jeden oblouk je utaženější. Před Hocheichenem pouštíme místního borce s Multivanem. Taková ostuda. Pokračujeme mírnými zatáčkami a rovinkami do stoupání do Quiddelbacher Höhe. Na tohle tu nemáme výkon. Následuje dvakrát pravá a úsek zvaný Flugplatz. Poměrně rychlý úsek. Kde pouštíme další o mnoho rychlejší auta před nás. Krátké klesání a stoupání a klesání do ostré pravotočivé zatáčky Aremberg. Vjíždíme do Fuchsröhre. To je pasáž s rychlými zatáčkami, kde jsem dělal na počítači často chyby. Následuje šikana pravá, levá a prudká pravá. Další rychlý úsek zakončený zatáčkou Metzegesfeld. Popojedem. Pokračuji úsekem, který nás navede přes most v Adenau. Vjíždíme do Examühle. Takový krpál jsem nečekal. Následuje dlouhý rovný úsek lesem a mírná levá zatáčka nazvaná místními morbidně Grillkurve, ta byla málem osudná Niki Laudovi. Pokračuji dlouhou pravou Bergwerk a sérii mírných levých a zatáčka Klostertal. Přehoupnu se přes horizont do pravé a vjíždíme do šikany Steilstrecke. Je mi to nějaké povědomé. Ano, teď bude následovat Karussell. Jak jen tam mám správně najet? Netuším! Projíždíme bez úhony. Následuje další stoupání na Hohe Acht. Za horizontem prudká pravá a klesání do ďolíčku Wippermann. Pravá, znovu horizont váže levá a hned zase pravá do stoupání další pravá Brünchen. Opět ďolíček váže levá, pravá přes horizont opět levá. Najíždíme do Pflanzgartenu, do jedné technicky nejzajímavější části tratě. Nic naplat tu mou závratnou rychlost to zřejmě nesníží. Ladně přeplujeme přes přírodní vlnu a následuje pravá do krátkého stoupání. Projíždíme méně ostrý horizont další mírnou pravou a další série zatáček levá, pravá. Následuje Schwalbenschwantz, zákeřná levá před Malým Karussellem. Pouštím tam za cvakání fotografa u trati BMW E30. Pokračuji dál přes dvojici pravých zatáček. Následuje dlouhá rovinka s vjezdem zpět do depa. Tady už čas nenaženeme. Opouštíme okruh a zastavujeme na parkovišti. Trať stavěl někdo, kdo měl koule.

Než se odtud vytratíme, dokumentujeme ještě vozy dalších návštěvníků. Loučíme se a odjíždíme do Adenau na oběd do kiosku hned u trati. Vidíme, jak ostatní řidiči bojují se závodní dráhou. Ta vede přemostěním nad městem. Po hodině a vybitých bateriích u foťáku, jsme toho měli dost. Smutně jsme se ohlédli, ale naše všední realita už bohužel volá.

Během IAA Autoshow většinou nebývá čas na návštěvu města. Rád využívám volnou chvilku a zastavuji ve Frankfurtu nad Mohanem. Právem často srovnáván s New Yorkem, pro jeho siluetu s mrakodrapy, také proto městu říkají domorodci "Big Ebble".

PS: Doma z videa měřím čas. BTG (Bridge To Gantry). Trať jsem projel za cca  15min. Jsem spokojený.

FOTO

- Technik Museum Sinshheim (Jan Havlát)

- Nürburgring Nordschleife (Jan Havlát)

VIDEO

- Onboard Nürburgring Nordschleife (1.část - Jan Havlát)

- Onboard Nürburgring Nordschleife (2.část - Jan Havlát)