Souboj gladiátorů v kukuřičném poli virtuální svět vs. realita

5.-6.7.2016

Přihlaste se, kdo stejně jako já, mnohé noci probdil u hry GTR Evolution či jejích odnoží, piloval jízdní techniku při snaze porazit virtuální soupeře? Každý z nás poznamenaných si jistě rád vzpomene na německou štaci v kalendáři WTCC - okruh Oschersleben. Po Nürburgringu a Hockenheimringu v pořadí třetí vybudovaný závodní okruh na území Německé spolkové říše. A právě tato 3.667km dlouhá dráha situovaná v kukuřičném poli cca 30km od sasko-anhaltského hlavního města Magdeburgu je naším nynějším cílem.

Jsme na místě. Vyřizuji registraci. Roční mučení němčinou zabírá. Sice obtížně, ale dorozumívám se s pomocí mé lásky Péti k všestranné spokojenosti. To k dopolednímu briefingu (školení jezdců) dostávám jako jediný zahraniční účastník i vlastní anglickou překladatelku. Ve velitelské místnosti, kde se školení odehrává, naslouchám rozumným radám: Kam mám uhýbat rychlejším, jak vypadá světelné znamení o nebezpečí na trati, kudy přijedu na šlachovitou závodní trať a kudy zase vyjedu. Potěšili mne: doporučení optimální stopy, kterou místní odborník ukazoval na stěně plné obrazovek monitorujících každičké místo na dráze.

Nervozita stoupá. Po temeni hlavy mi stéká pod helmou potůček potu. Čekám u výjezdu z boxu. Na semaforu svítí dvě červená světla. Za mnou teprve začínají přijíždět další účastníci gladiátorského klání v místní aréně. Těším se, ale zároveň mám zdravý respekt k trati. Hurá, zelená! S heslem: "Carpe diem, quam minimum credula postero" - užívat dne a nevěřit v budoucnost, sešlapuji pedál plynu na podlahu. Srdeční tep stoupá s otáčkami motoru. Přístroje ukazují 6.300 otáček za minutu. Modrá blecha kokrhá na omezovač, ustupte, teď jedeme my.

Osměluji se několika pomalejšími koly, při kterých si osahávám místní povrch. Sem tam se snažím kouknout po Pétě, jež z tribuny fandí a fotí.

Ostrá kola dvacetiminutového dobrodružství následují… Hotel kurve je vlastně obdobně jako na okruhu v Mostě taková zpomalovací část po startovní rovince. Přemýšlím nad radami Mácy Semeráda o ideálním průjezdu. Důležitý je výjezd! Beru si k srdci. Krátká rovinka a brzdění do zatáčky Hasserörder. Pozor kraje kloužou! Následuje rychlý úsek "Triple", kde se jak už název napovídá, třikrát láme poloměr zatáčení. V tomto úseku neexistuje hrdinství, jen jakýkoliv čin z čirého zoufalství, při kterém se snažíte neztratit mužnou tvář. Neměl bych, ale brzdím. Jak efektivně zajet do McDrive ukazuji v šikaně burgrového řetězce McDonald's. Jen na ten pověstný Big Mac není čas. Jako sup za mnou číhá na oběť německý soupeř v modré Hondě CRX. Vzdávám se. Vyšší top speed japonského stroje rozhoduje o vítězi a poraženém. Co naplat, chybí nám koně. Zdá se, že takřka volným tempem projíždím mezi zatáčky označené podle dalších partnerů finančně krachujícího autodromu, Shell a Ammann. Je to taková pudová záležitost. Buď to "pude" nebo to "nepude". V simulátoru jsem zde často boural. Zprvu raději ubírám nohu z plynu víc než by bylo zdrávo, protože bych nerad měnil čalounění sedaček za bezpečnostní hnědou, až později během jízdy se více rozvášním. Než se motor Pumičky opět vzepře k maximálnímu výkonu, už mám za sebou i Bauer kurve a poslední zatáčku pojmenovanou po výrobci těžké důlní techniky Zeppelin-Caterpillar. Poslední zatáčka se hodně láme. Při výjezdu dávám cihlu na plyn. Modrá blecha táhne, až mám střeva na zadních sedadlech a bulvy zaražený v hlavové opěrce a než vykoktám z utažené helmy švec, protínám cílovou čáru, čímž najíždím do dalšího měřeného kola.

Hned v zápětí po dojezdu dvacetiminutové jízdy už vím výsledky. 2:14,7 je dnes můj nejlepší čas. Další data z aplikace RaceChrono porovnávám až v klidu domova.

Zbytek výletu byl tak trochu ve znamení přítelkyně Péti. Kam si ukázala, tam jsme jeli. Magdeburg, Halle, Lipsko… Máte rádi netradiční zážitky? Na dálnici A14 se nachází pojezdové dráhy mezinárodního letiště Lipsko/Halle. Když budete mít štěstí, můžete projíždět pod nějakým tím okřídleným kolosem od Lufthansy.

Jaké je nejčastější auto v Lipsku? Překvapivě Fiat pětistovka. Kam se podíváme, jednoho vidíme. Nebo je to ten samý? Jinak je ježdění v Lipsku překvapivě snadné, tedy až na ten Umleitung. Člověk nikdy neví, kam se dostane. Jednou projíždíme kolem továrny na vlnu (Sächsische Wollgarnfabrikanlage noch mit Brücke), jindy se mezi bagry propleteme až do městského parku (Clara-Zetkin Park). Pokud přeci zabloudíte, výborný orientační bod je nová radnice (Neues Rathaus).

Radar v Kesselshainu cestou z Lipska je proklatě nízko pod větvemi stromu. Kdo si nedá pozor, bude nachytán. Tak jako já. Insallah dederóni, já už mizím v dáli.

http://janhavlat.rajce.idnes.cz/Arena_Training_Oschersleben_D_5.-6.7.2016/

https://www.youtube.com/watch?v=SML2_cGNd2E&feature=youtu.be