Formule 1 Grand Prix Maďarska

 

29.-31.7.2011

 

Dostal jsem narozeninový dárek. Výlet na Velkou cenu Formule 1. Jako zcela logická volba mi přišel pro mě tehdejší nejbližší závod u maďarské metropole Budapešť. Jednak si nepamatuji, že bych tam byl a tak jsem chtěl okouknout i místní prostředí.

 

Z pohledu řidiče určitě každého zajímá, jak se tam můžeme dostat? Cestu do Budapešti jsem volil kolem Mikulovských vinic přes Vídeň. Zpět pak volím kratší a s ohledem na čas lepší volbu přes slovenskou metropoli na řece Dunaj, Bratislavu.

 

Maďarsko i Česká Republika mají dlouho společnou minulost, nevyhnu se proto srovnání jak hlavních měst Budapešti a Prahy, tak i závodních okruhů Hungaroringu a Masarykova okruhu u Brna. První kontakt s Maďarskem byl hrozný. Na hranicích jsem kupoval dálniční známku. Rozbité parkoviště plné výtluků. K tomu hromady albánců, rumunů či podobných individuí nevzbuzující zrovna pocit bezpečí. Vznikla tam i legendární hláška pro tento výlet: „Táto, tady budeme muset být rychlí, nebo půjdeme domů pěšky.“ Pro uklidnění, dálniční známka lze koupit i online. Doufám, že se teď nějaký čtenář neurazil. Nicméně abych jen nehanil, kvalitou dálnic si mě Maďarsko získalo. Oproti D1 je jízda po maďarské dálnici jednoznačně slast.

 

Po příjezdu do Budapešti, ve mně hrknul pocit zastaveného času. Někde minulost v přítomnosti kvituji, jako na Nordschleife, ale zde kde komunistická architektura hyzdí překrásné historické centrum či prorezlé Ikarusy, tramvaje i metro přesluhují svou životnost ne. Konec poznávacího výletu zakončujeme ozdravně v lázních na Margaretině ostravě.

 

 

Je neděle ráno a já se konečně dostávám k tomu hlavnímu celého výletu. K Formuli 1. Rychle se nasnídat, zabalit kufr, odevzdat klíč od pokoje na hotelové recepci a vyrazit vstříc dalším motoristickým zážitkům. Na Hungaroring trefíte přímo z dálnice M3. Vše je perfektně značené. Doprava začíná houstnout. Blížíme se k cíli naší cesty. Natěšením se nemohu dočkat. Projíždím kolem ohraničení betonovým plotem zakončeným ostnatým drátem. Jsem tu správně? Prostředí imutující bývalé vojenské prostory Milovice. Nad hlavou mi přelétá vrtulník. Asi Bernie (Ecclestone) jede do práce;-). ANO, jsem tu správně. V záplavě aut a fanoušku vyhlížíme místo na zaparkování. Zastavuji u prvního většího parkoviště. Tady nemá cenu popojíždět. 12€ za celodenní stání mi přichází jako rozumná investice za daných okolností. Jestli tu zaprší, tak jsme namydlení. Parkoviště je travnaté a to, kde parkujeme ještě navíc do svahu. Zaparkovat mezi novější produkce pro lepší pocit ochrany majetku a hurá na tribunu.

 

Cestou se ještě stíháme dozvědět od kolegů, českých fanoušku z Plzně, že asfaltka po které jsem přijeli tu je postavená teprve nedávno. Míjím pojízdné NightCluby umístěné v Transitech a prodejce předraženého sortimentu s tématikou Formule 1. Falsifikáty s logy značky Ferrari se prodávají prakticky na každém kroku.

 

Tribuna Silver 4, na kterou máme lístky, leží nad poslední zatáčkou před cílem. Vzdálenost k trati je trošku větší, ale zato z ní dohlednete nejen do té poslední zatáčky. Sledujeme cílovou rovinku, i závěrečné klesání od šikany na protější straně okruhu. Jako dočasné sousedy máme sympatický Fanklub Ferrari z Jižní Afriky a hlučného poláka v obřím kondomu s nápisem Robert Kubica. Při každém průjezdu jakéhokoliv polského jezdce troubil na plynovou trubku, což považuji za kažení zvukového zážitku z nabroušených motorů. Doporučuji tento nešvar zakázat.

 

Na tribunu přicházíme právě včas. Za nedlouho začíná doprovodný závod GP2-jek, juniorského mistrovství. Tak kdo dokáže, že na královnu motoristického sportu stačí? Máme zde své želízko v ohni. Talentovaného hradečáka Pepu Krále. Po GP2 následuje Porsche Supercup a intermezzo ukázka historické Bugatky. Baštím něco, co bylo kdysi teplé za cenu opsanou z nejlepší francouzské restaurace pod Eiffelovkou. Po chvilce klidu přicházejí na trať pohledné GridGirls s národními vlajkami jednotlivých jezdců. Za znění hymny na počest pořádající země si stoupám do pozoru. Celé mi to připomíná zahájení Olympijských her známé mi prostřednictvím televizního vysílání.

 

Nad okruhem se honí mraky a to značí, že uvidím zajímavý závod. Jiný než obvyklí pro tento okruhu, kterému předchází pověst přírodního Monaka. Tedy pomalého, technického okruhu s množstvím obtížných zatáček. O taktické hrátky a předjíždění jistě nebude tentokráte nouze. Snad se i něco semele přímo před námi, těším se.

 

Je odstartováno. Prim hrají Red Bully, McLareny a Ferrari k radosti mých Jihoafrických sousedů. Pořadí se střídalo s každým náznakem přeháňky. O největší rozruch se postaral Quick Nick, jehož Renault splanul hned za výjezdem z boxů. Chvilkami je obtížné sledovat pořadí. Časté zastávky v boxech mixují startovním polem sem a tam. Hecujeme se s přísedícími jihoafričany. Sazím na možného vítěze. Tipuji pilota McLarenu, Jensona Buttona. Zatím se jen smějí, však ještě letos nic nevyhrál a je ve stínu stájového kolegy Lewis Hamiltona.

 

 

Čas se neúprostně krátí. Ustaluje se pořadí. Jenson Button překvapivě vede. Je odmáváno. Jako první projíždí šachovnicovým praporem. Raduji se z tipu, ale ne moc dlouho, je přeci konec. Končí zážitek i výlet.

 

… a začíná cesta zpět. Pro nás s tátou to znamená vyrazit zpět k autu. Připravená úniková cesta přes místní polňačku mě tedy nenadchla. Nejvhodnější dopravní prostředek, koně, zvolili strážci zákona. A to byla poslední zajímavá třešnička na našem výletu.

 

http://janhavlat.rajce.idnes.cz/Formula_1_Grand_Prix_Hungary_H_29.-31.7.2011/