Rumunské ZOO na čtyřech kolech aneb po stopách Top Gearu na automobilové safari bez výběhu

 

23.7.-2.8.2015

 

Nařízenou letní dovolenou plánujeme využít (opět) ve velkém stylu. Cestu nám zkříží na přání přítelkyně Péťi Formule 1 v Maďarsku. Zastávkou si uděláme v její oblíbené Budapešti. A pak už rychle za dalším milníkem na magistrálu diktátora Ceaușesca.

 

Dobrodružná cesta do neznáma a první podobná společná s přítelkyní Péťou začíná časně z čtvrtečního rána u jednoho činžovního domu v Pražské Libni. Deset dní v malém uzavřeném prostoru. Odvážným štěstí přeje. Osádka vozu: Jeden obyčejný kluk s hlavou v oblacích doplněn o křehkou dívku, která nenajde sever ani s kompasem, ale zato domluvící se jakoukoli řečí.

 

Startujeme! Blechu hladím něžně po koženém volantu. "Neboj sa ničeho maličká", promlouvám k ní v duchu. Má láska kroutí nevěřícně hlavou. Lehce žárlí. Otáčím klíčkem v zapalování. Probouzím jemný zvuk Fordího čtyřválce laděného Yamahou, o kterém se toho už tolik napsalo. Vzhůru do smutné země plné humoru, vzhůru na Transfagarasan! A nám dosud známý svět mizí za zadním oknem vozu.

 

Ano, i na současný hit skupiny Chinaski: Víno dochází, vystihující přesně náš současný vektor jízdy. Atak zpívejte si s námi:

 

…beru kramle, za zády Černý Most.

A pokud mi to D1 dovolí,

než minu Jihlavu, hodím Prahu za hlavu.

 

Formule 1

 

Vyklepaný, jak maminčiny řízky dojíždíme do Blavy. Jediné Evropské metropole, která nemá metro, takže to není metropole, ale spíš je to jenom pole :-D. (braťa hecovní vtípek odpustí). Přejíždíme řeku Dunaj, abychom mířili dál za dobrodružstvím do malé Vídně, do Budapešti. Ubytovat se do apartmánu ve staré pavlačové zástavbě, jež máme pro jistotu zamluvený několik měsíců dopředu.

 

Těšíme se na umění pilotů sedlajících vybroušené diamanty. Na ty technicky dokonalé monoposty. Balíme vycpávky do uší. Budeme je potřebovat? Pro Péťu je F1 na živo absolutní novinkou. Neví, co má čekat. Pokládáme si otázku Hamilton nebo Rosberg? Péťa má jasno. Lewis Hamilton. Dožene legendu Michaela Schumachera v počtu vítězství na zdejší trati? Já budu fandit nadále tradičním týmům Williams, McLaren a především Ferrari, aby se vrátili zpět do boje o vítězné trofeje.

 

Využíváme pro veřejnost otevřené Paddock line k návštěvě. Předpověď: slunečno, pařák, realita: prší, hustě prší. Mokrá sprška chladí naše zevnějšky a topí techniku. Foťák dostává značně zabrat. Zblízka vidíme zkušební výměnu kol u stáje Force India. To byla bomba! Lewis Hamilton a Will Stevens vcházejí mezi prostý lid. Fanynky padají do mdlob. Tak ať se daří pánové.

 

Vracíme se na místo činu v sobotu po pátečním volném dni stráveným odpočinkem v Szechényiho lázních a večerním průjezdem města, kde o nervy za volantem nebylo nouze. Průprava pro následující dny?

 

Kvalifikaci sledujeme zblízka. Střídavě sedíme či ležíme v zatáčce č.11. Děláme si piknik na dece za stálého kroužení těch nejrychlejších pozemních strojů světa. Péťa neúnavně fandí jejímu favoritovi. Já jsem v klidu. Kvalifikace napoví o rozvržení sil na zítřejším roštu, ale body nebo vavříny se za ní neudělují.

 

Vzpomeňme na zesnulého Julese Bianchiho u maďarské hymny. RIB JB#17

 

Maďaři milují F1 a Benieho Ecclestona zvlášť za 30let důvěry v pořádání podniku na jejich území. Zhasnutím červených světel velká cena vypuká do plna. Tifosi hřmí, burácí, hulákají. Kolem nás je poprask v červeném. Amplióny vykřikují pozice po startu. Situace nám plně dochází až po průjezdu prvních jezdců kolem nás. Vettel, Räikkönen, Rosberg… Jezdci Mercedesu udělali chyby. Hamilton se propadá z pole position až na hranici první desítky.

 

O další dramata není nouze. Po polovině závodu po nehodě Nica Hülkenberga  vyjíždí zpomalovací vůz tzv. safety car. Celé pole formulí se sjíždí dohromady. Šance pro rychlé Mercedesy? Nikoliv. Ferrari trůní stále včele následovanými rudými býčky.

 

Po technické závadě odstupuje takřka "domácí" Ice Man Kimi Räikkönen. Přímo před námi po kolizi vyjíždí z dráhy s roztrženou zadní pneumatikou Nico Rosberg. V konečném důsledku jej nehoda může přijít velmi draho. Ztrácí cenné přední pozice.

 

 

Závod se chýlí do svého závěru. Je to cítit všude. Velké emotivní vítězství získává Sebastien Vettel, dominující závodu stylem start - cíl.

 

Výsledky:

 

  1. Sebastian Vettel Ferrari 1:46:09.985
  2. Daniil Kvjat Red Bull +15.748
  3. Daniel Ricciardo Red Bull +25.084

Odjíždíme z parkoviště cestou, necestou. Polem, (ne)polem za dalším cílem...

 

http://janhavlat.rajce.idnes.cz/Formula_1_Grand_Prix_Hungary_a_Budapest_H_23.-26.7.2015

 

Transfagarasan

 

Za devatero horami a sedmero tunely leží Rumunsko, roztodivná země cikánů a hraběte Drákuly. Země krvelačných a hladových psů i šelem. Pohádky, historky či fámy? Naše myšlenky předchází… a také mimo jiné další místo, kde naše malé modré bláznovství ještě nebylo.

 

Přes maďarské pláně dojíždíme na hraniční přechod v Oradei. Kvalita vozovky se prudce horší. Pravý jízdní pruh odpadl (asi před lety). Představivost knižních průvodců po Rumunsku nezná mezí. Sledujeme komunistický skanzen. Panelové domy. V jedné romské ubytovně přespáváme. Působíme jako dva ptačí bobky na černé kapotě ukradeného BMW. Pryč odsud.

 

Jedeme po vedlejším tahu. Suneme se krok za krokem. Obezřetně. Vyhýbáme se výmolům a silničním letokruhům. Nechceme ublížit modré bleše ani sobě. Každý jeden je nejistý, že gatě budou nečistý. Jedeme šnečím tempem. Sportovně tvrdý podvozek vyvolává pocit, že jste stále ještě na živu. Vyhýbám se dírám, kam by náš automobil zapadl celý. Tůůůt. Německý Audi metr je v Rumunsku ještě kratší. Každý je zde po vypití minerálního pramenu mistr světa ve své Dacii.

 

Puma polyká kilometry silnic k vytouženému cíli. K horskému přechodu DN7C. K "Cestě světa" (rumunsky: "Drumul din nori"). Po britském Top Gearu navštěvujeme megalomanský projekt vlády Nicolae Ceauşesca i my. 90km klikatých serpentýn spojuje historické oblasti Sedmihradska a Valašska, městečka Cârțișoara a Curtea de Arges. Silnice vede přes rumunské Transylvánské Alpy až do nadmořské výšky 2.034m. Vybudovávanou pro strategické vojenské účely po okupování tehdejšího Československa zeměmi Varšavské smlouvy.

 

Už se cítíš jako Clarkson? Ptá se mě Péťa zvědavě. Ano, jen o čtyřicet let mladší, odpovídám jí. Vykružuji roztodivné zatáčky, které jako kdyby z kreslícího pera vypadli mistrům stavitelům těch nejznámějších světových okruhů. A ač se Péťe z příkrých svahů dělá nevolno, je to nemravná radost zde řídit. Tato vozovka je jako stvořená pro levné petrolhead auto, pro: "Auto postavené pro lidi s benzinem v krvi, navržené jako prostředek pro ty, kteří neztratili instinkt pro jízdu." (reklamní slogan na Pumu pozn. autora). Adrenalin mi pulzuje v žilách. Kola se protočí, letíme vpřed, patníky lížeme, jsou sladké jak med:-D. Naše dvoustopá romance propuká do vyvrcholení z rozkoše. Cože ovce? Oslíci? Kde se tu vzali? Do tunelu u nejvyššího bodu cesty volíme množství zastávek. Fotíme. Čučíme. Perfektně strávený narozeninový den:-).

 

 

Mít dva koně zde na transylvánském venkově dostává zcela jinou dimenzi. Varianty valníčku jsou různé. Je libo slunný kabriolet či vůz s postaveným stanem proti nepřízni počasí? Jen jestli splňuje emisní normy CO2 určené Evropskou unii, kam země spadá. Pokládám si nutkavou otázku.

 

Země je plná kontrastů. Ikonické památky, kam se ovšem (ne)dá dostat. Hladový psy běhající všude mimo turistické cíle. Extrémní díla i extrémní bída. Jezdí se tu hodně přes limit a často i pod vlivem alkoholu. Řítíme se po dálnici. Jsme tu úplně sami. Není ve výstavbě? Ne, není. Chybí označení a sjezdy. Psychicky se připravuji na řidičský horor. Na Bukurešť.

 

Stojím na vůdcově balkónu. Sleduji podané z paláce lidu. Mávám levou rukou. S blaženým americkým úsměvem říkám pomalým a klidným hlasem všem občanům: "Všichni mi můžete políbit…"

 

Pod plachtou zakrytým triumfálním obloukem se řadím do jednoho ze tří namalovaných jízdních pruhů. Simultánně vznikají další čtyři vedle mne. Sbíhají se do dvou. Tůůůt, ozývá se tradiční zvuk klaksonu rozjeté Dacie. Uf tam nám bylo ouzko. Projíždíme Paříž východu s respektem.

 

Râmnicu Vâlcea je město na kolech. Policajti Vám stihnou vynadat a ani nezastaví. Ze staženého bočního okýnka vykřikuji mezinárodní výraz: "Sorry, I don’t understand" (Nerozumím). Ten rumunský: "Nu inteleg" odmítám používat z přesvědčení. Zní mi totiž, jako kdybych říkal, že jsem ignorant. Lehkým přibrzděním nechávám po minutě příslušníky veřejného pořádku předjet a tím je nutím dohovořit jejich proslov pouze do větru. Odbočují. Máme od nich pokoj. Můžeme jet dále bez uštědřené pokuty.

 

Získáváme další nevšední motoristický zážitek alá Top Gear. Jízda po mostě přes potok v Sălişti. No, ty vago, to není most, to je jen lávka! Kam jsme to probůh zase vjeli? Zpět ni krok, pomalu se suneme na pevnou vyasfaltovanou komunikaci.

 

Umlácení cestovatelskou kocovinou přijíždíme do posledního cíle. Domů. Do stověžaté matičky Prahy. Projeto celkem 3635km a zážitků máme za jedno Rumunsko na celý život.

 

http://janhavlat.rajce.idnes.cz/Romanian_Tour_RO_26.7.-2.8.2015