KROCENÍ DIVOKÉHO KONĚ VÍKEND NA VYSOKÉ NOZE
14.-16.04.2023
9.6.1997 se officialně začal psát příběh Fordu Puma. To totiž první z nich začali vyjíždět z bran závodu Kolín-Niehl. Ten náš společný s Modrou blechou se začal psát na den přesně o 8 let později, kdy jsem si jednu tehdy 6 letou Pumu pořídil.
Parťákem je mi hodný synek z Prace u Brna. Kuba z českého Puma klubu se mnou vyráží už na několikátou výpravu. Společně se scházíme v Rudné u Prahy. Po velkou část cesty je k nám počasí přívětivé. Ani horko, ani chlad. Ani chcanec, ani smrad. Bohužel, ale ani o dramatické okamžiky není nouze, když projíždíme kolem letiště ve Frankfurtu nad Mohanem, odvracím během chvilky dvě krizovky způsobené méně pozornými řidiči.
Vraťme se k příjemnějším věcem... to co u tamního letiště vždy nejvíce zaujme jsou letadla, jež Vám přistávají nad hlavou. Jedná se o skutečně pěknou podívanou. My v krátkém intervalu po sobě sledovali dva Boeing 747 Jumbo Jet s otevřenou pusou.
Pak nás i na krátkou chvíli opouští pěkné počasí, aby se nebe doslova "vytrakařilo" a my při první opravdové zastávce ve staré části Koblenzu vystoupili opět suchou nohou do slunečného počasí.
V Koblenzu nacházíme "Německý cíp", tedy soutok Mosely a Rýna, který volně přeloženo dal městu při založení v roce 9 př. n. l. název. Prostranství nad soutokem kontroluje "pán na kóňovi" nebo jinak socha císaře v nadživotní velikosti. Ta socha vypadá tak významně, že i holuby snad chodí kálet jinam. Na protějším břehu vidíme pevnost Ehrenbreitstein kam se dá dostat lanovkou z našeho břehu a odkud bude krásný výhled na obě řeky. Tomu se se však vyhýbáme, neboť na více očumování už nemáme čas.
O hodinu později... U Nürburgringu na nás dýchá ta pravá závodní atmosféra. Už cesta na ubytování kopíruje trať Nordschleife a tak po dlouhém dálničním přesunu si tu jízdu patřičně užíváme. Tady je motorsport až na prvním místě. Od města Adenau až po naše přechodné bydliště ve vesničce Kottenborn to pověstně smrdí benzínem a my tak nevím kam dříve koukat.
Přebíráme klíče od pokoje a hůra na místo proč jsme tady, na výroční Ford Puma sraz konající se po 5 letech. Cestou do Ahrdorfu, kde se sraz koná, ještě natankujeme vedle povážlivě poladěných "škopíků od vrtule" a pak hurá na ten "náš" sraz. Jsme účastníci číslo 29 a 30. Doufáme, že nebudeme poslední. Však v předchozích letech v Kolíně bylo 55 Pum a v Dorselu před 10 roky dokonce 120 Pum!. (Pozn. Celkem nakonec přijelo 38 Pum.)
Dělá nám radost jak rozmanitost aut, tak rozmanitost míst odkud majitelé přijeli a v neposlední řadě i přátelské vítání s kamarády. "Rinkl, rinkl!" zní Ahrdorfem. Kuba, totiž otvírá ovoce ze zahrádky do pozdních pátečních hodin. Pak už se jen ubíráme do postele.
Ranní kemp provázela dráždivá vůně slaniny. My jsme po snídani, takže na další jídlo nemáme pomyšlení, proto konečně volíme možnost prohlédnout si auta ostatních. Z vylepšení na autech mě nejvíce zaujal volant v jedné žluté a "křídlo" nebo spíše "odtrhová hrana" na jedné stříbrné. Ostatní už mám často s Kubou okouknutá z minulosti z jiných srazů. A tak hodně pokukujeme po několika "Track Day Car", které poznáte mimo jiné i šroubovaným rámem uvnitř. Holt jiný kraj, jiný mrav, jiná technická.
A nebojte i náš český koutek byl vidět...
Zastavuji se i u FRP, která bohužel přijela samotná. Se slzou v oku vzpomínám na setkání, kde jich bylo vždy vícero.
V 10 hodin kupujeme lístky do tomboly, která se bude vyhlašovat později na večer. Kuba chce výherní, mně stačí barevné :-P.
Čas před odjezdem na největší atrakci dne, jaká tady v pohoří Eifel je, vyplňujeme i testem chladnosti vody v místním potoce Ahr. Vzniká tak ekologická katastrofa. Po naší kontaminaci vody už zde žádné ryby žít nemohou.
V 13 hodin se všechny Pumy rozdělují do dvou skupin. Ty, které pojedou na Nürburgring, mají jednoho průvodce, zbytek druhého. "Ne-Ringaři" jedou na výlet po okolí se zastávkou na travnatých tribunách okruhu.
S Kubou volíme první možnost stejně jako většina. Špalír aut pak jede až k nultému kilometru Severní smyčky, kde všichni svorně kupují lístek na jedno čestné kolo za 30 Euro a o pár minut později už projíždíme turnikety. O nějakém honění času v dnešním provozu nemůže být řeč. Však rychlejším stejně uhnu, když kolem mě lítá Porsche, BMW nebo dodávka VW Caddy v naftě. Mám je v kolonce nabušené jako indický vagón, takže při jízdě více koukám do zpětného zrcátka než dopředu, ale pak přichází volno a tím i chvíle, kdy se s ostatními Pumami tak hezky až roztomile pouštíme před sebe a zároveň si užíváme tento super okruh. To jsou ty chvíle proč na 21km dlouhou silnici všichni jezdí. Adrenalin je na správné stupnici. Přetížení ve všech směrech jako ve Formuli 1 a vy jste na krátký čas Niki Lauda před nehodou. Tohle opojení nevydrží úplně dlouho. Po chvilce vám totiž dojde, že to rozvášnění nesmíte přehnat a musíte se dovézt domu, což vám připomene i pár varovných dopravních značek po dnešních nehodách. Na poslední rovince před sjezdem z okruhu pak z Vás vyplavou endorfiny radosti, že jste to "Zelené peklo" zase pokořili.
Po dojetí máme volný čas, než začne v Ahrdorfu opět program srazu Pum. Navštěvuji Fun shop. Kupuji drobnosti domů. Ostatní mě následují a kupují samolepku na svůj vůz. V okolí Nordschleife se pohybují sportovní deriváty různých značek vozů. "Volno" tak využíváme i pohledem na stroje od konkurence.
V 16 hodin začíná na srazu "překvapení". Jedná se o vědomostní kvíz. Zapojují se všichni účastníci. Nutno mít chytrý telefon upozorňují pořadatelé. K radosti mě i Kuby se držíme na čelních pozicích průběžného pořadí. Kuba nakonec končí na skvělém druhém místě, já o pár míst za ním. Připravování "českého" kvízu nám zřejmě pomohlo.
Jestli jsem v kvízu "ostrouhal", tak v tombole jsem si vše vynahradil. Barevné lístky byly zřejmě nejvýhernějšími z možných a tak vezu domů spoustu drobností a dárků.
Po tombole následuje hned vyhlášení "nej" srazu a tak si ceny podobě pohárů odváží majitelka ze Skotska, která vlastní svůj vůz už od roku 1998. Půl milionu kilometrů absolvovala za svůj život nejojetější Puma. Oproti tomuto je pak jedna Anglická Puma s pouhými 33 tisíci braná za "funglovku".
Po vyhlášení navštěvujeme centrum místního okolí, městečko Adenau, kde se procházíme po páteřní komunikaci. Že to tady žije benzínem, je vidět na každém kroku.
Další den ráno dokončujeme, co jsme v Adenau předchozí večer začali, nedokončili a navíc i navštěvujeme travnaté tribuny Nordschleife. Čas nás tlačí jak o číslo menší boty a tak se začínajícím mrholením ač neradi tribuny opouštíme. Bohužel jsme i svědky nehody, Nešťastníkům přejeme, aby škody byly co nejmenší.
V Ahrdorfu stíháme ještě krátké rozloučení a pak už frčíme domů… Kam přijíždím strhaný jako borůvka po sklizni, ale šťastný, že jsem tuhle cestu mohl absolvovat.
Hlavní cenou za vítězství v soutěži Ford Fan Award - Best Roadtrip 2021 bylo zapůjčení Fordu Mustang na víkend. Divoký kůň je ostrý jako břitva z chovu GT s 5.0 V8 motorem a s plátěnou stahovatelnou střechou. Sedím poprvé ve skvěle padnoucích červených kožených sedačkách, jsem nažhavený jako výfuk u Ferrari a už se nemůžu dočkat, až poprvé zmáčknu kouzelné tlačítko "Start Engine". Za hlasitého "zařehtání wruuuum" se rázem rozpohybuje všech osm hrnků pod kapotou. Nával síly takřka 450 koní postaví i zbytků vlasů na temeni mé hlavy a zároveň vytvoří zvláštní příjemné šimrání v podbřišku. Je to značně návykové a po zbytek zápůjčky mě zvuk neomrzí!
Páteční dopoledne trávíme v ranní zácpě. Hodiny utíkají jako na kostele a my se teprve suneme osmikilometrovou rychlostí směr pražské Stodůlky. Hlava zapomětlivá! Před výjezdem z města na plzeňskou dálnici D5 se otáčím a pro velký úspěch si dáváme tuhle "jízdu" ještě jednou. Voucher k zaplacenému ubytování zůstal doma!
BMW WELT
Už z velké vzdálenosti vidíme dvě věže s ikonickým logem roztočené dvoukřídlé vrtule v modrobílých bavorských barvách odkazující se na původní zaměření automobilky BMW. Než se firma pustila do aut, vyráběla letecké motory. K parkovišti se dostáváme přes "pekelný" tunel, jak nás několikrát upozornila jinak na slovo skoupá navigace, která s námi smýká nadjezdy a podjezdy než se po nějaké době uklidní a my se dostáváme k vytouženému cíli.
Navštěvujeme místo zaslíbené pro všechny milovníky vozidel, jež mají přední chladičovou masku ve tvaru nezaměnitelných ledvinek. BMW Welt je multifunkční zákaznické a výstavní středisko společnosti BMW Group sídlící v pátém největším v německém městě Mnichově, kam se přesunula výroba aut během druhé světové války. Primární funkcí budovy je prodej vozidel BMW, Rolls-Royce a Mini. Areál "světa u nakopnuté vrtule" spolu s muzeem značky se nachází v bezprostřední blízkosti Olympijského parku. Byl postaven teprve nedávno. Krom mnoha posbíraných architektonických cen se může pyšnit i titulem jedné z nejnavštěvovanějších památek Mnichova, Bavorska a možná i celé Německé říše.
Po procházce technologickou modernou se Mnichovem rozezní opět dunivý zvuk motoru "Coyote" v útrobách zlobivého koně vyrobeného v Dearnbornu na předměstí Detroitu. Volným tempem se dostáváme do Zillertálského údolí a ukazujeme, kdo je na silnici pánem. Míjíme malebné vesničky a městečka. Z Mayrhofenu stoupá klikatá asfaltka "L6" plná úzkých vlásenek zařezávající se do místních ledovců. Dopravní značení přikazující zimní obutí mě nutí přemýšlet, jestli jsem s "letním autem" na správném místě? S napětím čekám, co bude následovat za další zatáčkou. Hustota sněžné pokrývky na okolních svazích s přibývající nadmořskou výškou houstne, ale než má čerstvý bílý sníh z kopců možnost se dostat i na ropnou frakci tvořící povrch vozovky, jsme už u námi vybraného hotelu Tirolerhof, kde parkuji troufale na "štamgastovi". V celoroční lyžařské osadě působíme s plátěnou střechou vozidla trochu jako zjevení. Luxusní ubytovací zařízení nabízí plné využití volnočasových aktivit na špičkové úrovni. Nejvíce využíváme venkovní bazény s teplou vodou a s výhledy do okolí.
V sobotu vyrážíme na výlet. Vysvitlo sluníčko. Teplota stále nedosahuje dvouciferného čísla. Stahujeme střechu a ten nakažlivý úsměv je silně návykový. Zamrzlé rty zůstávají v neměnné pozici. Mustang je trochu rošťák, ale těch málo chyb, které má, mu okamžitě odpouštím. Zamiloval jsem se! "Víš, že to auto budeš muset vrátit?", říká mi drahá polovička Péťa. "Vím, ale teď mi to nekaž, jsem v sedmém nebi, odpovídám." S čerstvým větrem v zádech dojíždíme do Innsbrucku.
Innsbruck je takovým centrem celé oblasti. Ačkoliv město není ničím úplně výjimečné, má trochu z každého většího rakouského města včetně nádechu na vzpomínku na rakousko-uherské mocnářství a dobu pro tento stát nejvýraznější. Krátkou procházkou se dostáváme od řeky do historického centra k nejvýznamnější místní památce Goldenes Dachl (česky ke Zlaté stříšce). Poznáváme ji hned podle pozlacených měděných tašek.
Původně se místo jmenovalo "Insprucke" v překladu "Most přes řeku Inn" a těžko uvěřit při dnešním porovnání s Vídní nebo Salcburkem, že za doby císaře Maxmilián I. se jednalo o hlavní město rakouské monarchie. Dnes se z té doby dochoval především palác Hofburg a kostel Hofkirche s hrobkou právě císaře Maximiliána.
Výletění ještě nemáme dost, v parku vedle paláce se nachází vstup do vestibulu lanovky, která nás odveze na okolní kopec, kde trávíme další čas. Lanovka nás pak vrací zpět k paláci a my odtud po vyhlášené pěší třídě Maria-Theresien-Strasse docházíme zpět k zaparkovanému autu.
Další zastávkou je historické městečko Hall in Tirol, které dle dochovaných památek svou největší slávu zažívalo někdy ve středověku. Uličky i náměstí jsou lemovány zrestaurovanými budovami. Díky velkým solným dolům býval Hall in Tirol v té době jedním z ekonomicky nejdůležitějších center Rakouska-Uherska.
HANGAR 7
Každá pohádka jednou končí a my nakonec balíme. Opouštíme hotel, ale než červeného Američana definitivně vrátím zpět do Vestce u Prahy, navštívíme s ním ještě futuristický domov týmu leteckých akrobatů Flying Bulls, který v rodišti Wolfganga Amadea Mozarta nechal před dvaceti lety postavit dnes již bohužel zesnulý rakouský vizionář a majitel limonádové společnosti Red Bull, Dietrich Mateschitz. Hangar 7 je netradičním muzeum a výjimečným místem u salcburského letiště. Nacházíme zde zrenovovaná válečná letadla. Mě se nejvíce líbí Lockheed P-38L Lightning. Doma se pak dočítám, že přímo s tímto létal spisovatel a pilot Antoine de Saint-Exupéry, autor pohádky Malý princ. Ani ostatní stroje mě nenechávají chladnými, protože expozice není ani zdaleka jen o letadlech. Velká část expozice je věnována závodním autům, motorkám a Formuli 1, které Red Bull sponzoruje. A nesmím zapomenout na jeden z nejzajímavějších exponátů, kterým určitě je skutečný originální oblek, jenž měl Felix Baumgartner na sobě při seskoku ze stratosféry zpět na zem. Volným pádem tehdy letěl čtyři minuty a devatenáct sekund a dosáhl přitom rychlosti přes 1340km/h. Jeho skok si pak návštěvníci mohou vyzkoušet na simulátoru.
Bez pomoci pana Mateschitze a společnosti Red Bull by velká část úžasné historie lidstva skončila na šrotištích. Proto toto místo považuji za povinnou zastávkou všech velkých i malých kluků, kteří projíždějí kolem.
Víkend s Mustangem končí, já musím chtě nechtě vrátit klíčky. Rád bych tímto poděkoval společnosti Ford Motor Co. a Fordu ČR za zprostředkování nevšedního zážitku v podobě řízení tak skvělého stroje jakým půjčený červený oř bezpochyby byl. Od návratu přepočítávám peníze v prasátku a přemýšlím, jestli bych si ten vůz s hrdým koněm na přední masce neměl pro radost také pořídit.
FOTO
- Tyrolsko (Jan Havlát a Petra Havlátová)
