Lhota u Dobřan 2020

Po předlouhé pauze zapříčiněné vyšší mocí se konečně scházíme na náš oblíbený Puma Cup. Motivovaní ukázat, že ani na Home Officech a o prodloužených "půlročních" prázdninách jsme nezapomněli nic ze svých řidičských schopností. Silničáři v Plzeňském kraji jsou sice proti a uzavírkami bojkotují příjezd k letišti, ale nikoho z nás tyto nekalé praktiky neodradily k příjezdu do cíle destinace. Ani Petra Kurfirsta, který pro jistotu ráno zkontroloval i to Tchořovické letiště.

 

Nejen silničáři jsou proti, i svatý Petr nám rozmary počasí naznačuje, že jsme raději měli zůstat doma. Nejsme přeci z cukru, sledujeme meteoradar a střídavě se schováváme pod plachtou stanu a ve vozech při čekání na start RZ. Mám štěstí, jezdím více méně za sucha, to ti později startující jezdci schytají vždy o něco větší vodní smršť deště.

 

V náročných podmínkách profitují oba kluci Bubeníčci. Pro staršího Petra byla osudová třetí rychlostní zkouška. Chyba za 20 trestných vteřin ho připravuje o jisté stupně vítězů. Stejné zkouška byla zlomová i pro do té doby vynikajícím způsobem jedoucího Petra Kurfirsta, který jako kdyby nechyběl celý minulý ročník. Moje maličkost se tak postupně prokousávala výše v pořadí, přestože jsem vždy tahal za kratší konec jinak velmi vyrovnaného pole. Vyrovnané časy jeli ve Lhotě Pepík Kohák, Michal Staněk využívající Pumu s motorem o objemu 1.6 přestavěnou na LPG.

 

 

Michala Staňka podezíráme, že po obědě upouštěl do nádrže jiný plyn, než předepisuje výrobce. Po očku jej proto špíglujeme u stánku s buřty, jestli se nefutroval fazolemi. Řidič nejslabšího vozu Puma Cup se konečně sžívá s vozem a stahuje čistokrevný závodní speciál stavěný pro náročné soutěžní podmínky okruhů. Finální rozdíl 0.035 vteřiny znamená vítězství školou povinného Petra Bubeníčka o prsa vietnamské dívky.