Mimoňské Války 2006

Připadám si jako na pouštních válkách v Rychle a zběsile. Český ekvivalent na letištní runwayi v Hradčanech u Mimoně je těm filmovým důstojným soupeřem.

Ve jménu našeho pána,

děkujeme ti, že si nám dopřál přímé vstřikování dusíku, mezistupňový chladič a turbo s ložisky. Jo a pružiny z titanu.

Ámen.

Na šesti drahách soupeří ti nejrychlejší sprinteři. My s kamarádem Frostíkem mezi nimi. Třída do 2000ccm je nám souzená. Objem ničím nenahradíš, jedině přeplňováním a ani to naše atmosférické Pumičky nemají.

Sprintérské klání je značně návykové. Hop, hop a poposkakuji do fronty s ostatními sprintery, protože těch 10sec nebo víc jsem opravdu volný :-D. Někteří raceři zde stíhají ohřívat pneumatiky do provozních teplot. Blížím se k místu startu. Je zde cítit vůně spálených spojek a pneumatik. Samotný start probíhal za pomocí sličné startérky. Upažit, ruce vzhůru, ruce k zemi. V překladu: připravit, pozor, start. Motor tůruji kolem hodnot 2000ot/min. Vyrážíme. Srdce mi buší o sto šest. V mžiku řadím druhý rychlostní stupeň. Pravá noha na podlaze, neubírám. Dnes tu nebudu pro ostudu. Ručička otáčkoměru překročila hodnotu 6000ot/min. Vytvářím rychlý synchronizovaný pohyb. Levá noha na pedál spojky, pravou rukou rychle řadím třetí rychlostní stupeň a opět pravou nohou sešlapuji naplno pedál plynu. Jedině tak mám šanci na poražení kamaráda, který přemýšlí nad každou technickou úpravou, aby vytvořil český rekord na 1/4míle s Fordem Puma. 50 m před cílem bych potřeboval, aby trojka byla o trošku delší. Řadím čtvrtý rychlostní stupeň a ztrácím tím drahocenný čas. Je tady cíl. Dívám se konečně kolem sebe. Vlažně brzdím a sleduji, kam mám zajet na pokračování válečné bitvy.

Stupně vítězů mě i Frostíkovy byly zapovězeny. Z časomíry se dozvídám o celkem slušném čase 16.526sec. Na Frostíka to bohužel nestačilo, ten byl o pověstný fous lepší.