MyRace 2024

Postaven ve starých boxech Zeleného pekla. V rukou pevně svírám závodní volant. Po zádech mi stéká studený pot. Sedím ve Ferrari 312 T4 z roku 1979. Ano přesně s tímto vozem vyhrál Mistroství světa Formule 1 Jody Scheckter. Ano, ten Jihoafričan, jenž byl tím posledním ve Ferrari před fenomenálním Michaelem Schumacherem. A ano, s velmi podobným vozem označeným T2 přišel Niki Lauda na tutéž trati o uši.

 

Po chvíli váhání zařazuji první rychlostní stupeň v pětikvaltové převodovce. S jistou mírou respektu sešlapuji plynový pedál na půl jeho dráhy.

 

Střih, žerty stranou tohle auto s brutální silou vám nedá nic zadarmo. A to ani ve virtuálním světě MyRace v Kralupech nad Vltavou, kam se zážitkové centrum přesunulo z centra Prahy. 

 

Pod stromeček mi Ježíšek nadělil svezení v závodním simulátoru F1. Nadšením nemohu předposlední lednový den roku dospat. Večer mám domluvenou jízdu. Simulátory se nachází v budově bývalé "jednoty" nevalného vzezření. "Řekni, že to není ono", komentuje příchod k sámošce má žena Péťa alias obrazový dokumentátor celé té dnešní akce.

 

Ve velké místnosti bývalé prodejny stojí dva připravené simulátory. Jeden čeká na mě a druhý po dobu mé hodiny bude zet prázdnotou. Prostory přímo volají po nějaké rekonstrukci. Chybí bar a lepší posezení.

 

Za dveřmi se nás ujímá obsluha, instruktor, sympaťák Michal Šmídl. Po krátkém rozhovoru jsem překvapený, jak hodně je v obraze, jaký má přehled ze světa motorsportu a že bych si s ním dokázal povídat o tématech spáleného benzínu mnohem a mnohem déle.

 

Pojďme ke stroji. Vybízí mě zkušený instruktor a nabízí mi při přesunu půjčení bot a rukavic, jež jsou na řízení v simulátoru nezbytné. Teď zase překvapuji já jeho. Jsem připravený z domova.

 

Následuje procedura s nastavením sezení, pedálů, "přikurtování" a rychlé vysvětlení volantu. Simulátor běží na herní platformě Assetto Corsa. Na rozehřátí a seznámení po domluvě padá volba na McLaren MP4/20 a Brněnský Masarykův okruh. Volant je nastavený na příjemnou tuhost a dává dobrou zpětnou vazbu. Pádla řazení pod volantem svou haptikou skvěle informují o přeřazení. Bojuji jen s tuhým brzdovým pedálem a mou poměrně hodně těžkou nohu na plynu. Formule mě vláčí v pohyblivé sedačce ze strany na stranu. Nedaří se mi vykroužit jedno čisté kolo bez "vítězného wheele" nebo sekání zeleného pažitu. S postupným zvykáním hlavy na pohyb těla resp. sedačky, zlepšují se i mé pocity z řízení.

 

Druhá volba padla na vůz odlišné koncepce a mostecký závodní okruh. S předním pohonem měla být Cupra Leon Competición snadná volba. Speciál pro WTCR je ostrý jako břitva. Volant okamžitě ztuhnul a reaguje zpětnou vazbou na každý můj pohyb. Během těch cca 20 minut je jízda slušná "posilka" bez možnosti odpočinutí rukou. Na druhou stranu až na ty pravidelné návštěvy kačírku v první šikaně, začínám být pánem situace. Snažím se zrychlovat a posouvat brzdné body v porovnání s reálným světem bez strachu o újmu Modré blechy. Nakonec virtuální čas stlačuji na hodnotu 1:49.219. Hvězdy WTCR dokáží projet 4.219km dlouhou trať ještě o deset vteřin rychleji. No, asi ze mě už nebude další Loeb, Huff, Farfus nebo Norbert Michelisz, který svůj um za volant rozvinul právě v "sim racingu". Skrze virtuální závodění si ho všimli jeho budoucí šéfové a o čtrnáct let později oslavil titul světové šampióna. 

 

S unavenými pažemi opouštím severočeský Most. Hra nabízí i vozy koncepce 4x4. Jedním takovým je Toyota Celica GT4. V rallye speciálu trávím asi jen 10 minut. Mezi plejádou možných tratí volím okouzlující Spa-Francorchamps. Vyobrazení Eau Rouge je dokonalé. Užívám si průjezdy touto nezaměnitelnou zatáčkou. Soutěžácký vůz se na belgickou trať moc nehodí. Má zkrátka moc krátkou převodovou skříň. Mě se krátí zamluvený čas. Proto nastává doba pro výše zmíněné Ferrari.

 

Poslední dvacetiminutovku krotím vzpínajícího koně z Maranella. Vůz poskakuje na hrbolaté vozovce Nordchleife a často sebou smýká. Je to takový souboj o přežití, ale zároveň na závěr nechci jet příliš pomalu. Okruh v okolí Adenau postrádající únikové zóny nedovoluje připravit oči a mozek na náraz do bezpečnostní bariéry chránící virtuální diváky. Každé opření o svodidla tak působí menší myšlenkový šok. Jízdu uzavírám stylově. Trochu ostřejší nájezd přes obrubník, zhoupnutí, náraz a už se dívám do nebe po vzoru nehody Janna Mardenborougha. S elegantní otočkou a trojitým axlem dopadá formule zpět na kola. Údaje o pohybu vozidla ve hře byly tak neuvěřitelné, že jsem znepojízdnil softwarovým nastavením označené nezničitelné auto. To nevymyslíš! A i kdybych se o to snažil, nepovede se mi to! Konec vozu je i mým. Hodina utekla a mě nezbývá než uvolnit kokpit dalšímu šťastlivci. Přeji pánům z MyRace, aby dali prostředí simulátorů brzy do pořádku a vytvořili i lepší zázemí pro doprovod. Virtuální ježdění si svoje království zaslouží a kdo ví, třeba budeme mít za pár let svého Michelisze.

VIDEO

- MyRace (Petra Havlátová)