Ve stopě Rallye osvobození Kadov 2022

Poslední závod Pošumavské automobilového slalomu a zároveň Puma Cupu byl pro vyznavače rychlých koček od Fordu ve znamení "zastav a nepřežiješ!". Ani jeden z obou kandidátů na mistrovský titul nebyl zdravotně fit. Přes nedoporučení lékařů jsme však oba stáli na startu.

 

Jestli je něco, na co se můžeme spolehnout na letišti mezi obcemi Lnáře a Kadovem, tak je to špatné počasí. Ráno pokračuje déšť z předešlé noci. Na asfaltové ploše tak tečou potoky vody, které se dostávají až za ponožky všech povětrnostními vlivy zkoušených jezdců a jejich doprovodu. Výhledy meteorologů na další minuty jsou příznivé, déšť má ustát. Než se tak skutečně stane, máme odjetý trénink i první ostrou jízdu. Větší hendikep z obou Puma Cupových závodníků má Michal Staněk. Limituje jej více než voda na trati. Mně naopak mokrý závod svědčí a bolavou ránu po doktorech skoro necítím. Jízda na mokrém asfaltu mě vystřeluje někam k pátému místu absolutně mezi všemi závodníky, do doby než pořadatelé sečtou všechny spadlé kuželky. Těch bylo po té divočině na trati více než je u slalomové špičky zdrávo a vracím se v pořadí na hranici atakující přesto skvělé desáté místo. Jelikož Michal shazuje plastové vyznačovače určující závodní dráhu také, vyhrávám první dějství s náskokem tří vteřin. Náskok pěkný, ale na této technické trati, za těchto podmínek určitě ne dostačující.

 

Než se nadějeme, mají odjeté své jízdy ostatní účastníci a my dle startovních čísel už stojíme na čáře před semaforem do druhé rundy. Michal je o pár aut přede mnou. Na semaforu svítí signalizace zeleného světla a nic. Michal stále stojí před fotobuňkou. Něco se děje! Můj soupeř a kamarád vystupuje. Je odtlačen a odstupuje ze závodu. O mistrovském titulu je rozhodnuto! Král je mrtev, ať žije král!

 

Zajíždím skoro na chlup stejný čas jako v předešlé jízdě, ale teď už na osychající trati. To mi stačí na udržení desátého místa absolutně v dopoledním závodě a lituji, že jsem v našem interním mini souboji s Michalem nevyhrál na dráze! Modrá blecha po celý rok od loňských investic do zadních pneu Bridgestone a pravého zadního ložiska jede jako vyměněná.

 

 

Během obědové pauzy znovu ožije i srdce Michalovi Pumy. Stačí bypass startovacími kabely a vůz opět šlape! Za rozhodnutého stavu však nemá smysl pokoušet štěstí ani zraněnou ruku, takže po jídle pokračuje program ještě dvěma jízdami už bez Michalovy účasti.

 

Větrní šamani se nespletli. Skutečně! Vítr odfoukl přeháňky někam na Vysočinu. Na oschlé trati se hned zajíždí lepší a rychlejší časy. Udržet pozice vysoko je proto složitější. Do třetí měřené jízdy startuji za Břéťou Šindelářem. Ten shazuje kužel v první sekci. Leží tam nepovšimnut chlapíkům u trati! Když mi padá zelené světlo, startuji. Po pár projetých brankách vidím běžícího traťáka k spadlému zapomenutému plastovému výlisku. Ubírám plyn, aby pán měl čas bezpečně opět uskočit. Situace, která se občas stane. O pár branek dále si i já jednu kuželku beru do parády. Po dojetí do cíle s moc pěkným časem mám dvě možnosti, požádat o opravnou jízdu, na kterou mám nárok nebo si ponechat současný pěkný čas i s penalizací. Má hamižnost mě žene do záhuby. Při opravné jízdě se mi zdaleka nedaří tak dobře jako v té původní, nejenže projíždím úsek o dvě vteřiny horším čase, ale ještě v cíli nejsem schopný zabrzdit vůz před značkou "STOP!" a tím inkasuji dvacet trestných na vrch, což mě citelně sráží v absolutním pořadí. Trhám si zbytky vlasů na obnaženém temeni hlavy za vlastní hloupost!

 

Do čtvrté jízdy vstupuji s tím, že mi už o nic nejde. Užívám si, tak bez starostně poslední metry měřené jízdy, která na konečné výsledky nemá vliv.

 

Letošní Puma Cup splnil vše, o čem byla původní myšlenka. Schází se zde prima parta kamarádů, kteří si rádi mezi sebou poradí a pomohou, přestože jsou vlastně největšími soupeři. Po dvou letech Covidu naše řady citelně prořídli, ale pokud by se znovu podařilo zlákat pár účastníků, mohla by opět nastat světlá budoucnost značkového poháru vozů Ford Puma.

Dopoledne (1.závod):