PŘÍLIŠ AMBICIÓZNÍ PLÁN V ZAVŘENÉ ITÁLII
30.04.-04.05.2025
Dlouho jsem nic nepodnikl. Modrá blecha má na své SPZ nalepenou čerstvou technickou. Inkoust na protokolu ještě ani nestihl zaschnout a my vyrážíme vstříc dalšímu dobrodružství. Společnost na cestě z ČR mi dělá manželka a v druhé Pumě Kuba, který má už za sebou ranní cestu z jižní Moravy, zatímco my to máme na společný bod setkání v Rudné u Prahy jen "kousek".
TECHNIK MUSEUM SINSHEIM
Výlet do Bádenska-Württemberska probíhá klidně. V sobotu brzy ráno nebrzdí naši výpravu ani pražská doprava, ani ucpané silnice. Po dlouhé dálniční nudě odstavujeme vozy na parkovišti pod křídly nadzvukových dopravních letadel Concorde a Tu-144. Unikátní dvojice dopravních letadel je pospolu jen na jednom místě. Dělá tak z rychlostní komunikace A6 reklamu výjimečnému technickému muzeu v Sinshemu. Oba vzdušní giganti byli vytvoření za studené války mezi východem a západem. Okolnosti jim nepřáli. První z nich je známější a úspěšnější. Létal mezi Evropu a Amerikou od roku 1976 do roku 2003. Vysoké provozní náklady a nehoda letu Air France č. 4590 v létě roku 2000 předznamenali konec. Prototyp ruské "kopie" se vznesl do vzduchu ještě o pár měsíců dříve, ale i díky jiné nehodě o mnoho let dříve je letoun méně známý. Oba stroje mají tzv. "delta křídlo" čímž si jsou hodně podobné. Aerodynamické řešení se na různých vojenských letounech a závodních vozech používá dodnes.
Jako příjemný bonus na velikém parkovišti pod exponáty nacházíme maďarské kamarády Lajose s Veronikou, jež mimo jiné před rokem navštívila i český sraz Pum v Seči. Setkání je to jako obvykle srdečné. Pro dnešek jsme kompletní a od této chvíle se bavíme česko-německo-anglickým jazykovým babylónem.
Jsem připravený na tu krásu i množství. Sinsheimské muzeum jsem už v minulosti navštívil. Dělám však podobnou chybu jako v minulosti. Přepaluji start u Hollywoodských "herců", což mě stojí síly a bolavá chodidla v pozdější fázi návštěvy. Muzeum je rozděleno na tři hlavní budovy a patnáct tematických sekcí, přičemž sekce jsou dle popularity více či méně významné. Nechybí ani zábavné aktivity jako jízda tobogánem z jednoho letadla na střeše budovy č.2. Samostatnou kapitolou je speciální výstava ke 100 letům vytrvalostního závodu v Le Mans.
Celou návštěvu muzea zakončujeme na vodní edukační atrakci, která ukazuje gravitační zrychlení v praxi. Naviják vytáhne malé necky i s osobou po strmé rampě a pak… rychlý pád šikmo dolů přímo do malého jezírka s žabičkami, kde s výrazným šplouchnutím necky zbrzdí. Kuba při dopadu necek o vodní hladinu přichází o pokrývku hlavy. Improvizovaná záchranná akce jí však ze spárů bezocasých obojživelníků opět dostává.
Ubytovaní jsme u nedalekého města Walldorf, jež po krátké regeneraci navštěvujeme. S chutí na "Weissbier" se mi vrací síla do nohou. V cestě je nám polňačka. Na starobylé Hauptstraße pod kostelní věžičkou sv. Petera vybíráme z množství lokálních restaurací.
TOURISTENFAHRTEN HOCKENHEIMRING
Je krásné nedělní ráno. Kolona tří Pum po průjezdu Walldorfem pokračuje do blízkého Hockenheimu. Tam se pohybujeme dle značení "formule" na závodní okruh. Za poslední odbočkou jsme téměř na místě. Před námi je "hradba" v množství nedočkavých řidičů. Trne mi, jedeme takovou dálku a my nestihneme první jízdu? Z okruhu se linou zvuky burácejících motorů. Turistické jízdy jsou zřejmě v plném proudu. Po chvilce… Madam před branou nás odkazuje na odstavné parkoviště, kde obdržíme pásky na ruce a můžeme do areálu.
Uvnitř okruhu je hlava na hlavě. Rychle parkujeme svá vozidla a připravujeme se na nadcházející jízdu, abychom o cca 10 minut později popojeli ke kontrole na vjezd přímo na trať. U kontrolního stanoviště odevzdáváme modrý žeton, který jsme dostali společně s lístky u brány do areálu a ukazujeme potvrzení pro jízdu. Za odměnu jsme vpuštěni do "pitlane". Zastavuji na konci špalíru aut, jež tvoří dvě řady po asi dvaceti kusech aut. Ve zpětném zrcátku vidím, jak se za mnou plní prostory dalšími vozy. Nesourodá směsice čtyřkolých mazlíčků o různých parametrech je kompletní a čeká na zelené světlo semaforu. Nejvíce jsou slyšet vyrámované bestie, která jsou v přesile. Poslední opozdilci z předešlé jízdy opouštějí horké prostory závodní dráhy a my po rozsvícení signalizačních světel vyjíždíme za rachotu hlučných motorů do první ostré zatáčky.
Zaváděcí kolo… Proháněli se zde jezdci Formule 1, DTM a jiných nejslavnějších závodních okruhových sérií. Původní okruh Hockenheimring byl postaven v roce 1932 na lesních silnicích, jako náhrada za zhruba 50km vzdálený nebezpečný a zakázaný okruh Wildpark v Karlsruhe. Hockenheimská závodní dráha původně měřila téměř osm kilometrů. V první řadě se místo používalo jako závodiště pro motocykly a testovací areál pro Mercedes-Benz a Auto Union. Poslední modernizace proběhla kolem roku 2002. Tužka v ruce dvorního architekta závodišť Formule 1 Hermanna Tilkeho, Hocknheimring výrazně zkrátila. Clarkovu šikanu tak od té doby opět pohltila příroda nedalekých lesů.
Parabolika, Hairpin. Následují názvy neoznačené zatáčky. Zvláště ta s označením "6" mě překvapuje zrádností a než se rozkoukám přijíždím do prostoru "stadionu", poslední úsek. Charakter trati se rázem mění. Vozovka je užší a na vše je tím pádem méně času. Počáteční úsměv a nadšení z návštěvy magického místa mi kazí kolemjedoucí. Um a zkušenosti některých šoférů neodpovídají kvalitám jim osedlaných vozů. Rychlejší vozy předjíždí zprava, zleva a společně s bezohlednou taktikou: "Vlétnu do zatáčky a ten druhý to nějak zachrání". Z velké zábavy se tak stává celkem riskantní podnik.
Táhnu se sem takovou dálku kvůli 15 minutám.
berou přemotivovaní Němci ještě celkem ohleduplně.
Je středa večer. Ze všech luk a strání hoří ohně, které tvoří nezaměnitelnou kulisu našemu odjezdu o Valpuržině čarodějní noci. V prvním expedičním autě jedeme ve třech (já, má drahá polovička Péťa a pětiletá dcera Hanička). Modrá blecha naložená po strop skřípe, vrže. Hlasité dobrodružství "Po stopách Velké dolomitské cesty" v malém letitém Fordu začíná. A to některé důležité propriety jako dětský kočárek pro plyšového zajíce zůstaly na mé důrazné doporučení doma.
Termín pro návštěvu nezapomenutelného srdce severní Itálie se nerodil hladce. Když už jsem se rozhodl pro druhý květnový víkend z důvodu našeho státního svátku, hodil mi do plánování moravské vidle Kuba, majitel druhé výletní Pumy, čímž znemožnil účast jeho původně plánovanému spolujezdci. Nové datum bylo stanoveno na první květnový víkend.
A když už jsem si myslel, že pojedeme jen ve dvou Pumách jako už mnohokrát v posledních letech, rozhodl se ještě na poslední chvíli připojit Aleš, Patrik a Kuba2 v jednom autě. Aleš pro čtenáře těchto webovek také není úplně neznámou osobou především kvůli jeho působení v "levném závodění", jak je autoslalomový Puma Cup častován. Z vlastního vozového parku vybírá "rudého hrocha", což není nic jiného než futuristické Audi e-tron.
VÝZVA PŘIJATA!
V mnoha pohádkách jde o souboj dobra a zla. My jsme se díky připojení Alešem dočkali souboje tradičního vozu poháněného fosilním palivem s tím elektrickým. Aleš je průkopník a milovník budoucnosti. Boří mýty o nedokonalosti pojízdných spotřebičů. My víme své a v záloze máme hasící přístroje, kdyby ta vášeň a jiskra v oku přeskočila kam nemá.
Cílem prvního skutečného expedičního dne je obec Colfosco, romantická horská vesnička nacházející se v nadmořské výšce 1645m nám bude svou strategickou polohou útočištěm pro následující dny. Obě modré Pumy berou cestu výletně a setkávají se ve čtvrtek ráno u Mondsee. Po obědové pauze v Zell am See absolvují svůj první letošní průsmyk. Gerlos Alpenstraße se klikatí Národním parkem Vysoké Taury. Zprvu si dopřáváme zastávky a výhledy na Krimmelské vodopády, se svou výškou 385 metrů nejvyššími v Rakousku. Rád bych zde strávil více času a využil i zaplacené celodenní parkování, ale čas nás tlačí více než kámen v botě.
Červený tým v Audi jede přímou trasou se zastávkami u nabíjecích stojanů. Do Colfosca tak přijíždí první a vyřizují zamluvené ubytování.
Dolomity pro odlišný charakter dělíme na východní a západní. Pomyslný dělící bod je Passo Campolongo 1875m n. m, které překonáváme v pátek ráno. První dolomitský den prozkoumáváme tu východní část pohoří. Název "Dolomity" pochází od francouzského geologa Déodata de Dolomieu, který jako první popsal v 18. století zvláštní druh vápence, dolomit, jenž tvoří značnou část místních skal. Název pro celé pohoří se začal používat až po první světové válce, kdy jižní Tyrolsko přestalo být rakouské a připadlo Itálii.
Odpočte vlevo, radí navigace. Opravdu tam máme jet? Jak postupně ukrajujeme metry cesty, mění se úzká asfaltová vozovka na štěrkovou. Snad to nebudu muset celé couvat, cloumají se mnou obavy. Zřícenina hradu Andraz je otevřená pro veřejnost až od června. Všechno špatné je pro něco dobré. Jsme tu sami a díku tomu máme památku jen pro sebe. Parkuji vedle Alešova Audi přímo před vchodem do pevnosti, která zde stojí od roku 1000 a sloužila k ochraně obchodníků.
GIAU PASS
Ploužím se jako vytáčenej internet, v zádech mám nervózního fosilního souputníka, kterému bliká kontrolka brzd a rudochy v elektroperpetu. Po chvilce je oba pouštím, abychom si všichni vyhlášený průsmyk Giau užili svou rychlostí. Zatímco Kuba vyjíždí zamotanou silnici bez zastávky, Aleš s kluky zastavují dle libosti. Já se vyloženě kochám. Kvitujeme nízký silniční provoz. Stačí jedna zatáčka a všechno je na malou chvilku jinak! Zblízka vidím nabroušené supersporty vyhlášených značek, jenž jsme už jednou dneska potkaly. Deset mládenců řítící se v protisměru. Na jejich "předpisovou" jízdu nemám morál. S těmi nejodvážnějšími silné automobily cloumají. Méně odvážným cvakají půlky. A všem ostatním účastníkům pak cukají nervová zakončení nad jejich jezdeckými výkony. Škoda, že po zakoupení pěkných strojů nezbylo na školu řízení.
Léčba silnicí po zážitku s pracháči zabírá! Ostré serpentýny prověřují naše řidičské schopnosti. Přímo na vrcholu průsmyku strká hlavu do oblohy dominanta krajiny, obrovská hora Ra Gusela. Parkoviště nacpané k prasknutí. Setkáváme se s ostatními členy výpravy. Dozvídáme se jejich zážitky a pocity. Mezi odstavenými auty jsou takové skvosty jako Renault Alpine A110 nebo Porsche 911 z osmdesátých let minulého století. Automobily pro opravdové fajnšmekry.
Po zdolání vrcholu Giau Pass ve výšce 2236m n. m se přesouváme do největšího dolomitského města. Cortina d’Ampezzo nabízí spoustu luxusních obchodů, restaurací, kaváren a několik památek na pěší zóně. Část z nich je pod lešením. Sakra tolik roků od položení základního kamene a ještě pořád to nemají hotové. ...inu Italové. Město se již připravuje na další sportovní svátek, kterým budou příští zimní olympijské hry. Na místní čerpací stanici doplňujeme mešní víno s oktanovým číslem 95 pro naše čtyřkolé druhy a přes Passo Tre Croci se dostáváme k jezeru Misurina, z kterého je částečně vidět jeden z nejznámějších skalních výběžků a symbol Dolomit Tre Cime di Lavaredo.
Zpět k ubytování se dostáváme hustou sítí horských silnic přes vysoko položená sedla. V cestě nám znovu stojí Passo Tre Croci, Passo Campolongo a navíc ještě Passo Falzarego, kde stoupáme do výšky 2117m n. m se západem slunce. Skály v Dolomitech mají jedinečnou schopnost měnit barvu. Září charakteristicky nezaměnitelně růžovo-oranžově. Tento jev se nazývá enrosadira a vzniká díky odrazu světla od minerálů ve vápenci, dolomitu.
V historických análech se dá někdy dohledat, že silnice v Dolomitech jsou známé i jako "Dolomitenstraße". Německý název napovídá, že silnice byly zbudované ještě, když oblast spadala pod rakousko-uherské mocnářství. Původně se měly vozovky honosit jménem "Kaiserstraße" na počest Františka Josefa I. Kvůli zpoždění při stavbě a prošvihnutí termínů se tak nestalo.
V sobotu ráno se Dolomity noří do mraků. My máme v plánu kratší, přesto neméně zajímavou projížďku západními Dolomity. Z Colfosca stoupáme na Gardena Pass 2136m n. m, na který přímo navazuje Sella Pass 2240m n. m. Zaznamenáváme zde první výrazný neúspěch v podobě zavřené lanovky "Sassolungo". Znovu otevřená bude až o letní sezóně, která začíná za měsíc. Máme tak něco nesplněného na příště.
PORDOI PASS
Dvacet dva kilometrů dlouhý úsek spojuje obce Canazei a Arabba, který tvoří 99 prudkých zatáček. Ty nás vyvedou do nejvyššího bodu trasy ve výšce 2239m n. m. Na vrcholu se nachází památník na tuhé boje, jež zde během první světové války proběhly. Po překročení vrcholu silnice pokračuje sérií úzkých zatáček přes údolí Buchenstein, kde žijí Ládinové, hrdý autonomní národ a původní obyvatelé Alp a důvod proč všechny dopravní značky jsou vícejazyčné. Kromě italštiny, němčiny je vše označené i v ladinštině.
Z Pordoi Pass sjíždíme do "městečka" Arraba. Obec mezi passy nás přivítala chladně. Ať jdeme, kam jdeme, narážíme na závory, bednění. Je to jisté, severní Itálie vyhlásila měsíční dovolenou! Po doplnění všech provozních tekutin Kubova Puma šlape zase jako hodinky, zato Modrá blecha si vybírá svou chvilku slávy. Ruční brzda stávkuje. Otravný problém řeším hledání vhodného kamenu na zajištění kola.
Jelikož i v případě termální koupele máme stejné zavřené štěstí, vyhlašuji volné odpoledne! Všichni jej trávíme po svém. Odpočinkem, procházkou,... "gurmánskou" večeří. V jedné ze dvou otevřených restaurací se projevuji jako opravdový znalec. Ta niva tam není skoro znát… Chválím těstoviny. To není niva, ale gorgonzola! Slyším opovržení osoby z druhé strany stolu, jež by mě raději vrátila k misce vlašáku.
Neděli pak všichni trávíme cestou do vlasti. Nevyhlášený elektricko-fosilní závod začíná. Jako správný kavalír, dávám budoucnosti náskok. Kluci v "červeném hrochovi" ztratili čas opět u nabíječek, my obědem v podzámčí zámku Hohenaschau. Na hraniční přechod přijíždím s "fosilem" o pár minut po nich. Aleš dokázal, že rychlonabíjetelná elektrická auta jsou už použitelná, ale vyhodnocení našeho souboje nechám na každém z Vás…
FOTO
- Dolomity (Jan Havlát, Petra Havlátová, Patrik Kocourek, Aleš Dokoupil)
PARTNEŘI FORD PUMA CUPU
Chtěl bych poděkovat partnerům, kteří drží přízeň s námi a podporují nás věcnými dary.umou navštívená místa: Nürburgring Nordschleife, European Ford Puma Meeting Valkenburg, FordFair in Silverstone, Stelvio Pass, 15 Jahre Ford Puma Dorsel, Isle of Man, Hungaroring, Lausitzring, Transfagarasan, Romantische Strasse, 20 Jahre Ford Puma Köln, Grossglockner Hochalpenstrasse... Fordem tam, vlakem zpět rulezzz
...
...
