NUR LIMONADE, TULIPÁNOVÁ JÍZDA
28.08.-01.09.2019
Evropské setkání Fordu Puma již po několikáté bylo na travnatém povrchu omšelého kempu na jihu Nizozemí. Patnáctý jubilejní ročník sliboval dostatečný počet účastníků postupně chřadnoucího stavu registrovaných vozidel po celém kontinentu.
ČR respektive klub Ford Puma Czech reprezentují dva majitelé Pum. Vzájemný safety car si děláme navzájem s Kubou Haluzou, jenž se už dříve účastnil 20 Jahre v Kolíně nad Rýnem a loňské Expedici Grossglockner na vrchol Rakouska. Auta máme naložená jak cigánské kárky a připravená jsou, doufejme na všechno. Ne tak můj doprovod :-). Slavnostně vyjíždíme časně ze středečního rána z malé dědiny pět kilometrů od hranic Prahy.
Příští zastávka Hannover… Když přicházíme k dominantě města, místní nové radnici, venku se chystá k cyklistickému závodu, který nám později dělá překážku a pořádně zmate navigaci.
Dívejte, nahoře jsou lidé! Chcete jít dovnitř? No jasně. Takhle nějak začal plán vyškrábat se na vrchol radnice. Po prozkoumání vestibulu, kde se nachází zmenšená historie města. Nás uchvátil skleněný výtah směřující k vyhlídce, jehož kolejnice kopírují zaoblený tvar kopule. Pod námi se zvětšuje hlubina, zatímco strop se povážlivě blíží. Už jen kvůli tomuhle výtahu stojí za to Hannover navštívit.
Při výjezdu z Hannoveru se šouráme sotva rychlostí chůze. Potoky vody stékají po silnici, stěrače zběsile pobíhají sem a tam, přesto nestíhají sklízet řádění mokrých kapek na čelním skle. Slejvák jako hrom! Nečekaně vznikl z blankytně modré oblohy. Sotva vyjedeme z ucpaného města, trápíme se v kapacitně nedostačujících komunikacích!
Pravé dva jízdní pruhy patří kamionové dopravě. Ten levý kompenzujícím si manažerům s výkonnými vozy. Kam s námi? Hustý provoz měnící se občas v "stau" končí až na hranicích mezi Německou spolkovou republikou a Nizozemským královstvím.
Amsterdam je kombinace bicyklů, hulení, chrchlajících lidí. Celá ta kombinace vypadá překvapivě vesele, pokud Vám zrovna nezkříží cestu jeden z "nesmrtelných" bikerů na světelné křižovatce a tak nějak neomaleně si vynutí právo přednosti jízdy. Když je po, poleje mě studený ex post pot, jak byl chlapec blízko kapotě.
Nadcházející ráno u jezera Sloterplas nacházíme zbytek slavného nápisu "I amsterdam" zpola popadaného a než se nadějeme, střídáme apokalyptickou "budoucnost" holandskou minulostí. Skanzen v Zaanse Schans je úžasný. Jsme na Nizozemském venkově a přitom jenom 15km od Amsterdamu. Díky časnému příjezdu míjíme i davy asijských turistů, takže většinu zrenovovaných památek máme sami pro sebe. Nejvíc se nám líbilo v mlýnu na tvorbu barvy a v malé manufaktuře na dřeváky.
Jelikož odmítáme znovu platit předražené stání v centru, vracíme odpoledne auta na hotelové parkoviště. Přesedáme na tramvaj a jedeme za dalším dobrodružstvím v MHD. Tramvajové linky mají přehledné značení. Stačí jedna příručka "vidlák ve velkoměstě" do skupiny a nemůžete se ztratit.
Shluk všech linek končí u hlavního vlakového nádraží nebo na náměstí Dam, kde se nachází královský palác, kavárny, a spousta lidi. Na náměstí je i nějaký kostel. Dovnitř se mi, ale moc nechce. Tíží mě svědomí. Cestou jsem dvakrát překročil nízko nastavené rychlostní limity a tak se bojím pokání.
Hlavní nádraží "Centraal station" ležící v docházkové vzdálenosti od náměstí Dam je největším dopravním uzlem nejen vlakovým, ale i lodním. Počítáme, že tu najdeme "turistickou bárku", která nás proveze vodními kanály.
Na nábřeží je šrumec. Lodě připlouvají, odplouvají. Zdánlivě to z výšky vypadá, že celé tohle mraveniště nemá vůbec žádný řád. Zkoušíme různé výletní společnosti. Nabízejí nám většinou jen dlouhé uzavřené zpola zaplněné lodě za mrzký peníz. Našim holkám se však jejich nabídky nepozdávají. Korunu všemu dává arogantní slečna, jež nás posílá ke konkurenci.
…A dost, než se tady rozčilovat a vnucovat jim peníze, pojďme radši na květinový trh v Singelu rozhoduje Kuba. Stánky jsou přeplněné sazenicemi, semeny a cibulemi tulipánů. Občas narazíme i na zárodky Canabisu, jež jsou příznačné pro toto město.
Omylem procházíme i uličkou s červenými lucernami. Roztáhne se závěs, na moji ženu Péťu překvapeně zírá spoře oděná "prsatice" z výlohy. Leknou se obě. Závěs se zase zatáhne a je po představení. Více čtvrť hříchů prozkoumává Kuba s jeho spolujezdkyní Evičkou večer, to už "ženáči" z Modré blechy šli spát.
Výletní loďky plující po kanálech nám obrazně nedávají spát. Díky reklamním označením a internetu nacházíme otevřené loďky s barem u domu Anny Frankové. Značka ideál.
Rampa bouchne o přístavní molo "grachtu" a motor plavidla v podpalubí zaduní. Sympatičtí průvodci ukazují na vše zajímavé, my přitom střídavě hltáme slova a míchaný nápoj. Největšími atrakcemi byl dům s čápem, hausbóty, úzký most, opera a cca devět mostů pěkně viditelných za sebou. Hodinová plavba končí zpět u domu Anny Frankové. Den končí a my se těšíme na dobrodružství dalšího dne…
Říkali nám: "V Alkmaaru nezaparkujete!" Plácáme se s Kubou po zádech, jací jsme pašáci. Zvládli jsme to jak prd a k tomu kousek od náměstí, kde se konají každý pátek dopoledne sýrové trhy.
Postavená stálá tribuna se plní natěšenými turisty. Před budovu s váhou se trousí jak švábi na pivo postavičky v bílém oblečení a barevnými klobouky. Na zemi se v několika řadách válí mraky sýrových bochníků typu "gouda" dovezených od dvou lokálních výrobců, kteří můžou prodávat své produkty.
Rád bych si toto divadlo pro turisty vyfotil. Z tribuny, kde v poklidu sedíme, za chvilku nebude nic vidět, tuším z chování nervózních asiatů. Vybírám si jediný vzrostlý strom a po vzoru dvou už zavěšených "Tarzanů" lezu na něj.
Mimo profesionálního zkoumání a vážení sýrů se po náměstí pohybují i prodavači a prodavačky ve starých krojích. Ochutnávka je samozřejmostí!
Po Alkmaaru plánujeme návštěvu moře. Nejvíce natěšený je Kuba, který vede naší skupinku dvou Pum. V uších mu šumí už vlny Severního moře, když vjíždí na cyklostezku a štráduje si to po ní co nejdříve k slané vodě. My v Modré bleše hned za ním. Kuriózní situaci kazí popelářský vůz, jehož řidič očividně spěchá, problikává nás a nebezpečně na nás najíždí v místech blízce podobnýchcyklostezce, kde je povolených 30km/h.
Blížíme se! Vůně soli je už cítit ve vzduchu, který dýcháme. V Egmond aan Zee jsou vyhlášené písečné pláže. Máme je na dosah ruky a stejně to vypadá, že Kuba s Evičkou to moře, jež je přímo před námi nenajdou.
O pár minut později a o 2 Eura chudší za parkovné už "Mitch Buchannon z Moravy" neohroženě proráží vlny Severního moře, další studené vody do které při našich putováních vstoupil. My ostatní zkoušíme teplotu slané vody aspoň po kotníky. Mimo Kuby se smáčí už jen pár otužilců v neoprenech.
Než dojedeme do bývalé rybářské vesnice Marken na stejnojmenném ostrově, musí zdolat s vozy relativně dlouho cestu po klikaté hrázi, kde na jedné straně klidně plyne Gouwské jezero a na té druhé Markenské moře, které se vlévá do Severního moře. Do vesnice naštěstí vede jen jedna silnice, protože free navigace v mobilu cestu nenachází a my se tak musíme spolehnout na své vlastní orientační smysly.
A už je čas na…
EUROPEAN FORD PUMA MEETING IN VALKENBURG
Na Valkenburgském sraze držím vedení o cenný pohár za nejvzdálenějšího účastníka od mého pátečního příjezdu jen do Kubovy sobotní ranní oficiální registrace. Přijede ještě někdo z větší dálky? Napjatě čekáme, kdo se posune před nás. Favoritem je Brit Mark s Racingovou Pumou, ten putuje do místa konání "jen" ze vzdálenosti necelých 600km.
Středobodem pátečního večera se stává dvakrát destilovaná ohnivá voda z Moravy s příchutí meruňky, jež otupuje smysly všech, kdo se napili. Doteď jsem s Kubovými podněty bojoval s pasivní rezistencí. V hlavním srazovém stanu je však veselo a tak se na kalíšek vrhám i já s horlivostí vyprahlého alkoholika. "Rinkel, rinkel!"
Ráno za svítání perlí Evička, četbou komentářů z domoviny. "To se bude závodit nebo je to výstava Fordů v lese?" :-D. Došlo i na plnění sázky z předešlého večera, a tak "ten s tou Pumou" dostává na bradku slušivé copánky. Aspoň, že jednoznačným označením značky a typu vozidla víme, který majitel z čtyřiceti-dvou stojících exponátů se sázel ;-).
Setkání majitelů si chceme maximálně užít. Proto zkoušíme vše, co nám organizátoři nabízí. Střelbou ze vzduchovky nechtěně proháním místní zajíce, koupáním v bazénu ochlazujeme horkem přehřátá těla, z losování tomboly si vezeme něco na památku a společnou vyjížďkou po místních silničkách kolem dvou lokálních pevností, kde přebývali tamní mocipáni nějaký ten zážitek za volantem. Ač to zpočátku vypadalo, že se den bude táhnout, opak byl pravdou. Než jsme se nadáli, bylo večerní BBQ, po kterém následuje svatba. Ano, čtete správně! V průběhu dne dostáváme svatební oznámení a tak stále čekáme, zda se jedná o žert či netradiční obřad. Proslov s požehnáním od "Henryho Forda" a končí postupným "Ja" od obou novomanželů.
Pozornost ostatních účastníků vzbuzujeme především samolepkami a čepicemi s odkazem na EFPM Trip z Čech do Nizozemí. Vyloženými outsidery jsme v soutěžích o nejhezčí auto, protože minimálně několik vozů bylo profesionálně postaveno. Naproti tomu ve vzdálenosti válíme…
PS: Tak naše výprava jeden pohár skutečně přebírá. Kuba se dočkal ocenění za nejvzdálenějšího účastníka. Na mě zbyla zase jen druhá příčka a jsem tak první, kdo prohrál. Cenu Kubovi závidím jen do nedělního příjezdu ku Praze, kde si můžu v klidu gauče odpočinout, zatímco Kubovi kolují v krvi nabuzující nápoje při ještě dlouhé šichtě za volantem po D1.
Nebýt EFPM, asi bychom lokální vesnici Valkenburg hledali na mapě těžko. Větší pozornost na sebe vztahuje o nějakých 10km vzdálený Maastricht. Díky tzv. Maastrichtské dohodě tu totiž na místní radnici vznikla Evropská Unie. Městečko samo o sobě nabízí na 400 památek, což ve skutečnosti zahrnuje každý starší šutr. Maastricht je zároveň poslední tečkou, než zase zmizíme dálniční sítí křížící Německo ve svých domovech.
FOTO
- European Ford Puma Meeting (Jan Havlát, Petra Havlátová a Jakub Haluza)
