ZA ROMANTIKOU NA ROMANTICKÉ CESTĚ
Vánoce jsou tady! Vánoce jsou tady! Vánoce jsou tady! Svůj šťastný čas si vychutnej. Péťa dostává poukázku na výlet na zámek Neuschwanstein. Jako správný zamilovaný petrolhead vymýšlím projížďku. V pravdě romantickou po Romantische Strasse. Z krátkého výletu se stává zajímavá výzva. Čtyři státy v pěti dnech. Každý z nás ukazuje prstem na mapě, kam se chceme podívat. Mé Lichtenštejnsko přebíjí Péťa výletem do Švýcarska.
Budíček 5:00 je příjemný asi jako krystalky soli v tepně. Nad Prahou po skrovnu vykukuje sluníčko, jež nás bude provázet téměř po celou dobu cesty. Chyť svůj rytmus kupředu, cíl už máme v dohledu!!! Křičím po vzoru jamajských bobistů pokřik při odjezdu z pražské Libně. Činžovní domy zatahují oponu. Z Bulovky v dáli houká sanitka. Žižkovský vysílač mizí nenávratně za hranou tunelu Blanka.
Jak jsme málem minuli… DEUTSCHE ALPENSTRASSE
Naší zprvu nudnou rychlou jízdu po dálnici zpomalí a následně zastaví až "stau" u Mnichova zapříčiněna zřejmě nejznámějším pivním Oktoberfestem nebo zúžením z důvodu opravy komunikace. U Tegernsee si poprvé všímám značek Deutsche Alpenstrasse, která nás jako kdyby míjí. Tato 75 let stará cesta, kříží celé Bavorsko od západu k východu. Našli jsme jí! Raduji se za volantem Modré blechy a tetelím se v sedadle blahem. Napojujeme se kousek od jezera Walchensee. A už slyším Péťu, jak mi říká: "Nekochej se v Kochelu“ v maloměstě, kterým právě projíždíme. Volnou jízdou pokračujeme přes Garmisch-Partenkirchen, Oberau, Ettal, kde vidíme odvrácenou tvář motoristického šílenství. Pomlácený motocyklista leží na zemi. Nehýbe se. Otřesení druhové stojí opodál. Je jen pár minut po pádu, jenž nedopadl dobře. Dojíždíme až na zámek Linderhof, čímž započíná naše putování po nemovitostech Ludvíka II. Bavorského.
FLEXENPASS
Říká se, že Flexenpass je vstupní brána do Alpských vysokohorských passů. Okolní skalnaté masivy se sklánějí nad malým modrým bobkem, který nebojácně frčí pod nimi. Od vesnice Warth se silnice vine spletí úzkých vlásenek pouze tak tak na jedno auto. S Péťou se střídáme v řízení. Odpočatý kličkuji mezi skálou a srázem. Několikrát přeskakujeme stametrovou propast nad horskou řekou Lech, která na dně kaňonu bouří od věků. Za vrcholem v 1773m n. m. se cesta rozšiřuje a proplétá se několika tunely. Nakonec je z toho pěkná motanice. Do cíle passu ve Stubenu krotím emoce za množstvím aut, jež jsme dojeli.
Rakousko, nám je ouzko. Bez dálniční známky se obtížně dostáváme k městu Bludenz pověstné pamlsky čokoládovny Milka. Na místních lukách hledáme pasoucí se známou kravičku. Žádnou fialovou stračenu ovšem nenacházíme. Všechny jsou schované.
U Feldkirchenu končí svět bez hranic. Upřela se na nás tvář s profilem velblouda, vznosná křivka dlouhého krku na svalnatých nohách tělo spojující sílu s lehkostí kamzíka. Lichtenštejnský celník. Oči ostří na ten mrdník, který máme na zadních sedadlech. Jeďte raději, ať se Vás zbavím!
Projedeme tři kruháče a než se nadějeme, jsme v hlavním městě. Strnule koukáme na pěkné gotické sídlo lichtenštejnských knížat hrad Vadúz. Pěknou podvečerní scenérii se zapadajícím sluncem dokresluje kolem se prohánějící postarší muž ve Smartu. Oheň vášně rozdmýchal zvuk cyklování stěračů z Mercedesu, které má vozítko seřízeno dobře. Kola hvízdají. Senior se smrtí v očích, na tachometru třicet, neprodá ani kousek zakroucené silnice. Nestíhající mladík v tatínkově Lambu mu může jen závidět. Vadúz je maloměsto s prvky luxusu. Na hlavní třídě v podhradí nacházíme ještě pár opožděných turistů, jinak jsme tu úplně sami. Apokalypsa? Ne, jen příjemný odpočinek od lidí.
Je pozdě. Vracíme se do Rakous, kde ve vesničce Hittisau hledáme předem domluvené ubytování. Po hlavní a doprava, za 300m cíl. Dozvídáme se z telefonu od paní majitelky. Nakonec nás tato dáma v letech vyzvedává. Ten odhad vzdálenosti nějak nesedí. Z 300m jsou 3km. A k překvapení nás všech, tedy nás dvou, je ubytování na světě.
Ranní jízda do Sankt Gallenu je řidičskou nirvánou v minimálním provozu. Komunikace se točí nahoru či dolů v pravidelných rytmech. Návštěvu městečka doporučuji nejen kvůli místní knihovně, památce UNESCO.
Je libo obědosvačinu? Co třeba Wurst do ruky na náměstí? Dvakrát prosím. Počkejte, ten je jen tak? Do papíru? Bez pečiva? No to ne. Smutně koukáme, hloupě zíráme. Pani nám vráží do ruky tedy rovnou celý bochník a k tomu hořčici. Tak nevíme zda je to standard či obchodní taktika.
Další město, které navštěvujeme... Kostnice. Parkujeme mezi alejí stromů na hlavní třídě. Kousek od veselé fontány. Někoho pobaví, jiného urazí. Mě rozveselila. Celé město je úzce spjato s českým kazatelem Janem Husem, kterého zde roku 1415 popravili. Momentálně oslavují 600let od smrti mistra a dalšího českého rodáka Jeronýma Pražského.
Příjemná procházka hezkým městem končí. Přicházíme k autu. "Co mi to sem kdo zas dal za bordel?" Naštvaně tahám lístek ze stěrače. Je tam naše SPZ, všímá si Péťa. Pokuta za nezaplacené parkovné! Dočítáme se v té germánské hatlamatilce. To je nějaká hloupost. Máme platný parkovací lístek. Nafučen rázně vykračuji k obecnímu úřadu. Za přepážkou sedí statná Němka. Má co dělat, aby se tam vešla. Přijďte zítra ráno, posílá nás Gertruda kamsi do míst, kde slunce nesvítí, neznaje žádný mezinárodní jazyk. Jiný kraj, jiný mrav, ale úřední šiml mají stejný. Ostatně, co bychom chtěli od města, kde si postavili business na utlačování českého lidu.
A zase to hledání ubytování. Člověk si říká, když už ví, odkud vyjel, že tu odbočku trefí a ono nic. "Miláčku ty jsi ztratil Hittisau? Budeme zase muset volat babce, ať si pro nás přijede?" Směje se mi Péťa poté, co se probudila z odposlechu klavírního virtuosa Eltona Johna a my už byli někde za naší vesnicí. "No povědomé mi to tu není, ale v té noci to tu stejně nikdy nepoznávám." Odpovídám jí. Vracíme se zpět. Chytáme se orientačních bodů a jsme v prozatímním domově.
ROLLS-ROYCE MUSEUM DORNBIRN
Venku prší. Ideální čas na prohlídku vnitřní expozice o Spirit of Ecstasy, Emily, Silver Lady, nebo Flying Lady, chcete-li. Procházíme tři patra plná "nejlepších automobilů na světě". Aut stvořených pro britskou aristokracii. Především různých variací na typ Phantom.
Spirit of Ecstasy symbolizuje kvalitu automobilů Rolls-Royce. První bronzová soška na chladičích vozidel Rolls-Royce se jmenovala The Whisperer (šeptat), protože automobily Rolls-Royce byly proslulé svou tichostí.
Než vycházíme z muzea, máme tady další pěkný den. Sluneční punťa vylezl ze své mračné peřiny. Cestou do Uhldingen-Mühlhofenu si připadám jako postava z vynikajícího filmu Návrat do budoucnosti (3) tedy vlastně do minulosti. Stávám se nezbedným Martym McFlyem. Modrá blecha kultovním DeLoreanem. Uhldingen-Mühlhofen je vlastně skanzen, osada z doby kamenné a bronzové.
Jako filmový hrdina i my se nakonec vracíme zpět do naší doby plné hektičnosti. Hlavně kázeň musí být, kázeň to je správné. Především za volantem. Naše trápení s německými orgány nemá konce. Tentokrát si na nás počíhal radar mezi gotickým Meersburgem a moc hezkým přístavním městem Lindau situovaným na ostrově. Mozek místních úředníků je ze 70% tvořen kapalinou. Bohužel u těchto jedinců... brzdovou. Povolených 30km/h je zatraceně závratná rychlost na dodržení.
Než jsme si stačili zvyknout, nadešel čas. Z Alpského dobrodružství se přesouváme zpět do domů. Do Prahy. Jednou jste dole, jednou zase nahoře. Výkon motoru s rostoucí nadmořskou výškou klesá podobně jako snaha českých fotbalistů v důležitém utkání. Stoupáme přes vrcholy okolních kopců zpět k německým hranicím. Tak jsme práskli ještě více do zadýchaných 125 koní a jeli a jeli. A pak... Pomyslný výškoměr letí dolu jako akcie na burzách při černém pátku. Až...
Au. "Co se stalo?" Táže se Péťa. Nic, jen jsme přijeli do osady nazvané Au, ve které se prakticky loučíme s rakouskou spolkovou republikou.
ROMANTISCHE STRASSE
U největší památky Bavorska, zlatého hřebu cesty, Neuschwansteinu, také nejznámějšího sídla Ludvíka II. Bavorského, se kříží Alpská cesta s Romantickou. Na Neuschwansteinu se dozvídáme spoustu zajímavostí, mimo jiné i že zámek je větší kopií hradu Wartburg poblíž Eisenachu. Že by to byl další tip na výlet do budoucna?
Pot na mém čele ještě nestihl zaschnout, když už jedeme od městečka Schwangau, kde leží pověstný zámek, prozkoumat vyhlídkově značenou silničku klamoucí jménem. Popravdě nejslavnější prázdninová stezka Německa vedoucí od Würzburgu až na jih k Füssenu není řidičsky žádný zázrak. Původní historii trasy začali psát Římané při svém legionářském tažení na sever, proto se ve starých německých kronikách objevuje pod názvem Romanischeweg neboli Římská cesta. Současná podoba má spíše podobu lokálního spoje s původními vesnicemi, historickými městy a rovněž i bezpočty hradů a zámků. Těmito libozvučnými kotáry se dostáváme až za posledním místem, které navštěvujeme. Augsburgu. Ten dává výletu poslední pomyslnou romantickou tečku na závěr.
Trocha statistiky na závěr: Ujeto 2030km ve čtyřech cizích státech.
FOTO
- Romantische Strasse (Jan Havlát)
