DVACET LET EVROPSKÝCH PUMA SRAZŮ
05.-10.09.2024
Dlouho jsem nic nepodnikl. Modrá blecha má na své SPZ nalepenou čerstvou technickou. Inkoust na protokolu ještě ani nestihl zaschnout a my vyrážíme vstříc dalšímu dobrodružství. Společnost na cestě z ČR mi dělá manželka a v druhé Pumě Kuba, který má už za sebou ranní cestu z jižní Moravy, zatímco my to máme na společný bod setkání v Rudné u Prahy jen "kousek".
TECHNIK MUSEUM SINSHEIM
Výlet do Bádenska-Württemberska probíhá klidně. V sobotu brzy ráno nebrzdí naši výpravu ani pražská doprava, ani ucpané silnice. Po dlouhé dálniční nudě odstavujeme vozy na parkovišti pod křídly nadzvukových dopravních letadel Concorde a Tu-144. Unikátní dvojice dopravních letadel je pospolu jen na jednom místě. Dělá tak z rychlostní komunikace A6 reklamu výjimečnému technickému muzeu v Sinshemu. Oba vzdušní giganti byli vytvoření za studené války mezi východem a západem. Okolnosti jim nepřáli. První z nich je známější a úspěšnější. Létal mezi Evropu a Amerikou od roku 1976 do roku 2003. Vysoké provozní náklady a nehoda letu Air France č. 4590 v létě roku 2000 předznamenali konec. Prototyp ruské "kopie" se vznesl do vzduchu ještě o pár měsíců dříve, ale i díky jiné nehodě o mnoho let dříve je letoun méně známý. Oba stroje mají tzv. "delta křídlo" čímž si jsou hodně podobné. Aerodynamické řešení se na různých vojenských letounech a závodních vozech používá dodnes.
Jako příjemný bonus na velikém parkovišti pod exponáty nacházíme maďarské kamarády Lajose s Veronikou, jež mimo jiné před rokem navštívila i český sraz Pum v Seči. Setkání je to jako obvykle srdečné. Pro dnešek jsme kompletní a od této chvíle se bavíme česko-německo-anglickým jazykovým babylónem.
Jsem připravený na tu krásu i množství. Sinsheimské muzeum jsem už v minulosti navštívil. Dělám však podobnou chybu jako v minulosti. Přepaluji start u Hollywoodských "herců", což mě stojí síly a bolavá chodidla v pozdější fázi návštěvy. Muzeum je rozděleno na tři hlavní budovy a patnáct tematických sekcí, přičemž sekce jsou dle popularity více či méně významné. Nechybí ani zábavné aktivity jako jízda tobogánem z jednoho letadla na střeše budovy č.2. Samostatnou kapitolou je speciální výstava ke 100 letům vytrvalostního závodu v Le Mans.
Celou návštěvu muzea zakončujeme na vodní edukační atrakci, která ukazuje gravitační zrychlení v praxi. Naviják vytáhne malé necky i s osobou po strmé rampě a pak… rychlý pád šikmo dolů přímo do malého jezírka s žabičkami, kde s výrazným šplouchnutím necky zbrzdí. Kuba při dopadu necek o vodní hladinu přichází o pokrývku hlavy. Improvizovaná záchranná akce jí však ze spárů bezocasých obojživelníků opět dostává.
Ubytovaní jsme u nedalekého města Walldorf, jež po krátké regeneraci navštěvujeme. S chutí na "Weissbier" se mi vrací síla do nohou. V cestě je nám polňačka. Na starobylé Hauptstraße pod kostelní věžičkou sv. Petera vybíráme z množství lokálních restaurací.
TOURISTENFAHRTEN HOCKENHEIMRING
Je krásné nedělní ráno. Kolona tří Pum po průjezdu Walldorfem pokračuje do blízkého Hockenheimu. Tam se pohybujeme dle značení "formule" na závodní okruh. Za poslední odbočkou jsme téměř na místě. Před námi je "hradba" v množství nedočkavých řidičů. Trne mi, jedeme takovou dálku a my nestihneme první jízdu? Z okruhu se linou zvuky burácejících motorů. Turistické jízdy jsou zřejmě v plném proudu. Po chvilce… Madam před branou nás odkazuje na odstavné parkoviště, kde obdržíme pásky na ruce a můžeme do areálu.
Uvnitř okruhu je hlava na hlavě. Rychle parkujeme svá vozidla a připravujeme se na nadcházející jízdu, abychom o cca 10 minut později popojeli ke kontrole na vjezd přímo na trať. U kontrolního stanoviště odevzdáváme modrý žeton, který jsme dostali společně s lístky u brány do areálu a ukazujeme potvrzení pro jízdu. Za odměnu jsme vpuštěni do "pitlane". Zastavuji na konci špalíru aut, jež tvoří dvě řady po asi dvaceti kusech aut. Ve zpětném zrcátku vidím, jak se za mnou plní prostory dalšími vozy. Nesourodá směsice čtyřkolých mazlíčků o různých parametrech je kompletní a čeká na zelené světlo semaforu. Nejvíce jsou slyšet vyrámované bestie, která jsou v přesile. Poslední opozdilci z předešlé jízdy opouštějí horké prostory závodní dráhy a my po rozsvícení signalizačních světel vyjíždíme za rachotu hlučných motorů do první ostré zatáčky.
Zaváděcí kolo… Proháněli se zde jezdci Formule 1, DTM a jiných nejslavnějších závodních okruhových sérií. Původní okruh Hockenheimring byl postaven v roce 1932 na lesních silnicích, jako náhrada za zhruba 50km vzdálený nebezpečný a zakázaný okruh Wildpark v Karlsruhe. Hockenheimská závodní dráha původně měřila téměř osm kilometrů. V první řadě se místo používalo jako závodiště pro motocykly a testovací areál pro Mercedes-Benz a Auto Union. Poslední modernizace proběhla kolem roku 2002. Tužka v ruce dvorního architekta závodišť Formule 1 Hermanna Tilkeho, Hocknheimring výrazně zkrátila. Clarkovu šikanu tak od té doby opět pohltila příroda nedalekých lesů.
Parabolika, Hairpin. Následují názvy neoznačené zatáčky. Zvláště ta s označením "6" mě překvapuje zrádností a než se rozkoukám přijíždím do prostoru "stadionu", poslední úsek. Charakter trati se rázem mění. Vozovka je užší a na vše je tím pádem méně času. Počáteční úsměv a nadšení z návštěvy magického místa mi kazí kolemjedoucí. Um a zkušenosti některých šoférů neodpovídají kvalitám jim osedlaných vozů. Rychlejší vozy předjíždí zprava, zleva a společně s bezohlednou taktikou: "Vlétnu do zatáčky a ten druhý to nějak zachrání". Z velké zábavy se tak stává celkem riskantní podnik.
Táhnu se sem takovou dálku kvůli 15 minutám.
berou přemotivovaní Němci ještě celkem ohleduplně.
Je čtvrtek ráno, den odjezdu a já tradičně nestíhám. Balím, myju auto a pořád doufám, že nic důležitýho nenechám doma. Snažím se uklidnit myšlenkou, že jedu sám a jakej si ten výlet udělám, takovej ho budu mít. Hotovo. Snad už můžu vyrazit. Ještě dotankovat, ať si pak můžu udělat pěknou výletovou statistiku. Konečně jsem na dálnici a první kilometry jsou za mnou. Nastavuji navigaci a ejhle – první cíl cesty – Technické muzeum Speyer bude v době mého plánovaného příjezdu už 10 minut zavřené. No smůla, snad cestou domů. Pokračuji směr Bundesrepublik Deutschland.
Minimalizuji zastávky na nezbytně nutnou dobu a přemýšlím, co jsem nechal doma. Zatím vím jen o plachtě pod stan, ale ta by nemusela být nutná, pokud bude hezky. Nebylo!
Německo. Překračuji hranice a očekávám kontrolu. Provoz je sice sveden na odpočívadlo, policejní vozy na místě, ale krom toho nikdo nikde, takže směle pokračuji po dálnici číslo 6 směr Norimberk. Konečně mě trochu přechází únava, přeci jen jsem už trochu ve světě. Po odbočení na dálnici číslo 3 přichází lehce studenější sprcha. Odbočte za 395 km. Paráda. Po 350 km po českých dálnicích mám zase na co se těšit. Pokračuji, plánuji zastávky tak, abych nedorazil uprostřed noci. Ve chvíli, kdy si říkám, že už by to chtělo zastavit a něco málo sezobnout, se nabídlo mé oblíbené odpočívadlo Spessart. Jako dítě jsem měl tuto pohádkovou trilogii rád, tak proč ne? Pokračuji, navigace nabízí rychlejší trasu o čtvrthodinku. Beru. Vyhýbám se tím hlavnímu tahu na Kolín nad Rýnem cestou přes Koblenz. Připomnělo mi to cestu na výroční sraz 25let Fordu Puma odehrávajícího se poblíž Zeleného pekla. Holandské hranice se blíží, ale měl bych dotankovat. Se skřípěním zubů tankuji za 2,28 Euro za litr. Daň za spěch. V dáli vidím blesky a doufám, že nedorazím za deště nebo ještě hůř za bouřky. Přijíždím do campu a doufám, že se dostanu dovnitř, když dorážím cca 20:59. Recepce je sice už uzavřená, ale díky kamarádovi Güntherovi rychle překonávám bariéru v podobě závory. Postavit stan je věc číslo jedna. Mám to docela nacvičeno, takže je hotovo a můžu se připojit k ostatním, kteří vesele popíjejí u svých provizorních obydlí a plechových miláčků. Poslední věc, kterou stíhám, je naverbovat tři další Pumy na můj zítřejší výlet. Výzvu přijímají Günther, Lajos a také Lajosovi krajani Gábor a Tamás.
SPA-FRANCORCHAMPS
Probouzím se do pátečního rána. Někteří účastníci snídají ve svých příbytcích, já se připojuji ke společné snídani ve společenské místnosti. Snídaně téměř jako hotelová. Paráda. Zdravím se s dalšími účastníky, které jsem ve včerejší tmě ani nepotkal a prohlížím známé i méně známé Pumy. Páteční program srazu je trochu volnější, takže vyrážíme na blízký závodní okruh Spa-Francorchamps (cca 75km). Cestou nás stihne déšť i dopravní zácpa způsobená prací na silnici. Už se cítím jako na dálnici u Brna, kde to taky už více než rok stojí v dopravní špičce. Cesta volná, vedu svoji kolonu čtyř Pum a blížíme se k okruhu. Konečně vidím transparent „Welcome to Spa-Francorchamps“. Zastavuji u security a diskutuji, jak se tam dostat. Dnes se na okruhu koná Porsche endurance závod. Možnosti jsou prý dvě. Koupit lístek online za 10 Euro a projít přes tohoto security klučinu, nebo jet na další bránu, na dalším kruháči a koupit lístek tam. V první chvíli volíme druhou možnost. Po příjezdu na další bránu zjišťujeme, že parkování na téměř prázdném parkovišti stojí 12 Euro. Náš pokus o zaparkování na prázdné travnaté ploše neklapl. To je prý plocha pro campery a stojí 48 Euro. Po pár neúspěšných pokusech se vracíme na první bránu, kde nás parkovat nechají zdarma. Kupujeme lístky online a vstupujeme do prostoru okruhu. Nabroušené vozy Porsche už nějakou dobu krouží po trati. Pokračujeme po stezkách pro diváky a vidíme bájnou zatáčku Eau Rouge. Nemůžu jinak a musím jít až na tribunu k ní přiléhající. Cestou míjíme parkoviště plné vozů Porsche připravených vyrazit na trať. Užíváme si plnými doušky burácející vozy projíždějící vysokou rychlostí kolem nás. Čas ale kvapí a já mám na programu ještě pár míst, které bych chtěl dnes vidět. Navrhuji návrat ke strojům. Günther návrh upravuje cestou přes paddock. Málem to vypadalo, že nás čeká slušný kus pěšky zpět skrz tunel na původní stranu trati, ale nacházím další tunel pod tratí, který nás dostal zpět k autům.
Dalším místem je návštěva města Stavelot. Podzemní část muzea uvnitř zdejšího opatství je věnována právě místnímu okruhu a nachází se v ní slušná sbírka aut a motorek, které se zde proháněly. Čas kvapí, ostatním to stačilo a vracejí se do kempu. Já mířím do lázeňského městečka Spa.
Toto město je známé svými léčivými termálními prameny již od 14. století. Vidím kolonádu, park a lanovkou mířím k místním lázním. Kochám se částečným „výhledem“. Lepší místo na pozorování by bylo nejspíš jen z bazénové části, na kterou bohužel nezbyl čas. Trochu smutně se vracím do města a obhlížím pamětihodnosti, které jsem při procházce vygooglil. Při návratu k autu mě Lajos zprávou informuje, že cca za hodinu se na sraze koná překvapení.
EUROPEAN FORD PUMA MEETING IN VALKENBURG
Samotnému mi cesta rychle ubíhá a cca za 50 minut jsme na místě konání evropského srazu Pum. Ono překvapení bylo ve stylu holandských Pumadrivers. Minule jsme zde zažili svatbu, tentokrát to byly křtiny dvojčat. Rodinnou atmosféru těchto srazů nelze zapřít. Po obřadu se vydávám do města na večeři a vracím se do přátelského veselí podobnému včerejšímu večeru.
Sobota je tradičně hlavní srazový den, na který přijíždějí i jednodenní účastníci. Po studené noci se probouzíme do krásného prosluněného rána. Snídaně nezklamala a velmi mile mě v nabídce švédského stolu potěšil uzený losos. Už snad není co zlepšovat. Auta přibývají, Pumadrivers uzavřeli naši pumí uličku pro ostatní obyvatele kempu, takže živá diskuse mezi auty není ničím rušena. Jsou zde zástupci Holandska, Německa, Švýcarska, Belgie, Velké Británie, Maďarska a já. Velké pozdvižení budí vůz, který přivezl Jakob Thiel, který je úzce spjatý s rodinou Wicht z Bavorska. Do svojí pečlivě opravené karoserie zasadil tříválcový motor z poslední Fiesty ST. Výkon je oproti sériové Fiestě prý lehce vyšší. Na moji otázku ohledně legalizace transplantace mi bylo odpovězeno, že to možné je. Pro účastníky pořadatelé přichystali i nejrůznější již tradiční soutěže ve střelbě ze vzduchovky, jízdu na simulátoru a vědomostní kvíz. Dále probíhá online hlasování pro vozy v různých kategoriích. V odpoledních hodinách se zájemci o projižďku vydávají na cca 50 km dlouhý výlet po Limbursku. Poznáváme místní klikaté cestičky a kocháme se holandským venkovem. Cyklistů je zde opravdu hodně, ale oproti Českým luhům a hájům se chovají poměrně civilizovaně a mnozí z nich mají i zpětná zrcátka. Všímám si, že je zde povolena jízda malých skútrů po chodnících a cyklostezkách. Nejspíš to tu funguje. Po návratu ještě doplnit zásoby v místním obchodě a před podvečerní grilovačkou se jdeme osvěžit do kempového bazénu. Po večeři přichází tradiční losování tomboly. Tomu ale předchází překvapení pro hlavního pořadatele Martina, který těsně před srazem oslavil narozeniny. Zástupci evropských Puma klubů mu vyrobili krásný cca půlmetrový dřevěný model Pumy ve skleněné vitríně, který mu přivezli na podvalníku. Všem se Martinův dárek moc líbí. Následuje rozdělování pohárů. Bylo mi jasné, že tentokrát domů pohár za nejvzdálenější příjezd nepovezu, ale to, že jsem byl druhý, zamrzí víc, než kdyby přede mnou byl například někdo z VB. Třeba se poštěstí zase někdy příště. Po setmění si pořadatelé oddechnou. Jediná drobná vada na kráse večera jsou občasné přeháňky. Ty ale rozhodně nenarušují zábavu do pozdních nočních hodin.
Je to tu. Poslední srazové ráno. V kempu se to hemží jako v mraveništi. Těžko uvěřit, co všechno si majitelé kupátek do svých aut zvládnou naskládat, aby měli během víkendu pohodlí, na které jsou zvyklí. Není divu. Za dvacet let ročníků srazu mají leckteří nacvičeno a každý stan a jeho okolí připomíná skoro malý byt na trávníku kempu. Poskládat to všechno zase zpátky do nevelkých interiérů pum připomíná malý turnaj v tetrisu. Někteří raději volí doprovodné vozidlo, zvlášť v případě rodin s dětmi. Samostatnou kapitolou je už dříve zmíněná rodina Wicht, která kromě tří Pum (z toho jedna FRP) přijela s řádným obytňákem a dalšími vozy.
Poslední snídaně. Nabídku švédského stolu doplňuje omeleta se slaninou, která přede mnou náhle přistála na stole. Teď už nechybí opravdu nic. Někteří účastníci už mají sbaleno a odjíždějí. Já na spěch úplně nemám. Moje cesta tady ještě nekončí. Pokračuji dále na západ. Bruggy čekají.
Venkovní teplota příjemná a po pár vesničkách jsem na dálnici. Než se rozkoukám, tak vidím ceduli Belgie. Směle pokračuji směrem k vytipovanému kempu. Po dvou a půl hodinách jsem na místě. Ubytování proběhlo rychle, stavím stan, ať jsem na večer připravený. Na recepci si nechám doporučit parkování a vyrážím směr moře. Během slabé půlhodinky parkuji poblíž pláže v Zeebrugge. Já prostě musím. Jak je moře poblíž, neodolám. Teplota vody příjemná, dle záchranářů má voda dnes prý 19°C. Můžu si to odškrtnout.
Další zastávkou je středověké město Bruggy. Dlouho jsem si přál se sem podívat. Toto přání jsem si částečně splnil už před dvěma lety cestou z FordFairu. Tenkrát to byla ale jen rychlá zastávka, protože ve Francii jsme se kvůli státnímu svátku nedokázali ani pořádně najíst. Tentokrát je to na mě, tak si to tady pěkně užiju. Parkuji na nádražním parkovišti a vyrážím na průzkum. Město je snad ještě hezčí než posledně. Dalším cílem je vyšlápnout si na zvonici Belfort, dominující náměstí Markt. Sjíždím doporučené vygooglené turistické cíle jako například Bazilika svaté Krve, Nemocnice sv. Jana a park Královny Astrid. Stále se toho středověku nemůžu nabažit. Město je opravdu krásně zachovalé a modernizované budovy do staré architektury parádně zapadají. Čas je neúprosný. Dnes už všechno nestihnu, leckde už je zavřeno. Povečeřím a vracím se spokojeně do kempu. Začíná lehce pršet, ale společenská místnost s WiFi mě na zbytek večera zabaví.
Budím se do chladného rána po propršené noci. Vzhledem k zapomenuté plachtě je stan poměrně dost mokrý a tak trochu i všechno uvnitř. To se mám večer na co těšit. Co s tím? Vzpomněl jsem si, že jsem v kempovém plánku zahlídl prádelnu. Balím stan, spacák, ručník a plavky, které zatím neuschly a jdu to otestovat. Tři kola v sušičce po deseti minutách a padesáti centech udělaly své a já nepovezu promočený stan v kufru.
Po skromné snídani v Carrefouru jedu do města. Jen přejdu hlavní silnici od parkoviště, přichází slušná dešťová sprcha. Dobrá, asi se raději vrátím ještě pro mikinu. Dnešek začínám prohlídkou Brugg na vyhlídkové jízdě na lodičce. Město je opravdu nádherné a přezdívka Benátky severu mu opravdu sedí. Mohl bych tu obcházet památky klidně ještě celý den, ale zítra večer bych rád byl doma a pár cílů je ještě na seznamu. Proto vyrážím směr Gent. Moje příprava, co bych zde měl vidět, je velmi slabá a vím, že času je málo. Parkuji v podzemních garážích na náměstí Vrijdagmarkt a jdu docela naslepo téměř náhodným směrem. Vidím kostel sv. Jakuba, Geeraard de Devilstone, katedrálu sv. Bavona, zvonici, kostel sv. Mikuláše, historické tržiště Korenmarkt, místní radnici a k autu se vracím ulicí věnovanou grafitti.
Sleduju mapy. Mám před sebou zhruba tři a půl hodiny jízdy. Dnešním cílem se stává Lucemburk. Když Be-Ne-Lux, tak komplet! Těsně před Bruselem mi google nabízí rychlejší trasu o zhruba 10 minut. Beru. Každá minuta dobrá. Bohužel navržená trasa vede přímo přes město. Po prvních pár semaforech se čas příjezdu srovnává, po pár dalších ještě prodlužuje. To jsem si přesně přál. Teď už jen zatnout zuby a nějak to dnes doklepem. Okolo půl osmé přijíždím do kempu na kraji města. Stan se mi daří postavit ještě za světla. Místní obchod uvnitř kempu má omezený sortiment, takže na večeři vyrážím do pizzerie asi 4km daleko. Pizza výborná, obsluha vstřícná, pro dnešek to stačilo. Po kontrole navigace je mi jasné, že zítra bude hodně dlouhý den.
Budím se brzo. Je trochu chladno a venkovní teplota se pomalu blíží komfortní teplotě mého spacáku. Alespoň mám čas se na dnešek v klidu připravit. Kemp opouštím chvilku před osmou ranní a zhruba 8:05 už parkuji v centru Lucemburku. Prvním cílem je Adolfův most z roku 1903. Pěkný výhled na město a zelené údolí pod ním. Co tam máme dál? Casino Luxembourg, co by kamenem dohodil je ale v rekonstrukci. Pokračuji dál. Katedrála Notre-Dame, obelisk Monument of Remembrance, Palais Grand-Ducal, které je sídlem lucemburského velkovévody, náměstí Viléma II. Sleduju hodiny a pomalu bych se měl vydat na cestu. Hlad mě žene na snídani do McDonaldu. Ještě mají zavřeno. Po deváté ranní? Kde jsou snídaně? Říkám si, že mě spasí vedlejší Burger King. Ani tady jsem nepochodil. Co už. Nepotěšili jste mě. Hlad zaháním bagetou z benzínky a razím směr Speyer, kde se nachází další expozice technického muzea Sinsheim. O existenci tohoto muzea jsem věděl, ale po doporučení Jardy z Ford Fanclubu jsem jej pevně zakotvil do plánu. Dorazím po půl jedné odpoledne. Poučen ze Sinsheimu čekám, že toho bude hodně a vím, že je přede mnou ještě víc než 7 hodin cesty domů bez zastávek.
TECHNIK MUSEUM SPEYER
Nasazuji rychlé tempo, nikde se nezdržuji. Chci vidět všechno, ale ideálně přijet ještě dnes domů. Ve velké hale je k vidění všehochuť techniky od aut a motocyklů, přes hasičské vozy a letadla až po kolotoč a menší ponorky. Pokračuji venkovní expozicí, které z dáli dominuje Boeing 747-230. Vidím i skluzavku dolů, ale nevidím koberce, na kterých se uvnitř klouže. Uvidíme. Boeing je krásný, část interiéru odkrývá vnitřní instalace, Je možná procházka po křídle a nahlížím i do kokpitu. Vracím se ke skluzavce a říkám si, že to přece po tom nerezu musí jet i v mých kraťasech. Nejelo. Příště už jen s kobercem. Pokračuji do poslední velké haly, které dominuje vesmírný program. Na první pohled nelze přehlédnout raketoplán Buran. Doplňují jej návratové moduly, skafandry, a další související exponáty. Rozhlížím se a vidím rozsáhlou sbírku motocyklů. Paráda, je tu i několik zástupců mojí srdeční značky Ducati. Vracím se do venkovní expozice a zaujme mě Antonov AN-22. Interiér tohoto nákladního letadla mě překvapuje prostorností. Už se to blíží. To, co mě sem táhlo asi nejvíc. Ponorka U-9. Omrknu ještě záchrannou loď JT Essberger a jdu na to. Interiér je úchvatný. Kolikrát za život se podíváte do ponorky? Povedlo se. Díky svižnému tempu opouštím muzeum za necelé dvě hodiny. Nasedám do auta a mířím domů. Cíl být doma před půlnocí jsem splnil. Navracím se unavený, plný zážitků a spokojený.
FOTO
- EFPM (Jakub Haluza)
- EFPM (Veronika Balogh)
- EFPM (Martin Oerlemans)
PARTNEŘI FORD PUMA CUPU
Chtěl bych poděkovat partnerům, kteří drží přízeň s námi a podporují nás věcnými dary.umou navštívená místa: Nürburgring Nordschleife, European Ford Puma Meeting Valkenburg, FordFair in Silverstone, Stelvio Pass, 15 Jahre Ford Puma Dorsel, Isle of Man, Hungaroring, Lausitzring, Transfagarasan, Romantische Strasse, 20 Jahre Ford Puma Köln, Grossglockner Hochalpenstrasse... Fordem tam, vlakem zpět rulezzz
...
...
