ROZMARNÉ LÉTO POD PSA
29.06.-18.07.2024
Dlouho jsem nic nepodnikl. Modrá blecha má na své SPZ nalepenou čerstvou technickou. Inkoust na protokolu ještě ani nestihl zaschnout a my vyrážíme vstříc dalšímu dobrodružství. Společnost na cestě z ČR mi dělá manželka a v druhé Pumě Kuba, který má už za sebou ranní cestu z jižní Moravy, zatímco my to máme na společný bod setkání v Rudné u Prahy jen "kousek".
TECHNIK MUSEUM SINSHEIM
Výlet do Bádenska-Württemberska probíhá klidně. V sobotu brzy ráno nebrzdí naši výpravu ani pražská doprava, ani ucpané silnice. Po dlouhé dálniční nudě odstavujeme vozy na parkovišti pod křídly nadzvukových dopravních letadel Concorde a Tu-144. Unikátní dvojice dopravních letadel je pospolu jen na jednom místě. Dělá tak z rychlostní komunikace A6 reklamu výjimečnému technickému muzeu v Sinshemu. Oba vzdušní giganti byli vytvoření za studené války mezi východem a západem. Okolnosti jim nepřáli. První z nich je známější a úspěšnější. Létal mezi Evropu a Amerikou od roku 1976 do roku 2003. Vysoké provozní náklady a nehoda letu Air France č. 4590 v létě roku 2000 předznamenali konec. Prototyp ruské "kopie" se vznesl do vzduchu ještě o pár měsíců dříve, ale i díky jiné nehodě o mnoho let dříve je letoun méně známý. Oba stroje mají tzv. "delta křídlo" čímž si jsou hodně podobné. Aerodynamické řešení se na různých vojenských letounech a závodních vozech používá dodnes.
Jako příjemný bonus na velikém parkovišti pod exponáty nacházíme maďarské kamarády Lajose s Veronikou, jež mimo jiné před rokem navštívila i český sraz Pum v Seči. Setkání je to jako obvykle srdečné. Pro dnešek jsme kompletní a od této chvíle se bavíme česko-německo-anglickým jazykovým babylónem.
Jsem připravený na tu krásu i množství. Sinsheimské muzeum jsem už v minulosti navštívil. Dělám však podobnou chybu jako v minulosti. Přepaluji start u Hollywoodských "herců", což mě stojí síly a bolavá chodidla v pozdější fázi návštěvy. Muzeum je rozděleno na tři hlavní budovy a patnáct tematických sekcí, přičemž sekce jsou dle popularity více či méně významné. Nechybí ani zábavné aktivity jako jízda tobogánem z jednoho letadla na střeše budovy č.2. Samostatnou kapitolou je speciální výstava ke 100 letům vytrvalostního závodu v Le Mans.
Celou návštěvu muzea zakončujeme na vodní edukační atrakci, která ukazuje gravitační zrychlení v praxi. Naviják vytáhne malé necky i s osobou po strmé rampě a pak… rychlý pád šikmo dolů přímo do malého jezírka s žabičkami, kde s výrazným šplouchnutím necky zbrzdí. Kuba při dopadu necek o vodní hladinu přichází o pokrývku hlavy. Improvizovaná záchranná akce jí však ze spárů bezocasých obojživelníků opět dostává.
Ubytovaní jsme u nedalekého města Walldorf, jež po krátké regeneraci navštěvujeme. S chutí na "Weissbier" se mi vrací síla do nohou. V cestě je nám polňačka. Na starobylé Hauptstraße pod kostelní věžičkou sv. Petera vybíráme z množství lokálních restaurací.
TOURISTENFAHRTEN HOCKENHEIMRING
Je krásné nedělní ráno. Kolona tří Pum po průjezdu Walldorfem pokračuje do blízkého Hockenheimu. Tam se pohybujeme dle značení "formule" na závodní okruh. Za poslední odbočkou jsme téměř na místě. Před námi je "hradba" v množství nedočkavých řidičů. Trne mi, jedeme takovou dálku a my nestihneme první jízdu? Z okruhu se linou zvuky burácejících motorů. Turistické jízdy jsou zřejmě v plném proudu. Po chvilce… Madam před branou nás odkazuje na odstavné parkoviště, kde obdržíme pásky na ruce a můžeme do areálu.
Uvnitř okruhu je hlava na hlavě. Rychle parkujeme svá vozidla a připravujeme se na nadcházející jízdu, abychom o cca 10 minut později popojeli ke kontrole na vjezd přímo na trať. U kontrolního stanoviště odevzdáváme modrý žeton, který jsme dostali společně s lístky u brány do areálu a ukazujeme potvrzení pro jízdu. Za odměnu jsme vpuštěni do "pitlane". Zastavuji na konci špalíru aut, jež tvoří dvě řady po asi dvaceti kusech aut. Ve zpětném zrcátku vidím, jak se za mnou plní prostory dalšími vozy. Nesourodá směsice čtyřkolých mazlíčků o různých parametrech je kompletní a čeká na zelené světlo semaforu. Nejvíce jsou slyšet vyrámované bestie, která jsou v přesile. Poslední opozdilci z předešlé jízdy opouštějí horké prostory závodní dráhy a my po rozsvícení signalizačních světel vyjíždíme za rachotu hlučných motorů do první ostré zatáčky.
Zaváděcí kolo… Proháněli se zde jezdci Formule 1, DTM a jiných nejslavnějších závodních okruhových sérií. Původní okruh Hockenheimring byl postaven v roce 1932 na lesních silnicích, jako náhrada za zhruba 50km vzdálený nebezpečný a zakázaný okruh Wildpark v Karlsruhe. Hockenheimská závodní dráha původně měřila téměř osm kilometrů. V první řadě se místo používalo jako závodiště pro motocykly a testovací areál pro Mercedes-Benz a Auto Union. Poslední modernizace proběhla kolem roku 2002. Tužka v ruce dvorního architekta závodišť Formule 1 Hermanna Tilkeho, Hocknheimring výrazně zkrátila. Clarkovu šikanu tak od té doby opět pohltila příroda nedalekých lesů.
Parabolika, Hairpin. Následují názvy neoznačené zatáčky. Zvláště ta s označením "6" mě překvapuje zrádností a než se rozkoukám přijíždím do prostoru "stadionu", poslední úsek. Charakter trati se rázem mění. Vozovka je užší a na vše je tím pádem méně času. Počáteční úsměv a nadšení z návštěvy magického místa mi kazí kolemjedoucí. Um a zkušenosti některých šoférů neodpovídají kvalitám jim osedlaných vozů. Rychlejší vozy předjíždí zprava, zleva a společně s bezohlednou taktikou: "Vlétnu do zatáčky a ten druhý to nějak zachrání". Z velké zábavy se tak stává celkem riskantní podnik.
Táhnu se sem takovou dálku kvůli 15 minutám.
berou přemotivovaní Němci ještě celkem ohleduplně.
Letos jedeme na dovolenou na ostrov Jersey. Kde to proboha je? Ptá se každý při vyřčení nečekané destinace. Pak následuje už naučená odpověď. V Lamanšském průlivu, kousek od Normandie. Aha, to je tam, kde neohrožený Tom Hanks uhýbal německým kulkám včetně těch od "bestie z Omahy", jež měly na svědomí zhruba 1000 osvoboditelů. Při putování časem do dob německé okupace, a ještě hlouběji zjišťujeme, že lokalita nabízí mnohem více.
Lodní osobní přepravy pluje na ostrov Jersey pomálu. Ubytování je drahé. Návštěva vytouženého cíle se smrskává na jednodenní výlet. Ráno tam, večer zpět. Bankovní účet zaplakal, ale vše je teď zapomenuto...
Vstáváme v 5:00, do auta dostáváme ještě spící děti. V 6:00 jsme už připraveni na značkách v přístavu Saint-Malo. Natěšený, nervózní a nadšený z návštěvy nevšedního nového místa. První procedura probíhá po francouzsku. Pracovníci si dávají na čas. Předpověď říká padající trakaře a obloha ji tentokrát potvrzuje.
Plavba a přistání probíhají hladce. Překvapivě houpání z neklidné mořské hladiny dělá tentokrát větší nevolnost mojí Péťě. Zbytek výpravy je buď ok nebo na sobě kymácení lodi nedává znát. V Saint Helier dostáváme razítko do pasu. Víza nejsou potřeba. Jsme na půdě Bailiwick of Jersey. Normanské ostrovy zahrnují dvě nezávislá rychtářství pod dependencí britské koruny. Mají svou samostatnost, měnu, zákony, volby a zastupitelské orgány. Formální hlavou území je britský král z reflektujícího středověkého postavení tzn. jako vévoda normandský a je vždy zastupován viceguvernérem. Toť ve stručnosti o ostrovech, které se dostaly pod nadvládu Anglie v roce 1066 společně s Normandií. Zatímco pevninská část se ve 13. století opět stala součástí Francie, ostrovy v Lamanšském průlivu zůstaly britské.
S výjezdem z lodi nám usnuly děti ve svých sedačkách. No co už? Pojedeme do malého přístavu Gorey na východě ostrova, jenž zkoumáme každý zvlášť. Na silnici panuje minimální provoz, okolní řidiči jsou ohleduplní. Aby ne, když největší z normanských ostrovů objedete celý do hodiny i se svačinou. Má totiž 10x30km.
Z Gorey jedeme pobřežní cestou na Rozel a pak chvilku vnitrozemím. Až do Le Puits potkáváme jen zemědělce. Úzká vozovka pojme maximálně 1 a ½ auta. S vyhýbáním protijedoucích vozidel však není problém. Jen v hlavě si neustále opakuji: "Drž se vlevo!"
Bouley Bay je nádherná zátoka a pláž. Být lepší počasí, vábí místo s průzračnou vodou ke koupání. Vede k ní zatáčkovitá silnice svádící k ostřejší jízdě. Objevili jsme "The course on Les Charrières du Boulay". Na bezmála kilometrovém stoupání se jezdí "Bouley Bay Hill Climb". Závody do vrchu s tradicí už od roku 1921! Jak se dozvídám zpětně doma.
Po obědě objevujeme i jižní stranu ostrova, kde nacházíme romantické městečko Saint Aubin. V centru obce nacházíme "suchý" přístav plný malých lodí a rybářských člunů. "Kam se poděla voda?", ptám se sám sebe.
Hodiny neúprosně odbíjí vymezený čas. Vracíme se zpět do hlavního města Saint Helieru. Na kraji rušného sídla odstavujeme vůz v parkovacím domě a přesedáme do obojživelného autobusu. Překonáváme s ním "vypuštěnou" zátoku k hradu Elizabeth Castle, který prolézáme skrz na skrz.
Poslední "minuty" před návratem trávíme v námořním muzeu, které prakticky sousedí s celní správou. Muzeum jsem čekal zajímavější. Součástí muzea je i výstava tapisérií odkazující se na temnou minulost ostrovů. Normanské ostrovy byly jedinou částí Britského impéria, která podléhala Hitlerově vládě. Nadvláda z Berlína trvala 5 let.
A zase ta kontrola zavazadel… Náhodný výběr celníků ukazuje na českého Karoqa. Už se ani nedivím. V kufru šutry z Normandie i Bouley Bay. No paráda! Nakonec se zaměřují jen na foto techniku. Radši se na nic neptám a jsem rád, že nemusím vyprazdňovat vůz. Po krátké kontrole jsme vpuštěni do bezcelní zóny, kde čekáme na nalodění.
O tři hodiny později…Po nekonečném čekání najíždí bílý Karoq do podpalubí kovového monstra, jež nás převáží zpět do Saint-Malo. Unavení, promočení a plní zážitků.
Za sebou už máme Lucembursko, Champagne, Disneyland a Normandii.
Z Lucemburska pochází dynastie nejslavnějšího českého panovníka Karla IV. Jdu na jistotu. Při předchozích návštěvách se mi zde vždy líbilo. Celý stát tvoří hlavní město Lucemburk, jež leží na skalnatém masívu a podhradí. Složitý členitý terén hlavního města je překonáván pomocí 100 mostů, z kterých je krásný výhled a díky čemu je znám jako "nejkrásnější balkón Evropy". Čas trávíme výhledy na údolí řeky Alzette, historickou čtvrť Grund a procházkami úzkými uličkami. Zároveň je Lucemburk i místo, kde jako první pojmenovali náměstí po českém studentu Janu Palachovi.
"A mami, kdy už budeme doma?" Ptá se malý Jeníček, při silničním přesunu. "Za chvilku", mlží jeho maminka, aniž by mu chtěla sdělit tu radostnou zprávu, že ve skutečnosti asi za 22 dnů. Byl by raději doma. Zpříjemňuje proto hlasitými zvuky všem cestu, až jeho sestřička Hanička pronáší památná slova: "Mami ať Jenda ztichne! Můžeme ho dát do popelnice?"
V Remeši v minulosti korunovali francouzské krále. Tamní katedrála má zvláštní auru. Město je centrem oblasti Champagne. Co by to bylo za návštěvu vínem proslulého kraje bez návštěvy sklepu, který slouží k uzrání a uchovávání šumivého moku. Mezi vyhlášený patří např. vinařství Pommery. Ve sklepení mimo šumivých vín mají i galerii umění. Prohlídka, jak už to na těchto místech bývá, je zakončena ukázkou správného otvírání a ochutnávkou perlivého pití.
K obědu se podává specialita Andouillette. Podle zlých jazyků je to klobása, ze které se zvedne žaludek i velkým milovníkům masa. Ve skutečnosti je to spíš jitrnice naplněna vnitřnostmi a hovězími žaludky. Podává se s hořčičnou omáčkou a hranolky. Zmiňuje se o nich už Alexandre Dumas ve svém Velkém kuchařském slovníku.
MUSÉE AUTOMOBILE REIMS CHAMPAGNE
Blízko vinařství nacházíme útulné automobilové muzeum. Jedna velká hala ukrývá mnoho pěkného z francouzské strojírenské školy včetně těžko vídaných designových prototypů a velkou místnost zaplněnou zmenšeninami různých velikostí. Nejstarší exponát je z roku 1908. Celkem jich pod střechou nalézám na 230 a pro automobilového fandu je to příjemná zastávka. S malým Jéňou jsme se zakoukali. Nebýt konce pracovní doby, byli bychom na prohlídce ještě teď.
DISNEYLAND
Kdy už budeme doma? Vystřídalo… Kdy už tam budeme? Stojíme před branami Disneylandu. Žádná laciná záležitost. 8 tisíc korun za vstup dvou dospělých a jednoho dítě nad tři roky plus 40 Euro za parkování. Z parkoviště vedou vodorovné eskalátory. Po několika minutách chůze stojí před námi… Hrad Šípkové Růženky. Wau!
Historie areálu začíná v 80. letech 20. století, ale slavnostní otevření parku pro veřejnost se po vleklých problémech datuje až na 12. dubna 1992. Disneyland Park se podle amerických vzorů dělí na pět tematických částí, které jsou soustředěny právě kolem hradu Šípkové Růženky, jenž je středobodem parku. Areál obsahuje několik desítek atrakcí, na ty nejlepší se čekají dlouhé fronty. My stáli min. 20 minut a max. 45 minut.
Do areálu přicházíme právě včas, protože začíná přehlídka. Bereme za vděk místo ve druhé řadě. Po pár minutách začne hrát z ampliónů chytlavá muzika, před námi projíždí obří alegorické vozy a tančí zhmotnělé pohádkové postavy.
Disneyland není jen pro malé děti, jak se z názvu zdá. Je to malý kousek amerického snu nedaleko Paříže.
NORMANDIE…
V okolí Paříže a Versailles panuje hustá doprava. Dalším naším cílem je nehostinný kus půdy věnované Vikingským nájezdníkům za slib věrnosti král Karlu III. před více jak 1000 lety.
Vlhký vzduch, sůl od moře. Jen to nebe se na nás pořád nějak mračí. Před 80 lety se v Normandii vylodila spojenecká vojska. Pozůstatky tuhých bojů nacházíme snad úplně všude. Étretat, Honfleur, Caen a Arromanches. Kam se podíváme, vidíme památníky a výzdobu z hvězd a pruhů.
Centrum oblasti dolní Normandie je město Caen. V původním keltském jazyce název města znamená "bitevní pole". V kontextu historie, příhodný název. Před tragédií druhé světové války byla oblast přímořským rájem na zemi. Vrcholem po stopách operace Overlord je Omaha Beach a americký hřbitov u obce Colleville-sur-Mer. Ti, co měli 6. června 1944 méně štěstí, mají zde svůj hrob. Těch nešťastníků bylo opravdu hodně. Údajně necelých 9500 křížů či židovských hvězd hovoří za vše. Pozůstatky dalších 1500 smolařů ani nenašli. Svými parametry se jedná o největší americký vojenský hřbitov v Evropě.
Z motoristického hlediska mi padá brada při příjezdu do Honfleur. V cestě mi stojí Pont de Normandie. Ohromná dva kilometry dlouhá stavba překonávající ústí řeky Seiny. Most je tím nejdelší závěsným na světě. Při jeho zdolání vyjíždíme do výšky 52m a mě tak chytají závratě. Ještě, že ho nestavěla stejná parta zedníků, která tvořila budovy v přilehlém nejhezčím francouzském přístavu. Domy tu totiž stojí nakřivo nedbale nalepené na sobě. Kdyby byl jeden odstraněn, padly by i ostatní.
Není "kokot" jako "kokot". Zatímco u nás pod pojmem chápeme pánskou chloubu či hanlivé označení jedince, pro "žabožrouty" je "kokot" naplněný mušlemi vytouženou lahůdka mnoha strávníků. Od mnoha stolů slyšíme labužnické srknutí. A co že je ten "kokot"? "Kokot" je ve francouzštině hrnec.
Zajímavý příběh má kostel s parašutistou v Saint-Mére-Église. John Steel byl jedním z více jak 23000 výsadkářů nad Normandií. Po seskoku se svým padákem zachytil za věž hořícího kostela Svaté Marie, kde zůstal uvězněný na lanech dvě hodiny. Byl těžce zraněn a předstíral, že je mrtvý. Jen díky tomu na něj Němci nestříleli. Jako pocta jemu i ostatním hrdinným parašutistům visí jeho maketa na věži kostele.
V Granville se dostáváme hlouběji do francouzské historie. Pirátskému přístavu se někdy s velkou nadsázkou říká Monako severu. Podobně jako malé knížectví u Středozemního moře je i staré "horní" město Granville namačkané na skalním výběžku s rozhledem na moře. "Dolní" část leží na odvodněné půdě vyrvané moři. Žulové domky s bílými okenicemi v historickém jádru se vyznačují výlučně normanskou střízlivostí. Největšího rozmachu zažil přístav v 18. století, kdy si zde stavitelé lodí a korzáři stavěli své rezidence. Mimochodem jednou z nejzajímavějších osobností v zemi galského kohouta je Christian Dior. Slavný módní návrhář vyrostl právě ve městě Granville. Zvažovanou návštěvu odkládáme kvůli nevhodnému oděvu. Na druhou stranu, paštikáři v teplákách nejsou u Diorů každý den!
Následující dopoledne se vracíme v historii ještě hlouběji, až do temného středověku. Mont-Saint-Michel patří k nejnavštěvovanějším místům v zemi galského kohouta. Cestu v čase absolvujeme ve speciálním autobuse, jenž nás odváží z parkoviště na pevnině a je hrazený z poplatku za stání. Důmyslný dopravní prostředek nemá zadek! Kabina řidiče je na obou stranách. Šofér si jednoduše po odvezení pasažérů přesedne za druhý volant a nemusí tak otáčet stroj o 180°. Původně se na "horu Svatého Michala" chodilo pěšky a nebylo to tak jednoduché, jak se z popisu zdá. Jedinečný charakter ostrova, který je za odlivu dostupný po souši, se podařilo zachovat jen díky stavbě přehrady, jež měla za úkol snížit usazování písku a bahna a v rámci vybudování přehrady postavili i most, který spojuje klášter s pevninou.
Místo je to úchvatné, převýšení vysoké a všude samé schody. Samotný gotický klášter Mont-Saint-Michel stojí na místě původní kaple, kterou zde nechal postavit už v 8. století biskup Aubert po zjevení archanděla Michaela. Zlatou sochu této teologické postavy naleznete na špičce věže dnešního kláštera, jenž tu stojí od 13. století.
Později večer se loučíme nejen s klášterem, ale i Normandií. Vítá nás Bretaň a pirátský přístav Saint-Malo. Zastavujeme v nehezké moderní části města. Ta hezká s promenádou a starými plachetnicemi je o pár kilometrů pěšky dál. Abych si návštěvu místa více užil, moje životní láska mě trestá vstupem na "ruské kolo". Netočilo se jednou, jak jsem tajně doufal. Minimální obsazenost a nadšení provozovatelů má za důsledek nekonečný "zážitek". Nemít na podobných atrakcích závratě, jsem nadšený! Z uzavřené kabinky ruského kola je vidět nejen na "starý" přístav, ale i na hrad, moře a přilehlé ostrovy. Proč je starý v uvozovkách? Po druhé světové válce byl obnovený z historických fotografií, plánů a dobových rytin.
Že motoristických zážitků ještě nebylo dost? V druhé půlce dovolené už máme za sebou "zajížďku" do nejvzdálenějšího místa, do obce Carnac, pyšnící se neolitickými kameny, které měly původně zřejmě hlubší význam. Existuje však teorie, že místním "historikové" lezli na nervy, a tak odvezli všechny šutry na jedno místo. Dnes je francouzský Stonehenge vyhlášenou turistickou atrakcí.
MUSÉE 24H LE MANS
S ukončeným putován po Bretani se mi srdce rozbuší. Le Mans... není třeba více slov. Po procházce centrem, navštěvujeme Muzeum 24 hodin Le Mans. Vítězové jsou zapsání do historie zlatým písmem. U zrodu čtyřiadvacetihodinovky byli pánové Charles Durand, Charles Faroux a Emile Coquille. Vytrvalostní podnik měl prověřit nejen rychlost, ale i spolehlivost vozů.
Aktuálně je automobilový závod 24 hodin Le Mans společně s Velkou cenou Monaka a Indianapolis 500 jedním z nejvýznamnějších vůbec. Nejeden velký závodník toužil uzmout primát na všech. Trojkorunu motorsportu dokázal získat pouze jediný, Graham Hill.
Závod minulý rok slavil 100 let od premiérového ročníku. Součástí výročí bylo i nově předělané muzeum. Exponáty jsou aktuálně přehledně rozděleny podle jednotlivých dekád od roku 1920 po současnost. Pokud bychom šli ještě hlouběji do minulosti, zdejší silnice byly už svědky vůbec první Velké ceny (Grand Prix Francie 1906). Nejúspěšnějším závodníkem na trati La Sarthe je dán Tom Kristensen, který zde v letech 1997 až 2013 zvítězil devětkrát. Nejlepším českým jezdcem je Tomáš Enge, který v roce 2003 opanoval třídu GTS a v roce 2009 skončil s kolegy čtvrtý absolutně.
CIRCUIT DE LA SARTHE
Živiny doplňujeme v tematické restauraci. Po skvělé večeři je čas na automobilový dezert. Současný závodní okruh La Sarthe měří 13.6 kilometrů. Z části jej tvoří běžné silnice v okolí města a z části uzavřený okruh pojmenovaný po francouzském průmyslníkovi Ettore Bugattim.
A právě veřejně přístupnou část volím jako sladkou tečku za pěkným dnem. Mulsanne, Indianapolis, Arnage… co název to motoristický pojem. Zapomínám, čím jedu. Genius loci mě pohlcuje. Držím Karoqa pod plynem. Soustředím se na apex v každé zatáčce. Občas cítím, jak se kola dotýkají obrubníků. Když jsem v nejlepším, slyším ze zadních pozic chr, chrup. Oba junioři usnuli.
ZÁMKY NA LOIŘE…
Po třinácti dnech tajtrlíkovaní v dešti se konečně na obloze usmálo sluníčko. Péťa z rukávu vytahuje největší šlágr. Do reproduktorů pouští hit od Míši Růžičkové a my jedeme nově na vlně "tanec princezen". Je to nakažlivé, tanec princezen, tanec princezen, tančí celý zámek, tančí celá zem... pod koly Karoqa ubíhají kilometry rovného asfaltu a za dětskými kočárky se práší v zámeckých parcích.
Postupně navštěvujeme Villandry, Langeais, Amboise, Clos Lucé, Chenonceaux, Chaumont, Cheverny a Chambord. Pak už jsem zámky přestal počítat, jak mě bolely nohy. Mnoho ostatních zámku jen míjíme. V praxi je tu zámek každý kilometr, což znamená, že tu bylo více šlechty než poddaných.
Psala se zde historie, krásné i méně krásné příběhy. Kdyby mohly zdi mluvit, jistě by prozradily nejedno tajemství.
Každý zámek krásný je. Jen jeden ční nad ostatními. Hned ten námi první navštívený, Villandry. Zámecká zahrada předčila očekávání i všechny ostatní zámky. Nuceni jsme i použít cheaty, abychom se vymotali ze zeleného bludiště rostlin, které roste v areálu zahrady.
Zbytek neplánovaně zkrácené dovolené trávíme v Orléans, Troyes a Dijonu. Města se vyznačují křivolakými uličkami a hrázděnými domy. Dopravní značení mezi sídly je z dob Wehrmachtu. Pozůstatek odboje nás přivedl k nově zrekonstruovanému zámku Vaux, kde se bavíme středověkými hrami.
Protože se Jeníčkovi zhoršil kašel, s kterým zápasí od druhé půlky dovolené, narychlo domlouváme doktorku a rušíme ubytování v Alsasku. Po dvouhodinovém nákupu jen pár maličkostí jedeme bez zastávky do Čech.
U českého hlavního města jsme kolem půl noci. Po dvanácti hodinách jízdy. Zažívám si pražský bizár plnými doušky. Nic netušíce, vjíždím do tunelů. Poslední část, Bubenečský je zavřený. Vyjíždím proto na Letnou a pokračuji směr Holešovice. Zavřené. Projíždím Letenským tunelem přes řeku směr Libeň. Pod mostem je to pouze z půlky zavřené. To už tuším, že silničáři na náš příjezd nejsou připravení. A jelikož je spojka z Třeboratic do Mirovic pro změnu taky zavřená, začínám mít strach, že domů pojedu objížďkou přes Brandýs nebo dokonce přes Neratovice. Vítej v českém létě cestovateli. Děkujeme, že můžeme...
Doma, je doma! Dávám slib, že jako válečně reparace za Normandii se může zbytek rodiny příště těšit na all inclusive.
PARTNEŘI FORD PUMA CUPU
Chtěl bych poděkovat partnerům, kteří drží přízeň s námi a podporují nás věcnými dary.umou navštívená místa: Nürburgring Nordschleife, European Ford Puma Meeting Valkenburg, FordFair in Silverstone, Stelvio Pass, 15 Jahre Ford Puma Dorsel, Isle of Man, Hungaroring, Lausitzring, Transfagarasan, Romantische Strasse, 20 Jahre Ford Puma Köln, Grossglockner Hochalpenstrasse... Fordem tam, vlakem zpět rulezzz
...
...
