FORDEM TAM VLAKEM ZPĚT RULEZZZ…

 

02.-05.09.2010

Z kontaktu mezi mnou a Nizozemcem Martinem vyplynula pozvánka na Evropský Ford Puma sraz do Valkenburg, který leží v blízkosti hranic s Německou spolkovou republikou. 
 
Kul jsem pikle. Jedno velké lákadlo jsem měl jako trumf v rukávě k přemluvení někoho dalšího. Slavnou severní smyčku okruhu Nürburgring. Ring je téměř po cestě. Jedna hříšná duše se nakonec přeci jen upsala. Podobně smýšlející Slovák Pali. Pali je bavič, který nezkazí žádnou legraci. Můj pravidelný spolujezdec Zdenda nakonec také nezklamal.
 
Ve čtvrtek 2. září 2010 odjíždíme z naší rodné vísky, cestou jedeme přes Plzeň, kde děláme poslední nákupy jídla v plzeňské jednotě zvané Tesco. S Palim je naplánovaná společná jízda až od německého Norimberku. Volný čas využíváme k návštěvě oběda u plzeňských polomáčenců s variací na téma čínské kuchyně.
 
Naše trasa je podřízená severní smyčce. Okruh je ve čtvrtek otevřen pouze od 17:00 do 19:00. Pokud se chceme ještě ten den svézt na snad prázdnějším okruhu. Musíme si tedy máknout. Před námi je ještě pěkná štreka. Ubytování máme zajištěné na pozdější příjezd, takže o to se strachovat nemusíme. Od Norimberku je to nějaké čtyři hodiny cesty za ideálních podmínek. Frankfurt rozhodne. Když budeme za touto metropolí v dobrém čase, stihneme i okruh. Jedeme severní cestou na západ po dálnici A3. Tato německá dálnice vedoucí od východu k západu připadá jako nekonečný kus silnice. V současné době je částečně v rekonstrukci. Doprava je proto svedena do dvou jízdních pruhů. Pravý obsadí jeden nepřetržitý pás kamionů a levý otrlejší řidiči osobních vozidel s klaustrofobním pocitem. Na tomto úseku jsme ztratili asi hodinu času oproti plánům.
 
Frankfurt nad Mohanem se blíží. Je to znát. Doprava houstne! Snažíme se s Palim držet spolu. Obchvat města vede přesně kolem letiště. Podjíždíme co chvíli přistávající letadla. Úchvatný to pohled, ale na větší očumování není čas. Máme svůj cíl! Po další hodině na dálnici si užíváme pár kilometrů zábavnějších okresek.
 
V pohoří Eifel se rozléhá téměř 21 kilometrů dlouhá přírodní trať Nürburgring Nordschleife. My zajíždíme rovnou do parkoviště pro turistické návštěvníky. Je 19:45. Okruh dneska nestíháme! Velká škoda. Uteklo nám čtvrteční svezení na poloprázdném okruhu o nějakých dvacet minut, přesto panuje výborná nálada. Víme, že zítra odpoledne budou další volné jízdy. Z okruhu odjíždí poslední opozdilci. Včetně jednoho vraku, pro Němce spíše netypického auta, Škody Forman. Využíváme volné parkoviště k vytvoření si nějaké té dokumentární fotky a poté vyrážíme směr penzion Hilberath, kde jsme již netrpělivě očekáváni. Vesničku Kottenborn a naše dnešní útočiště nacházíme poměrně rychle, neboť jsme si pamatovali cestu od naší předchozí návštěvy. Z billboardů podél silnice se dozvídáme další zajímavé informace o plánovaných akcích. Zřejmě můžu vyzdvihnout Superbikové mistrovství světa na Grand Prix okruhu a Biker fest pořádaný na Nordschleife. O zábavu na zítra máme postaráno.
Z kontaktu mezi mnou a Nizozemcem Martinem vyplynula pozvánka na Evropský Ford Puma sraz do Valkenburg, který leží v blízkosti hranic s Německou spolkovou republikou. 
 
Kul jsem pikle. Jedno velké lákadlo jsem měl jako trumf v rukávě k přemluvení někoho dalšího. Slavnou severní smyčku okruhu Nürburgring. Ring je téměř po cestě. Jedna hříšná duše se nakonec přeci jen upsala. Podobně smýšlející Slovák Pali. Pali je bavič, který nezkazí žádnou legraci. Můj pravidelný spolujezdec Zdenda nakonec také nezklamal.
 
Ve čtvrtek 2. září 2010 odjíždíme z naší rodné vísky, cestou jedeme přes Plzeň, kde děláme poslední nákupy jídla v plzeňské jednotě zvané Tesco. S Palim je naplánovaná společná jízda až od německého Norimberku. Volný čas využíváme k návštěvě oběda u plzeňských polomáčenců s variací na téma čínské kuchyně.
 
Naše trasa je podřízená severní smyčce. Okruh je ve čtvrtek otevřen pouze od 17:00 do 19:00. Pokud se chceme ještě ten den svézt na snad prázdnějším okruhu. Musíme si tedy máknout. Před námi je ještě pěkná štreka. Ubytování máme zajištěné na pozdější příjezd, takže o to se strachovat nemusíme. Od Norimberku je to nějaké čtyři hodiny cesty za ideálních podmínek. Frankfurt rozhodne. Když budeme za touto metropolí v dobrém čase, stihneme i okruh. Jedeme severní cestou na západ po dálnici A3. Tato německá dálnice vedoucí od východu k západu připadá jako nekonečný kus silnice. V současné době je částečně v rekonstrukci. Doprava je proto svedena do dvou jízdních pruhů. Pravý obsadí jeden nepřetržitý pás kamionů a levý otrlejší řidiči osobních vozidel s klaustrofobním pocitem. Na tomto úseku jsme ztratili asi hodinu času oproti plánům.
 
Frankfurt nad Mohanem se blíží. Je to znát. Doprava houstne! Snažíme se s Palim držet spolu. Obchvat města vede přesně kolem letiště. Podjíždíme co chvíli přistávající letadla. Úchvatný to pohled, ale na větší očumování není čas. Máme svůj cíl! Po další hodině na dálnici si užíváme pár kilometrů zábavnějších okresek.
 
V pohoří Eifel se rozléhá téměř 21 kilometrů dlouhá přírodní trať Nürburgring Nordschleife. My zajíždíme rovnou do parkoviště pro turistické návštěvníky. Je 19:45. Okruh dneska nestíháme! Velká škoda. Uteklo nám čtvrteční svezení na poloprázdném okruhu o nějakých dvacet minut, přesto panuje výborná nálada. Víme, že zítra odpoledne budou další volné jízdy. Z okruhu odjíždí poslední opozdilci. Včetně jednoho vraku, pro Němce spíše netypického auta, Škody Forman. Využíváme volné parkoviště k vytvoření si nějaké té dokumentární fotky a poté vyrážíme směr penzion Hilberath, kde jsme již netrpělivě očekáváni. Vesničku Kottenborn a naše dnešní útočiště nacházíme poměrně rychle, neboť jsme si pamatovali cestu od naší předchozí návštěvy. Z billboardů podél silnice se dozvídáme další zajímavé informace o plánovaných akcích. Zřejmě můžu vyzdvihnout Superbikové mistrovství světa na Grand Prix okruhu a Biker fest pořádaný na Nordschleife. O zábavu na zítra máme postaráno.
 
BIKER FEST IN NORDSCHLEIFE
 
První místo, kde se zastavujeme je zázemí GP okruhu. Nachází se zde mnoho obchůdků se suvenýry a několik tuningových firem. Zde se nachází i malé motoristické muzeum. Dovnitř jsme ovšem nešli. Cena kolem 20 Euro nám přišla už příliš vysoká, proto jsme se raději rozhodli obejít část okruhu a třeba i najít vhodné místo na focení. Podle linoucích se zvuků totiž již tréninky na Velkou cenu Německa začaly. Marný boj s německým oplocením. Tohle nemá smysl. Pojďme na oběd! Volíme malou restauraci v Adenau. Její nesporná výhoda je v parkovišti pod Nordschleife. Po vydatném obědě šlapeme ke starému okruhu. Je tu výhled na další motorkářskou akci, tentokráte Biker fest. Vrtá nám hlavou, jak motorkáři jezdí ukázněně a pomalu. Z několika skupinek asi po dvou minutových intervalech jsme pochopili, že první je instruktor a vysvětluje trať. Velký divácký ohlas v nás zbudil až místní Bernd Mayländer, řidič safety caru. Další bod naší výpravy při čekání na volné jízdy měla být návštěva starého depa. Všude kolem Nordschleife na vás dýchá historie motoristického sportu plnými doušky a kolem starého paddocku se mísí s motoristickou modernou. Z boxové zídky starého paddocku jsou vidět cílové rovinky na obou otevřených verzích okruhu Nürburgring (jak Nordschleife, zak i GP strecke).
 
NÜRBURGRING NORDSCHLEIFE

 

Je kolem čtvrté hodiny a my opouštíme starý paddock. Otevření volných jízd bude za cca hodinu a něco. Sedáme proto do aut a přemísťujeme se do prostoru parkoviště turistických jízd. Po celý den je na co koukat, ale teď zvlášť. Kupuji si stejně jako na jaře lístek na jedno čestné kolo za 22 Euro a jdeme si s kluky projít parkoviště. Mimo jiné přijíždějí účastníci závodu historických vozidel Brands Hatch - Nordschleife 2010. Většinou jsou to Minící v kristových letech a starší v perfektním stavu. Radost pohledět.

 

 

Čas nám rychle utíká. První auta už jsou puštěna k turniketům. My takticky čekáme, až se první várka nedočkavců uklidní. Teď je ta pravá chvíle! Před turnikety je volno, u prodejce lístků naopak plno. Jedeme! Rychle připoutat, hodit kameru pod mikinu na zem. Najíždím před závoru, podávám lístek pořadateli a vjíždím na trať. Jsem opět v tom jiném světě. V tom, ze kterého bych se nejraději nikdy nevrátil. Ač s mnohem moderní technikou zažívám pocity Fariny, Fangia, Mosse, Clarka a mnoha jiných hvězd minulosti. Po prvních lehčích zatáčkách následuje série náročnějších zatáček vedoucích do prostoru kolem starého paddocku. Při nájezdu do cílové rovinky mi lehce prohvízdnou kola. Šlapu na to, co to dá! Puma se tu cítí jako ryba ve vodě. Levá, rovinka, pravá, dojíždím historického Jaguára. Nejdříve však pouštím mnohem rychlejší vozidla přibližující se mi ve zpětném zrcátku. Mimo jiné i Paliho. To budou po dojezdu vtípky. Konečně za mnou nikdo není a já po vnějšku předpisově předjíždím tu luxusní anglickou šelmu. Pokračuji po dlouhé rovince. Tady bych měl dosahovat maximální rychlosti. Za horizontem lehce doprava, ale pořád pod plným plynem a až za dalším horizontem ubírám. Nepamatuji si celou trať, tak někde musím jet opatrněji. Následuje lehká levá na horizont a vidím táhle klesání, kde opět můžu vyméct pavučiny z výfuku. To byl Flugplatz. Na jaře mě zde předjížděli někteří řidiči i o sto kilometrů vyšší rychlostí.  Nepříjemné je, že zatáčky jsou za horizontem. Tento okruh každou chybu nemilosrdně trestá. Nicméně je volná trať a můžu se tedy soustředit jen a jen na svou jízdu. Následuje ostrá pravá. Aremberg. Ve Fuchsröhre pouštím další rychlejší auta. Poslední Porsche používám jako vodiče stopy do velmi pomalé šikany. Na vnějšek, vlevo a na vnitřek. Už jsem pryč. Můžu opět akcelerovat na maximum, než přijde dvakrát levá, váže pravá z kopce. Na počítači jsem tam jezdil kolem třetího rychlostního stupně, tak teď to zkusím taky. Dávám si pozor, abych zde nebyl moc rychlý. Mám ještě v živé paměti nezvládnutý smyk řidiče Mazdy MX-5 v tomto úseku. Ve Wehrseifenu dojíždím Opel Omega. Ach jo! Tady jsem snad ani předjíždět nechtěl. V nejpomalejším místě trati ho beru na brzdy. Jsem nedotáčivý. Smyk mě vynáší na vnější okraj trati, ale mám jej pod kontrolou! Sjíždím do nejnižšího místa tratě, most přes Adenau. Značky upravující rychlost na 90, 70 a 50 km/h tu nebudou nadarmo. Tady už můžu opět šlapat na pedál plynu. Do kopce se mi to stejně moc nerozjede. Před Bergwerkem mě předjíždí Porsche 944 a Ford Fiesta. Kupodivu Fiesta je rychlejší, ale na rovinkách se před jinak pomalejší německý sporťák nemůže dostat. Před vjezdem do šikany Steilstrecke předjíždím Lotus Elise řízený postarším pánem. Na Nordschleife se papírové koně mažou. Ostrá pravá, po krátké rovince se přede mnou ukazuje v plné kráse, mě velmi povědomá klopená zatáčka o víc jak 180°. Ano, přesně tak, Karussell! Na tuhle zatáčku jsem se opravdu těšil a hodlám si jí vychutnat. Řadím druhý rychlostní stupeň, z vnějšku najíždím na vnitřek. Už jsme v ní. Trať je v této zatáčce extrémně hrbolatá, ale já nepolevuji. Držím se v klopené stopě a vyjíždím s mírným negativním přetížením ven. Tohle se musí zažít na vlastní kůži! Wau! Pomalu se ke mně přibližuje VW Touran místních borečků. V zatáčkách se nechytám, ale ve stoupání mu zase ujíždím. Před Hohe Acht ubírám a pouštím jej před sebe. Řidič téhle lidové krabice jede na doraz, má v každé zatáčce jedno kolo ve vzduchu. V klesání do Wippermannu raději jedu volněji. Tuhle část tratě si nepamatuji moc důkladně. Oslňuje mě slunce. Vidím kulové. Na poslední chvíli se orientuji podle krajnic levá, pravá přes horizont, opět levá. Následuje velmi zajímavá a technicky náročná pasáž tratě zakončená zákeřnou levotočivou zatáčkou Schwalbenschwantz před malým Karussellem. Pokračuji dál přes dvojici pravých zatáček. Následuje dlouhá rovinka s vjezdem zpět do parkoviště. Mířím na stejné místo, kde jsme stáli před vjezdem na trať. K mému překvapení je tam opět volno.

 

Pali, než jsem dorazil, zjišťoval škody, které utrpělo jeho auto nadměrnou fyzickou zátěží. Zvuky, které se linou od spojky, nenesou dobré znamení. Modrá blecha na tom není o mnoho lépe. Znepokojuje mne, že kolem 100km/h pociťuji v autě vibrace. Je mi jasné, že po návratu půjde auto na prohlídku do servisu. Necháváme tedy auta vychladnout a vyprávíme si o zážitcích na trati. Z videa zjišťuji svůj dnešní čas. 12:01, ten je pro mě z říše snů. Po ještě jedné procházce parkovištěm se loučím s Ringem s větou: "Já se vrátím a na to se těš."

 

EUROPEAN FORD PUMA MEETING IN VALKENBURG

 

Valkenburg se nachází cca 150km od Nürburgringu. Do vedení naší dvoučlenné skupiny přechází Pali. Cesta rychle ubíhala. Aby také ne, když předchozí den jsme ujeli o mnoho víc. Navíc Pali brázdí německo-holandské silnice, jako kdyby to tam léta znal a ani místní mu nestačí.

 

V kempu nás čeká vřelé přivítání. Nizozemci se nás hned ve vjezdu vyptávají na náš nejvýznamnější vývozní artikl, Plzeňské pivo. Zdenda mi hned připomíná: "Vidíš, já ti to říkal, že ho máme vzít."

 

Bez překvapení jsme se zařadili mezi favority o nejvzdálenější příjezd. Konkurovat nám mohla snad jen jedna Puma z Maďarska. Vyřizujeme potřebné formality s placením vstupu. Parkujeme. Stojíme vedle jediného zástupce francouzských Pumařů. Rychle postavit stany a jdeme se projít. Kdo všechno zde je? Někteří jsou mi povědomí z německých srazů, jíní naopak jsou zase pro mě zcela úplně nový. Nejpočetnější národnostní zastoupení má pochopitelně pořádající klub z Nizozemského království a sousední Německo, které nezůstává počtem účastníků pozadu. Čas nám rychle utíká. Odpoledne Zdenda zkouší místní atrakci, plošinu, ze které se dá vidět na celý areál a Pali si nechává změřit rozložení váhy svého auta. Při té příležitosti se opět ozývají pazvuky známé ze Smyčky. Rychle se rozhodujeme! Nejlepší bude jet domů na noc, tak abychom nechytli kolony kolem Frankfurtu a mohli jet po dálnici na nezměněný rychlostní stupeň. Těsně před odjezdem za námi přichází organizátor s milou povinností. Malým ceremoniálem a předáním Palimu pohár za nejvzdálenější příjezd. Malou náplastí za útrpnou cestu domů.

 

 

Je jedenáct večer a my se loučíme s účastníky srazu. Domlouváme se, že napřesrok se tam možná zase ukážeme. Cestou zpět zastavujeme co 100 až 150km. Opět se u mého auta projevují vibrace a zvýšená spotřeba. Neklamné znamení, že něco není v pořádku. Jedeme po nekonečné dálnici rychlostí kolem 120km/h. Před spánkem mě drží asi už jen tři Red Bully. Překvapivě je tu stále relativní provoz. Ten utichá až po druhé hodině ranní. Z ospalého klidu nás do větší bystrosti probouzí až usnuvší řidič náklaďáku. Předjíždíme ho proto s velkou rezervou.

 

Mě ve čtyři hodiny ráno střídá za volantem Zdenda, ale co chudák Pali? Doma v Sedlčanech počítám ztráty utržené v boji a začínám doufat, že ke mně bude Ford servis milostivý. Z SMSky se pak dozvídám, že Pali nedojel. Spojka to už nevydržela. Ať žije nepopulární heslo: "Fordem tam, vlakem zpět…" Do jeho bydliště v Blavě se dostává dotažen na laně. Přijel pro něj kamarád Tomáš, kterému nikdo neřekne jinak než Vendul a my se s ním brzy také seznámíme.  

 

PS: Vibrace způsobilá vadná poloosa, respektive její část homokinetický kloub.

 

FOTO

- Nürburgring Nordschleife a EFPM in Valkenburg (Jan Havlát)

 

VIDEO

- Onboard Nürburgring Nordschleife (Jan Havlát)

PARTNEŘI FORD PUMA CUPU
 
Chtěl bych poděkovat partnerům, kteří drží přízeň s námi a podporují nás věcnými dary.umou navštívená místa: Nürburgring Nordschleife, European Ford Puma Meeting Valkenburg, FordFair in Silverstone, Stelvio Pass, 15 Jahre Ford Puma Dorsel, Isle of Man, Hungaroring, Lausitzring, Transfagarasan, Romantische Strasse, 20 Jahre Ford Puma Köln, Grossglockner Hochalpenstrasse... Fordem tam, vlakem zpět rulezzz...