Autoslalom Panenský Týnec 2020

Vltavín Door Trophy patří společně s Pošumavským Cupem k nejhezčím závodům v autoslalomech na území Čech. Co na plat, že rychlé trati v Panenském Týnci, kde se závody pořádají, Pumám moc nesedí a v konkurenci výborných jezdců s modernějšími vozidly taháme za kratší konec pomyslné nitky. Mezi většinou z nás panují vyrovnané podmínky. Až na největšího favorita Pumáckého klání Aleše Dokoupila, jehož černý Antikrist uhání jako píchlé prase, pokud zrovna nemá technickou závadu…

 

Nedělám si tedy falešné naděje, když ve vítězství v Puma Cupu sám moc nevěřím a spíš se smiřuji s realitou, abych rozložil smutek do delšího časového úseku a ač to někdy nevypadá, jako vždy dávám do jízdy úplně všechno. Kam až vystoupám, zjistím na konci dne!

 

Sloganem dne se stává: "Kdo dojede, vyhraje." Letošní ranní podmínky v Panenském Týnci zřejmě Fordům nesvědčí. Mimo našich Pum zde startuje i tradiční plejáda Focusů a Fiest. První odstoupení po technické závadě hlásí Pepa Kohák. Prasklá brzdová hadička vystavuje stopku jeho snažení už při tréninkových jízdách. V minulém závodě absentující již zmíněný Aleš Dokoupil na tom není o mnoho lépe. Namísto tréninkových jízd řeší poruchu servořízení. S dalším účastníkem Michalem Staňkem se nestačíme divit. Tolik poruch ještě před ostrým startem na slalomových tratích nepamatujeme!

 

Povedlo se! Tak přeci Aleš Dokoupil pojede… Jeho dvorní automechanik za pomoci "nasa pásky", stahovacích plastových "bendrů", nefunkčního topení a Coca Coly opravil únik oleje.

 

Závod je odstartován. Michal Staněk má už odjeto svou první rychlostní zkoušku, tak přichází také můj čas na slávu. Srdce se rozbuší, tep ostře vzroste, ruka na startéru se zachvěje, otočí klíčkem v zapalování a motor Modré blechy naskočí.

 

Po chvilce čekání ve frontě za ostatními závodníky s nižším číslem stojím na startovní čáře. Dvě vteřiny do startu řadím první rychlostní stupeň. Otáčky motoru stoupají do čtyř tisíc! Na velkých hodinách pořadatele Žižkovského automotoklubu odbijí celá a já vyrážím vstříc souboji s rychle plynoucím časem. Hned za první brankou řadím druhý rychlostní stupeň, který ponechávám po většinu doby.  Zanedlouho cítím, jak se mozek odkrvuje. Krční svalstvo dostává pořádný zápřah a já se prostřednictvím upovídaného, hrubou kůží obšitého volantu snažím najít cestu ven z rádoby náhodně poházené změti kuželek. Následuje krátká úzká šikana, dost široká na úzké auto. Přestávám vnímat okolí. Nebrzdím, neubírám, projíždím jí rovně. Buď to dám, nebo smetu "bowlingovým strikem" vše, co tam stojí.

 

 

Nejzáludnější část se nachází před odpadem z černé pryže, kde je sled několika branek cik cak. Automobily se zde hrnou kupředu kontrolovaně nekontrolovaným nedotáčivým smykem. Trať pokračuje rovinkou, jež mi dovolí 80km/h, krátce řadím troják, abych na konci rychle podřazoval, ostře na brzdy o 180° otočka na místě a opakuji v opačném směru. Vyhnu se vyosené brance, na kterou navazuje takzvaný losí test. Rovně pod plynem, pustit plyn, zatočit, plný plyn na plné koule a znovu šikana a zase nebrzdím, neubírám, projíždím rovně až do technické pasáže trati, kde ostře zpomaluji na 50km/h. Technická část je změť kuželek, jež sedí i méně výkonným vozům řidičů, kteří si nepotřebují nic kompenzovat :-P. A když neskončíte jako sekačka v trávě, vyhoupnete se přes nerovnosti na vozovce do cílové rovinky k fotobuňce, kterou míjím za kvílení vytočeného motoru v rychlosti kolem 100km/h.

 

V průběhu dopoledne získáváme online změřené časy. Aleš Dokoupil bez překvapení vede o parník. Mnohem zajímavější je situace za ním. Rozdíl mezi Michalem Staňkem a mnou je v půl vteřině. Byl jsem rychlejší v první a druhé zkoušce, zatímco Michal Staněk ve třetí, v které jsem navíc přidal i minimálně jeden sražený kužel. Třetí rychlostní zkouška je také krizová pro Aleše Dokoupila. V té zaúřaduje další technická porucha. Dílčí úspěch tak spadá do klína Michalovi Staňkovi. Neraduje se však dlouho, pořadatelé mají přestávku na oběd. Počítají se průběžné výsledky… Po vyvěšení výsledků měním strategii pro zbytek dne na nic nepos..t. Michal Staněk dostává dvacet vteřin flastr za neprojetou branku nebo jinou chybu a to jej řadí na průběžné třetí místo mezi Pumami.

 

Ačkoliv rosničky hlásí déšť po 17hod, krátce zapršelo už kolem poledne. Mokrý asfalt však opět rychle vysychá. Čas hraje do karet Alešovi Dokoupilovi. Jako poslední startující jede čtvrtou rychlostní zkoušku znovu na suché vozovce, zatímco mě a Michala Staňka zpomaluje ještě kluzký povrch. Sportovně přiznávám, na konečný výsledek tahle výhoda nemá vliv.

 

Jelikož žádné další technické pohromy jsme se nedočkali, končím na krásném druhém místě přímo pod vrcholem "Olympu" zdatně sekundován Michalem Staňkem na třetí pozici po vyrovnaném souboji se stopkami. Michal Staněk přidává v průběhu dne ještě jednu "chujovskou" chybu za dvacet vteřin, ta ovšem už nic neřeší. Z poháru pro vítěze se raduje Aleš Dokoupil. Nevzdal se a okolnostem navzdory dovezl černou Pumu do cíle pro jubilejní desáté vítězství.