MČR / ČSAS Vysoké Mýto 2023

 

Z dvoudenního víkendového klání si pro první letošní výjezd Modré blechy vybírám nedělní závod. Domov opouštím v plánovaný čas. Cestou je volný provoz. Ono taky kdo by se táhnul v neděli časně z rána směrem Praha, Pardubice, Holice, Vysoké Mýto.

 

 

V šeptandě paddocku doznívala včerejší průtrž mračen. Na obloze blankytně modré nebe, sluníčko rožnilo a trať v opačném gardu. Na kartingovém závodišti ve Vysokém Mýtě se tak vše otočilo o 180°. V tréninku zajíždím snad druhý nejrychlejší čas skupin S2 / L7b, sebevědomí mám výš než špičky na věžích nedalekého gotického kostelu sv. Vavřince. Později se dozvídám, že kvůli nehodě časy z "livetimingu" nemají vypovídající hodnotu a proto první skutečnou konfrontaci a zpětnou vazbu získávám až z první měřené jízdy.

 

Samotná trať má něco málo přes dva kilometry. Jedna závodní jízda čítá dvojí průjezd okruhu. Ze slalomového hlediska je nejsložitější správně minout bílou a modrou kuželku hned po startu. Já osobně jsem trochu postrádal více technickou část, úsek, v kterém bych projížděl tzv. "bránami" a byl by tam větší prostor pro chyby (sražení kuželky).

 

Než jsem se oženil, díval jsem se po mírách 90 / 60 / 90. S krásnou manželkou po svém boku a dvěma dětmi hledám útěchu v číslech 170 / 90 / 70, které v návalu adrenalinu na startovní čáře prudce stoupají. 3, 2, 1… mám odmáváno. Hned po startu luštím barevný modrobílý rébus. Jedinou záludnost na vynechání branky za "dvacet" projíždím bez ztráty kytičky. Do proslulé mýtské vracečky se vrhám od obrubníku k obrubníku hop a už jsem v zatáčce pod tribunou. Kde se mi vzpouzí 125 zdechlých vraníků odmítajících pod přísunem čerstvého paliva a vzduchu vystřelit do toho následujícího krátkého táhlého kopce jako z praku. V apexu příští zatáčky si však nechají říct a já tak řeším lehký nedotáčivý smyk trhanými pohyby a korekcemi volantu. Šikanu na horizontu už tak míjím na plný plyn. Do kopce ztracená hnací síla motoru se z kopce s pomocí gravitačního zrychlení vrátila zpět. Na bílém pozadí číselníku atakuje červená ručička rychlost 90km/h, když musím prudce těžkou nohou hamptnout na pedál brzdy, aby mě následně zpomalovací systém vozu zařízl do bezpečnostních pásů. Esíčko pod mostem proletím závratnou šedesátkou. Cílovka je vysázená oranžovými překážkami, jak alej ve Stromovce. Proplétám se skladbou rádoby nahodile položených kuželů, které určují směr dalšího zhoupnutí rozkývaného stroje. V případě prvního průjezdu objíždím fotobuňku zleva. V případě druhého mířím do cíle. Fotobuňku protínám v čase 2:15, jenž je o cca dvě vteřiny lepší než  ten tréninkový. V pořadí se však propadám někam do půlky třídy S2 a na 3.místo v třídě L7b hodnocené do Mistrovství republiky.

 

 

Během obědové pauzy přemýšlím, kde mohu zrychlit. Analyzuji aplikaci RaceChrono. Druhou měřenou jízdu jedu o něco více agresivněji. Přes dvě krizové situace stahuji o vteřinu čas. Můj dnešní největší soupeř Petr Vlk s Renaultem Megane zrychluje také. Rozdíl v dosažených časech je nicotný. O stupních vítězů rozhodne až třetí dějství tohoto motoristického dramatu.

 

Jsem v mírné výhodě. Nejhorší měřená jízda dne se škrtá. Petr Vlk musí překonat nejen mě, ale i sebe, aby se radoval z republikové bedny. Zatímco na dráze bojují soutěžící z jiných skupin, kontroluji technický stav Modré blechy. Pozastavuji se nad tragickým stavem předních pneumatik, které doodrovnala kombinace hrubého asfaltu, horka a katování obrubníků. Poslední měřenou jízdu jedu ve zvláštním rozpoložení. Nedávám jízdě maximum a spíše se loučím s oblíbeným okruhem. Hned po dojetí napjatě "refrešuji" mobilní telefon s online časy. Měřit mi v tu chvilku srdeční odezvu tonometrem, přístroj by pod návalem rtuti dozajista prasknul!

 

Stejný výsledek s minulým rokem, opačné pocity. Soupeř náš společný souboj o stupně vítězů doslova urval pro sebe. Ač jsem smutný, po závodě mu sportovně gratuluji k úspěchu a společně se dělíme o své pocity. Někdy není důležité vyhrát, ale zúčastnit se. Pro tohle letní slalomové klání to naplno platí!