Retro Automuzeum Strnadice 2019

Státní svátek, krásné počasí, den jako stvořený na rodinný výlet za automobilovou klasikou v okolí středočeských Sedlčan a Vrchotových Janovic, kde se mimochodem nacházejí moc pěkné kroucené silnice.

 

Na parkovišti můžeme obdivovat raritu z řad "těžkotonážníků"… Tahač Škoda Xena, jenž měl zachránit výrobu nákladní techniky LIAZ v Mnichově Hradišti po finanční injekci od plzeňského výrobce kolejové techniky. 35 náklaďáků bylo příliš málo a v devadesátých letech i příliš pozdě na skomírající firmu.

 

U paní pokladní kupujeme dva lístky za výhodnou cenu a zapadáme pod silničním obloukem do socialistické doby. Táta vzpomíná na to hezké z let minulých. Na to nehezké se snaží zapomenout. A já si vybavuji dětství a dospívání, které socialistické vozy ovlivnily.

 

Volant prodloužené verze Favoritu byl tím prvním, který jsem svíral ve svých rukou. S Trabantem jsem jako mladiství objížděl diskotéky, "hundrtka" byla první auto se zadním náhonem, které jsem vodil bokem po prašných silnicích a podobného "Pincka", jaký visí na stěně zdejší budovy, máme ještě stále doma v garáži.

 

Později narozený, aby se v tom zmatku vyznal. Rádoby nic neříkající zkratky L, LX, GLX… Na západě od Rozvadova určovalo třídní rozdělení majitele vozu. Na východ od západočeské vesnice jste brali vše, co bylo zrovna k mání, barvy a motorizace nevyjímaje, abyste za celoživotní úspory měli aspoň čím jezdit. Ale kdo měl správnou zkratku, ten byl přeci jen větší pán.

 

Nutno uznat, že za daných podmínek ve východním bloku vznikali celkem povedené konstrukce a těžko rozeznatelné licenční kopie italských a francouzských vozů, které předčily dobu.

 

 

V oddělení "TUZEX" táta ze sebe vyřkl větu, jež byla pro celé muzeum a jeho generaci příznačná: "To jsou auta, o kterých jsem snil a auta, s kterými jsem jezdil!" Oproti rodičovi mám naštěstí i díky otevřenému obchodu jiné možnosti.

 

Chloubou muzea je expozice věnovaná Tatrám T613, kterých je v jedné hale opravdu hodně.

 

Mladoboleslavským příznivcům sportovně užitkových vozidel určitě udělá radost Škoda Trekka vyráběná z dílů původní Octavie na Novém Zélandu jako anabáze na britský Land Rover. Další podobný kousek je u nás k vidění snad jen ve Škoda Muzeu v Mladé Boleslavi. 

 

Těší mě, že stroje v expozici muzea nejsou jen stojícími sochami, ale oživují svou zašlou slávu na různých tematických srazech, kterým prostřednictvím etiket, plakátů a samolepek dělají reklamu.

 

Dostat auta do původního stavu je nadlidský úkol. Sem tam mají exponáty světla z novější verze, kola z podobného modelu nebo chybějící okrasnou lištu, jež k danému modelu a provedení patřila. To však nic nemění na faktu, že muzeum stojí za návštěvu.

 

Dle zásoby "nedokončených" vozidel v blízkosti budov muzejních hal, se v budoucnu můžeme těšit na nějaké další obživlé kousky a možné rozšíření už tak velkého areálu.