Ve stopě Rallye osvobození Kadov 2019

Týden před závodem trnu jestli se pojede přes nenáviděný i milovaný "Zajícův skok". Však ani Taxisův příkop není tak obávaný. Všichni zainteresovaní mlčí. Nikdo nechce dopředu nic prozradit a tím pokazit finále sezóny!

 

Rekordní účast 10 závodníků z předstartovní listiny se nenaplnila. Přijelo 8 startujících, na které čekalo ustavičné mrholení, chlad a zima zalézající za nehty. Litovat musí Štefan Kanda, jenž dosud za tři ročníky nikdy nechyběl a mohl stále živit naději na stupně vítězů v konečném pořadí.

 

Na startovní čáře naopak nechybí nikdo z dalších aspirantů na konečnou bednu a nechybí ani už jistý obhájce mistrovského poháru, Aleš Dokoupil, který si přitom mohl v klidu oprašovat sváteční smoking na večerní afterparty s vyhlášením.

 

Prostor "Zajícova skoku" zůstal nevyužitý. Trať obsahuje dva technické pomalé sektory a jeden rychlejší úsek. Na mokrém pogumovaném asfaltu to klouže jako na ledě. Pozastavuji se nad brankou č.35, ta je ve tvaru ze všech stran úzkého trojúhelníku. Říkejme ji "Bermudská branka", ztratí se v ní totiž cenné vteřiny. A nebude jezdec, který v ní alespoň jednou nezachybuje. 

 

Další prekérní místo je "účko", kombinace několika po sobě jdoucích branek, která Vás donutí zastavit dřív, než se trochu rozjedete, před úsekem s cílovými fotobuňkami.

 

Úvodní referenční čas určuje s nejnižším startovním číslem Michal Staněk. Jezdec s devítkou na boku Pumy je pro Pošumavský automobilový slalom to, co je Emil Triner pro českou rally. Polobůh kuželkářů ať sedlá, co sedlá, vždycky mu to jede, dokonce i ta pověstná vrata od stodoly! Zkušený jezdec je zvláštní úkaz obojživelníka. Mimo Forda Pumu, ještě bravurně krotí větší Ford Sierra mezi kuželkami. Stopky se zastavují na čase 1:56,994. 20 trestných vteřin za neprojetou branku, by jej za normálních okolností vyřadilo z boje o stupně vítězů, ale na dnešní trati neplatí zažité pořádky! Sám jsem se o tom přesvědčil, když jsem zabloudil v tréninkové jízdě a ostatní mají podobné trable.

 

Další startující v pořadí Petr Bubeníček je v čase ještě o necelou vteřinu rychlejší. Sražené kuželky mu přidávají 8 vteřin k "dobru". Nikdo lepší čas v první jízdě nezajel, před oba závodníky se tak dostávají beztrestní Aleš Dokoupil a mladší Petr z rodu Bubeníčků. 

 

- Teoretické konečné pořadí po RZ1: Dokoupil Aleš 120b, Bubeníček Petr ml. 97b a Kohák Josef 96b.

 

"Polobůh" Michal Staněk má v Jižních Čechách fazónu jako hrom. Technické obtíže vozidla ze Lhoty jsou zdá se ty tam. Na šmyklavém terénu ve druhé jízdě ubírá vteřinu a půl na svém prvním čase. Navíc ztrácí jen za jednu shozenou kuželku. Nikdo v druhém dopoledním klání není rychlejší. Z beznadějné situace po první RZ snižuje ztrátu na nejbližšího soupeře o sedm vteřin díky vítězství v rychlostní zkoušce.

 

V bláznivém závodě, který panuje na letišti u Tchořovic, není ve druhé měřené jízdě nic nemožné. Zvláště Pepa Kohák vytírá zrak náhodným kolemjdoucím. Ten kluk je vyrovnaný jako psychika italského taxikáře. Vozidlo pro běžné ježdění v jeho rukou jede jak píchlé prase, o třídu rychleji než závodní speciály. Cha cha, Pepa Kohák to posílá do branek a děj se vůle boží! Rychlá jízda si vybírá svou daň v podobě chyb, takže nikoho nakonec nepřekvapuje, že jednu kuželku srazil, dvě zranil a tři zesměšnil. Po odčtech za bowlingový strike, mu jeho čas stačí až na šesté místo v dané rychlostní zkoušce. Strategie s hrubou silou se tak jeví efektní nikoliv efektivní.

 

O chlup lepší čas než Pepa Kohák mám ve druhé jízdě já (Jan Havlát). Dojíždím rychlostí zraněné želvy a tuším, že bedna v konečném pořadí je zatím v nedohlednu. S mými výkony si budu muset zvyknout, že mi v paddocku začnou říkat "pan pomalý" namísto "pan čistá jízda" díky minimálnímu počtu chyb. Však mi také častěji spadne kuželka větrem než kontaktem s vozem. Jistotu vedení si aktuálně udržuje už jistý mistr Aleš Dokoupil před oběma Petry Bubeníčky.

 

- Teoretické konečné pořadí po RZ2: Dokoupil Aleš 120b, Bubeníček Petr ml. 97b a Kohák Josef 94b.

 

S obědovým časem se umoudřuje počasí a postupně osychá trať. Soutěžící skupiny S2 se rychle převtělují na mechaniky, mění pneumatiky a laborují s tlakem vzduchu v nich, zatímco jezdci skupin A2 a L2 baští v občerstvení párek v rohlíku či klobásu z friťáku. V paddocku je šrumec jako ve včelím úle.  Zvuk spalovacích motorů vystřídal hluk AKU vrtaček a šroubováků. A vůni spalin z výfuků střídají výpary mastných produktů. 

 

Odpoledne na osychající vozovce krystalizují boje v čele, mezi "dvacítkářema" (ve středu startovního pole), i na chvostu.

 

V čele Petr Bubeníček dělá, co může, s každou RZ se zlepšuje, ale tahá za kratší konec na stopkách. Aleš Dokoupil zdá se být neporazitelný! V boji o třetí místo se osamostatnil Pepa Kohák, protože Petr Bubeníček mladší napáchal obr chybu za "dvacet" a zařadil se tak do druhé vlny mezi mě a Michala Staňka, jenž za nezastavení na stopce dostává dalších "dvacet". Nevídaná chyba u tak zkušeného matadora!

 

Poslední prvenství v RZ pro sebe uzmul Petr Bubeníček. Ubírá z náskoku Aleše Dokoupila 3 vteřiny, to však na vítězství nestačí. Rozdíl mezi vítězem a poraženým tkvěl v připsaných penaltách od komisařů. Třetí místo Tchořovického autoslalomu uhájil "skokan roku" Pepa Kohák, který si tak zajistil pěkné druhé místo v konečném pořadí Puma Cupu.

 

- Onboard (Aleš Dokoupil)

- Onboard (Jan Havlát)