Veteráni na pláži Mlékojedy 2018

A zase nám to nevyšlo… To první místo v orientační soutěži týmu se mnou za volantem a Vám všem čtenářům PumaTripu dobře známým Martinem Jeníčkem, alias Koníkem, na důležitém sedadle spolujezdce není dopřáno!
 
Namlsaní loňským 3. místem v kategorii "Youngtimer", neříkáme to nahlas, ale pro rok 2018 máme smělejší cíle. Chceme atakovat bednu v absolutním pořadí. Víme, že je to reálné. Loni nás zbytečné chyby v úkolech stáli 2. místo bez rozdílu věku auta.
 
V Beach Parku je šrumec od brzkých ranních hodin. Že se koná něco výjimečného je poznat z vozového parku. Namátkou L&K 110 cca rok výroby 1925, Jaguar E-Type, Ferrari 208 GTO, Porsche 911 Targa se slušným nájezdem. S Fordy přijeli majitelé ikonických Cosworthů. Jak Sierry, tak "jednorožce" Escorta.
 
Nesoutěžící návštěvníky musí mrzet, že se většina těch krásných vozů rozprchne za pár chvil na okresky třetích tříd, kudy pravděpodobně povede připravený závod.
 
Po loňském perfektním ročníku. Kdy se pořadatelům podařilo vše, na co šáhli, máme k tomuto srazu velké očekávání. Jsem nedočkavý, natěšený jako prvorodička na svůj přírůstek. Posílám přihlášku hned, jak to jde, za což jsem odměněn exkluzivním startovním číslem 1. Jé to si snad ani nezasloužím!
 
První rozpaky však vznikají už před startem. Registrace mezi 8:00-10:00. Účastníci však dojíždí až do 11:00. Sakra, proč tu máme teď na někoho čekat hodinu. Brblání některých včas dorazivších účastníků sílí. Dlouho odkládaný briefing, rozprava, byla úplně o ničem. "Díky číst umíme", ironicky komentuje počínání komentátora můj spolujezdec Koník. To vše bylo výborně napsáno v propozicích. Chápu některá upozornění od pořadatele, ale proč nezaznělo nic o závodu. Kde má být start a v kolik vyrážíme!
 
Z ošizené rozpravy vzniká naše první patálie a humorná scénka ze startu zároveň. Vyjíždíme z areálu na pokyn pořadatele, abychom běželi zpět pro roadbookové papíry :-D. Nenechme se rozhodit. Etapa je dlouhá. Závod ještě delší a těším se na následující úkoly.
 
Poučeni o chyby z minula. Srovnáváme si čas, tak aby nám seděl s organizátory. Na nervozitu nezbyl čas. O dva kilometry dále vjíždíme přímo do dění hasičské slavnosti. Zátarasy a překážky blokují cestu, po které máme jet. Hm. Za námi se štosují další závodníci. Překvapení jsou i hasiči. Druhá možná pravá a pak vpravo až cukrárně tři kilometry. Dopr… tady je všude slepá. Jedeme blbě. Bloudíme. Spásný nápad, že cesta vede vlastně ven kolem parkoviště veteránů.
 
Takže hned od začátku nabíráme velkou časovou ztrátu z bloudění a ještě jsme nepoznali strom, takže budou trestné za úkol. Začátek "snů" pro náš cíl být mezi nejlepšími.
 
Koník mě za volantem nejdříve burcuje k vyšším rychlostem, a pak zase krotí, prý aby dojel dál než o týden dříve v Pačejově, kde také navigoval a neslavně vylomili kolo v první rychlostní zkoušce. Ono v téhle soutěži není radno podcenit dopravní předpisy. Hlídají se! Poctivě na třicítce držím třicet, v obci do 50 km/h. Žádné velké jančení.
 
Pořadatelům se podařilo namotat trať první etapy Polabím hezky mezi Býšice, Čičilice a Všetaty odkud pocházel Jan Palach. Zvlášť technicky pěkný byl úsek ve Všetatech, kdy po sobě následoval odbočení do leva či prava. 
 
Na křižovatce silnic 331 a 244. Máme jet na stopce na "jihovýchod". To se snáz řekne, než udělá, když kompas ukazuje do pole. Zkoušíme jet do leva na Brandýs, ale už za okamžik víme, že to byla chyba a měli jsme jet na Kostelec rovně. Přemostění vodního toku je totiž u města s nejdelším názvem v ČR o mnoho kilometrů dále než podle propozic roadbooku. Cíl etapy je už za rohem. Přesto ještě stíháme bloudit. Nebo jedeme dobře. A tak na nás kdosi za rohem ulice hlasitě šeptal, "kluci kam jedete?"
 
Čas akorát. Dohnali jsme ztrátu ze začátku etapy v Mlékojedech. Skoro si gratulujeme. Odevzdáváme i ten test, jež si pro nás pořadatelé připravili. Že bychom měli skutečně našlápnuto na slušný výsledek?
 
Pánové, kdo z Vás bude plnit vědomostní úkol? Beru zodpovědnost na sebe! Imbusový klíč, svíčka, ale co je ta plastová miska? Při vědomostí soutěži poznej zajíce v pytli, nedokáži odpovědět. Nepoznávám rozdělovač. Raději pánům neříkám, že jsem od fochu, aby se mi nesmáli. Trestné body nás však neminou.
 
Téměř od startu 2. etapy zapínáme i GPS měření vzdálenosti. Digitální přístroj ukazující vzdálenosti v autě zvládne přesnost pouze na sto metrů. To je pro bloudění v maloměstském labyrint Kostelce nad Labem málo. GPS reaguje se zpožděním. Světe div se, každou křižovatku jedeme nadvakrát.
 
Ani o pár kilometrů dál v Brandýse nad Labem to není o moc lepší. Hledáme tam tu správnou silnici v kupce asfaltu. Tady ne, tam je slepá. Tak tady, tam také ne, tam je průjezd zakázán! Od následující křižovatky papír sedí s mapou tudy cesta vede…
 
Kolem pěkných kulis Brandýského zámku a náměstí ve Staré Boleslavi projíždíme do jedné z mnoha Lhot v Čechách. Zemědělci tu zavlažují pole šikovně přes silnici. My jsme v pohodě, zavíráme boční okna, ale co ty v kabrioletech?
 
Motáme se opět kolem "jihovýchodní křižovatky". 9 minut do cíle sekce. Aha takže cíl 2. etapy bude znovu za kostelem v Kostelci nad Labem. Nebo ne? A ono prd velebnosti. Roadbook nám rázem změní vektor střelky kompasu na Tišice, kde bychom měli najít poslední dva úkoly. Ty však nikde nevidíme. Po naší trase nebyli. Jedeme správně? U hostince v obci stavíme. Týmová porada. Zkusíme se vrátit? Ne, pojedeme do finále v Beach Parku. Odevzdáváme propriety. Ztráta k optimálnímu času činní 3 minuty. To je 15 trestných bodů.
 
PS: Tišické úkoly byly zrušeny kvůli uzavírce silnice. Možná, že další účastníci o tom věděli, ale minimálně my a druzí v pořadí na startu ne. Hendikep nízkého startovního čísla si vynahrazujeme brzkým koupáním ve vodní nádrži pískovny. Stíháme i gáblík, než přijíždí další hladový krky a vytváří fronty na pivo a malinovku, které jsou bezedně v ceně startovného. Poslední účastníci dojíždějí ještě 2.5 hodiny po nás.
 
Dobře působí festival jídla, jež je spojen s Veterány. Testujeme vepřové Burgry z BŮŮŮ&CHROCHT grillu a bůček z asijské kuchyně Momoichi bistro. Domácí limonáda byla fajn. I teplé pivo a studené párky by se v areálu při troše snahy našli ;-). 
 
Očekávané zpoždění s výsledky se nekoná. Ty se dozvídáme dle harmonogramu. Dostáváme tvrdý direkt na čelist. Nebýt nezastavení na stopce, vyhrajeme. 300 trestných bodů nás odsunuje v pořadí až na 9. místo. Vítězství obhájili kluci s Fiatem řízený Lukášem Dittrichem. Blahopřejeme jim aspoň takhle na dálku.
 
Největším frajerem je stejně Stanislav Matějka, jenž dokázal odjet těžký závod úplně sám bez navigátora a ještě na krásném 5. místě. Čin hodný obdivu.
 
Uznáváme, že letošní organizační nedostatky náš tým PumaTripu o prvenství nepřipravil, to mi sami. Obličej zakrytý v dlaních nám vydržel jen okamžik. Nedá nám to! Příští rok zkusíme znovu boj o pódium. A budeme se těšit na další ročník. Třeba budeme znovu mezi první, kdo pošle přihlášku.
A zase nám to nevyšlo… To první místo v orientační soutěži týmu se mnou za volantem a Vám všem čtenářům PumaTripu dobře známým Martinem Jeníčkem, alias Koníkem, na důležitém sedadle spolujezdce není dopřáno!
 
Namlsaní loňským 3. místem v kategorii "Youngtimer", neříkáme to nahlas, ale pro rok 2018 máme smělejší cíle. Chceme atakovat bednu v absolutním pořadí. Víme, že je to reálné. Loni nás zbytečné chyby v úkolech stáli 2. místo bez rozdílu věku auta.
 
V Beach Parku je šrumec od brzkých ranních hodin. Že se koná něco výjimečného, je poznat z vozového parku. Namátkou L&K 110 cca rok výroby 1925, Jaguar E-Type, Ferrari 208 GTO, Porsche 911 Targa se slušným nájezdem. S Fordy přijeli majitelé ikonických Cosworthů. Jak Sierry, tak "jednorožce" Escorta.
 
Nesoutěžící návštěvníky musí mrzet, že se většina těch krásných vozů rozprchne za pár chvil na okresky třetích tříd, kudy pravděpodobně povede připravený závod.
 
Po loňském perfektním ročníku. Kdy se pořadatelům podařilo vše, na co šáhli, máme k tomuto srazu velké očekávání. Jsem nedočkavý, natěšený jako prvorodička na svůj přírůstek. Posílám přihlášku hned, jak to jde, za což jsem odměněn exkluzivním startovním číslem 1. Jé to si snad ani nezasloužím!
 
 
První rozpaky však vznikají už před startem. Registrace mezi 8:00-10:00. Účastníci však dojíždí až do 11:00. Sakra, proč tu máme teď na někoho čekat hodinu. Brblání některých včas dorazivších účastníků sílí. Dlouho odkládaný briefing, rozprava, byla úplně o ničem. "Díky číst umíme", ironicky komentuje počínání komentátora můj spolujezdec Koník. To vše bylo výborně napsáno v propozicích. Chápu některá upozornění od pořadatele, ale proč nezaznělo nic o závodu. Kde má být start a v kolik vyrážíme!
 
Z ošizené rozpravy vzniká naše první patálie a humorná scénka ze startu zároveň. Vyjíždíme z areálu na pokyn pořadatele, abychom běželi zpět pro roadbookové papíry :-D. Nenechme se rozhodit. Etapa je dlouhá. Závod ještě delší a těším se na následující úkoly.
 
Poučeni o chyby z minula. Srovnáváme si čas, tak aby nám seděl s organizátory. Na nervozitu nezbyl čas. O dva kilometry dále vjíždíme přímo do dění hasičské slavnosti. Zátarasy a překážky blokují cestu, po které máme jet. Hm. Za námi se štosují další závodníci. Překvapení jsou i hasiči. Druhá možná pravá a pak vpravo až cukrárně tři kilometry. Dopr… tady je všude slepá. Jedeme blbě. Bloudíme. Spásný nápad, že cesta vede vlastně ven kolem parkoviště veteránů.
 
Takže hned od začátku nabíráme velkou časovou ztrátu z bloudění a ještě jsme nepoznali strom, takže budou trestné za úkol. Začátek "snů" pro náš cíl být mezi nejlepšími.
 
Koník mě za volantem nejdříve burcuje k vyšším rychlostem, a pak zase krotí, prý aby dojel dál než o týden dříve v Pačejově, kde také navigoval a neslavně vylomili kolo v první rychlostní zkoušce. Ono v téhle soutěži není radno podcenit dopravní předpisy. Hlídají se! Poctivě na třicítce držím třicet, v obci do 50 km/h. Žádné velké jančení.
 
Pořadatelům se podařilo namotat trať první etapy Polabím hezky mezi Býšice, Čičilice a Všetaty odkud pocházel Jan Palach. Zvlášť technicky pěkný byl úsek ve Všetatech, kdy po sobě následoval odbočení do leva či prava. 
 
Na křižovatce silnic 331 a 244. Máme jet na stopce na "jihovýchod". To se snáz řekne, než udělá, když kompas ukazuje do pole. Zkoušíme jet do leva na Brandýs, ale už za okamžik víme, že to byla chyba a měli jsme jet na Kostelec rovně. Přemostění vodního toku je totiž u města s nejdelším názvem v ČR o mnoho kilometrů dále než podle propozic roadbooku. Cíl etapy je už za rohem. Přesto ještě stíháme bloudit. Nebo jedeme dobře. A tak na nás kdosi za rohem ulice hlasitě šeptal, "kluci kam jedete?"
 
Čas akorát. Dohnali jsme ztrátu ze začátku etapy v Mlékojedech. Skoro si gratulujeme. Odevzdáváme i ten test, jež si pro nás pořadatelé připravili. Že bychom měli skutečně našlápnuto na slušný výsledek?
 
Pánové, kdo z Vás bude plnit vědomostní úkol? Beru zodpovědnost na sebe! Imbusový klíč, svíčka, ale co je ta plastová miska? Při vědomostí soutěži poznej zajíce v pytli, nedokáži odpovědět. Nepoznávám rozdělovač. Raději pánům neříkám, že jsem od fochu, aby se mi nesmáli. Trestné body nás však neminou.
 
Téměř od startu 2. etapy zapínáme i GPS měření vzdálenosti. Digitální přístroj ukazující vzdálenosti v autě zvládne přesnost pouze na sto metrů. To je pro bloudění v maloměstském labyrint Kostelce nad Labem málo. GPS reaguje se zpožděním. Světe div se, každou křižovatku jedeme nadvakrát.
 
Ani o pár kilometrů dál v Brandýse nad Labem to není o moc lepší. Hledáme tam tu správnou silnici v kupce asfaltu. Tady ne, tam je slepá. Tak tady, tam také ne, tam je průjezd zakázán! Od následující křižovatky papír sedí s mapou tudy cesta vede…
 
Kolem pěkných kulis Brandýského zámku a náměstí ve Staré Boleslavi projíždíme do jedné z mnoha Lhot v Čechách. Zemědělci tu zavlažují pole šikovně přes silnici. My jsme v pohodě, zavíráme boční okna, ale co ty v kabrioletech?
 
Motáme se opět kolem "jihovýchodní křižovatky". 9 minut do cíle sekce. Aha takže cíl 2. etapy bude znovu za kostelem v Kostelci nad Labem. Nebo ne? A ono prd velebnosti. Roadbook nám rázem změní vektor střelky kompasu na Tišice, kde bychom měli najít poslední dva úkoly. Ty však nikde nevidíme. Po naší trase nebyly. Jedeme správně? U hostince v obci stavíme. Týmová porada. Zkusíme se vrátit? Ne, pojedeme do finále v Beach Parku. Odevzdáváme propriety. Ztráta k optimálnímu času činní 3 minuty. To je 15 trestných bodů.
 
PS: Tišické úkoly byly zrušeny kvůli uzavírce silnice. Možná, že další účastníci o tom věděli, ale minimálně my a druzí v pořadí na startu ne. Hendikep nízkého startovního čísla si vynahrazujeme brzkým koupáním ve vodní nádrži pískovny. Stíháme i gáblík, než přijíždí další hladový krky a vytváří fronty na pivo a malinovku, které jsou bezedně v ceně startovného. Poslední účastníci dojíždějí ještě 2.5 hodiny po nás.
 
Dobře působí festival jídla, jež je spojen s Veterány. Testujeme vepřové Burgry z BŮŮŮ&CHROCHT grillu a bůček z asijské kuchyně Momoichi bistro. Domácí limonáda byla fajn. I teplé pivo a studené párky by se v areálu při troše snahy našli ;-). 
 
Očekávané zpoždění s výsledky se nekoná. Ty se dozvídáme dle harmonogramu. Dostáváme tvrdý direkt na čelist. Nebýt nezastavení na kontrolované stopce v Zárybech, vyhrajeme. 300 trestných bodů nás odsunuje v pořadí až na 9. místo. Vítězství obhájili kluci s Fiatem řízeným Lukášem Dittrichem. Blahopřejeme jim aspoň takhle na dálku.
 
Největším frajerem je stejně Stanislav Matějka, jenž dokázal odjet těžký závod úplně sám bez navigátora a ještě na krásném 5. místě. Čin hodný obdivu.
 
Uznáváme, že letošní organizační nedostatky náš tým PumaTripu o prvenství nepřipravil, to my sami. Obličej zakrytý v dlaních nám vydržel jen okamžik. Nedá nám to! Příští rok zkusíme znovu boj o pódium. A budeme se těšit na další aspoň tak pěkný ročník jako tento. Třeba budeme znovu mezi prvními, kdo pošle přihlášku.
 
FOTO:
 
PARTNEŘI FORD PUMA CUPU
 
Chtěl bych poděkovat partnerům, kteří drží přízeň s námi a podporují nás věcnými dary.